Linduška úhorní

Znaky

Linduška úhorní je vleká asi jako skřivan polní, ale dlouhonohá a štíhlá. Jako ostatní lindušky často kývá ocáskem. Opeření je nevýrazně skvrnité, pískově hnědé se šedavým nádechem. Drápy na zadních prstech nejsou nápadně dlouhé. Pobíhá obyčejně s tělem ve vodorovné poloze rychle sem a tam, a co chvíli se objeví na nějaké vyvýšenině, aby se mohla rozhlédnout. Linduška úhorní ráda stojí na jedné noze. Nohy má světlé, téměř masově růžové.

Prostředí

Zatímco většina lindušek žije ve vlhkých oblastech, vyskytuje se linduška úhorní m i na místech sušších, musí tam ale být na větší ploše holá půda. Jejími sousedy jsou tu dytík úhorní a stepokur. V takovém prostředí potřebují ptáci velmi rozlehlý potravní okrsek, i odkud prudce odhánějí příslušníky svého druhu. Když letí za potravou, dostává se linduška úhorní často tak daleko, že ji ztratíme z očí.

Rozmnožování

Po návratu ze zimoviště zpívá sameček na vyčnívající větvi nebo v letu monotónní písničku, která se skládá prakticky jen z jednoho častěji opakovaného „cirlui". Hnízdo najdeme někdy ve vyschlé stopě koně nebo dobytčete a v červnu sem samička klade 4 nebo 5 vajec. Dodatečnou snůšku, přijde-li první nazmar, tvoří často jen 3 vejce. V téže snůšce jsou vejce vždy stejně zbarvená, další snůšky mohou však být zbarveny od předchozích značně odlišně. Samička sedí na vejcích 13 až 14 dní. Vidí-li nebezpečí, odplíží se daleko od hnízda. Když mláďata po dalších 14 dnech hnízdo opustí, dovedou už trochu létat. Dobrými letci se pak stávají od poloviny července.

Potrava

Hmyz, pavouci, plži a červi.

Všeobecně

V důsledku devastace životního prostředí je linduška úhorní ve střední Evropě vážné ohrožena.