Teda jako ale sorry v jedné neziskovce (ve dvou, ale ta jedna s tím nesouvisí) jsem dělala , pro jednu občas ještě něco dělám a myslím, že spíš (drvodělkafialová) nevíte, co se kde dělá. A bylo to vše v našem volném čase; proplatíme cesťák. Nechcete, aby se stěhovali sem, ale oni se sem stěhují asi tak od konce druhé války, nápad komunistů přece. A teď jsou otevřené hranice, Slováci to nemají jednoduché, když se tam valí z Rumunska, Maďarska, část se převalí aj sem… jsou to stovky tisíc lidí… STOVKY TISÍC lidí
Odpověď na příspěvek uživatele LK z 06.01.2025, 18:15:49
Pardon ale lidé nejsou psi. Navíc podobné zhovadilosti se zkoušeli napříč světem- viz Austrálie, Kanada, Švédsko, Německo , Kambodža,Rwanda a nikde to nezabralo, naopak se situace podobných komunit zhoršila. Můj názor je že bych zakázala vstup neziskovkám a zrušila všechny formy pomoci zdarma. Žádné odebírání dětí. Děti by dostali jídlo ve školních zařízeních. Dospělí by dostali jídlo za práci i kdyby to byla stavba hladové zdi. Antikoncepci zdarma to jediné. A strašně tvrdé tresty za jakoukoli formu lichvy. Ať se jim postaví domy, respektive, ať se jim pomůže třeba tím že dostanou nějaký materiál. Ale ať to má v rukou stát, ne neziskovky. Co mám zkušenost, v neziskovkách tohohle typu není vesměs nikdo, kdo by těm lidem opravdu pomáhal. Vzdělání a práce to je to co by jim jedině pomohlo. Jenže to se nikdy nestane.
Cikánské osady? Jak byste to kdo chtěl řešit? Jedině by je museli rozstěhovat- rozpustit mezi majoritní společnost. A upřímně, kdo z nás by vedle nich chtěl bydlet? Já rozhodně ne a to mám s některými domestikovanými normální pracovní vztah. Vůbec to Slovákům nezávidím. Že tam týrají psy? Jo, to všichni vědí. Taky vědí že i děti čichají toluen, že mají pomalu od základky děti a že žijí v hrozných podmínkách. Až to někdo vyřeší zaslouží Nobelovku. Do té doby doufám že je nenapadne, že v České republice mají díky smlouvám během dělení se Slováky nárok na soc. dávky a nepřesunou se sem.
Odpověď na příspěvek uživatele J5 z 06.01.2025, 01:55:27
teď máme takového Pepíčka v rodině. Pobavil jste mě. Teď jsme se jako rodina dostali do situace, kdy v široké rodině je jedno jediné děcko. Samozřejmě ho všichni rozmazlujeme a je pomyslným středobodem všeho. Je to typický čerstvě pětiletý jedináček, navíc dcera si našla partnera o dost staršího a tak je i tatínek hóódně tolerantní. Narodil se trochu přidušený a má vadu řeči. Každý pokrok v mluvení osobně považuji za hodný pochvaly, no každý….
Včera jsme jeli z sadu po polňačce, tak mi mohl sedět na klíně a viděli jsme parkující auto místního zlodějíčka. Já říkám - podívej to je ten lump. Můj miláček odvětil - néé babiško to je debil. Můj zlatý muž se okamžitě začal smát, no já taky(jasně výchovný), a protože má dědeček zvrácený smysl pro humor, dodal že na toho debila pustíme Heryho a ten ho sežere a vysere. Je zajímavý, že děti co jim obvykle nic nerozumíte, se některé věty a slova naučí hned. Když se tomu dostatečně oba vychechtali, upozorňovala jsem vnuka, ať to druhé babičce neříká. Na to mi vysvětlil, že to on ví a neudělal by to, tam že by dostal na prdel, ale u nás může protože se tomu smějem.
Děti i ty menší umí velmi dobře rozlišovat situace a místa. Není vůbec třeba jim například na návštěvě nebo v restauraci tolerovat nepřístojné chování. Takže potencionální Pepíček by měl prostě v některých situacích, alespoň nějakou dobu vydržet při hovoru dospělých mlčet a jen poslouchat a pokud to nedělá, tak se nebát ho přiměřeně věku potrestat. Trauma z toho určitě mít nebude.
Odpověď na příspěvek uživatele drvodelkafialova z 05.01.2025, 19:00:12
pokud má ADHD a dokáže se přizpůsobit,
To je přesně ono - dokáže se přizpůsobit. A co když ne? Pak máte ve třídě plné puberťáků jedince, který hopsá ze židle na lavici a z lavice na skříň a zase zpátky. Co asi učitel v té hodině probere?
Já uvedu na pravou míru mou obhajobu tělesných trestů. Je to možnost u malých dětí ve výjimečné situaci. U takřka dospělých nebo nemocných ti nefunguje. Tam nám doporučovali absolutní důslednost. (Já dělala pár let v učilišti plném podobně problémových dětí) Důslednost a režim byl všude. Začínalo to přesně daným budíčkem, děti tam bydlely, přesně musela začít a zakončit každá hodina. Měli jsme pro ně relativně málo pravidel, ale musela se za každých okolností dodržovat. Tresty musely děti předem znát a když člověk řekl, žena něco bude trest musel to dodržovat. Nemělo nejmenší smysl na ně křičet, nic to s nimi nedělalo byli na to z domova zvyklí. I kdybych někomu z nich chtěla jednu vlepit, tak vzhledem k tomu že vesměs byli o hlavu větší, doplatila bych na to asi hlavně já.
S těmi dětmi se dalo pracovat a většina z nich se vyučila. Bohužel dost často pocházely z takových prostředí, nebo byly tak postižené,že dopadly špatně. Ale u některých se podařilo. e Já si o osudu a uplatnění dětí, které pomocí inkluze dnes dokáží rodiče protlačit běžnou školou přez střední pomalu až na vysokou myslím svoje. Jasně, pokud má ADHD a dokáže se přizpůsobit, bude celkem normálně fungovat, ale upřímně to dřív taky. Pokud se přizpůsobit nedokáže nebo má různá těžší poškození, tak moc šancí nemá. V zaměstnání a vůbec v dospělosti se s nimi už nikdo mazat nebude.