Stehlík obecný

Znaky

Staré ptáky poznáme podle černo-bílo-červeného opeření hlavy a podle žluté pásky na křídlech, dobře patrné i v letu. Samičky mají červenou obličejovou masku menší než samečkové, dosahuje jim jen k oku. Mladí ptáci až do podzimního pelichání nemají červenou obličejovou masku, mají však žlutý pruh na křídlech. Od jinak podobných zvonků se mladí stehlíci liší tím, že jsou štíhlejší a nemají žlutou stranu ocasu. Jsou 12 cm dlouzí.

Prostředí

Stehlík obecný obývá světlé lesy, ovocné zahrady, předměstí, parky, hřbitovy. V době mimo hnízdění i pole, zvláště pole zaplevelená bodláky a taková, v jejichž blízkosti jsou stromy.

Rozmnožování

Samečkové začínají zpívat už v únoru, kdy se ještě zdržují v zimních hejnech. Cvrlikavý zpěv přednášejí s krátkými přestávkami a často se v něm objevuje slabika, která zní jako „štiglit“. Začátkem dubna se hejna rozpadávají a tvoří se páry. Jen zřídka dochází na hranicích okrsků k urputnějším bojům mezi sousedy. Hnízdění začíná až asi po čtyřnedělních „zásnubách", když se zapojí listnatá střecha v lese. Samička hnízdečko dobře ukrývá, zřídka níže než 4 m nad zemí v listnáčích i v jehličnanech, většinou na vidlici větví na postranní větvi daleko od kmene. Zdá se, že ptáci vyhledávají blízkost lidí. V jižní Evropě hnízdí s oblibou v kempech, kde nemají opravdu starosti se zvířecími nepřáteli všeho druhu. Samička staví své malé mistrovské dílo 10 až 12 dní. K páření se samečkem se často setkává na zpola hotovém hnízdě a tuto událost oznamuje do okolí hlasitým cvrčením. Když pak samička sedí na vejcích, krmí ji sameček z volátka. Ve střední a jižní Evropě hnízdí stehlíci většinou dvakrát od května až do července, na severu hnízdí jen jednou v roce. Na obvykle 5 vejcích sedí samička 12 až 13 dní, mláďata v hnízdě zůstávají 13 až 15 dní.

V prvním týdnu dostávají ptáčata hlavně hmyz, později jako přídavek i polozralá semena, která rodiče předem natráví ve volátku. Když mladí hnízdo opustí, musejí je rodiče ještě zhruba 8 dní přikrmovat. Pak hnízdiště opouštějí, spojují se s mláďaty sousedů a přetahují po polích. První létající mladé stehlíky můžeme obyčejně pozorovat ve druhé polovině června. V průběhu následujících měsíců se skupinky spojují v hejna, která nakonec mohou zahrnovat několik set ptáků. Výhodou takového společenství je to, že v případě nebezpečí vzlétá nejdříve ten nejplašší pták a tím strhne k útěku i méně bojácné příslušníky hejna. Když vyhledávají potravu, objeví nejbystřejší stehlíci jako první to nejbohatší pole na bodláčí a ti méně nadaní je pak jednoduše v hejnu následují k bohatě prostřenému stolu. Všeobecně: Zimu přečkávají stehlíci všude, kde je dostatek semen na dosud stojících a ze sněhu trčících rostlinách. Jen ledový déšť a silná jinovatka jim mohou způsobit potíže. Zimní noc přespí skupiny v nejhustších větvích, ráno pak utišují hlad. Poledne stráví v korunách stromů, čistí se a trochu si zazpívají. Zpívají i samičky. Poledne je též doba úpravy zevnějšku a mytí. Další hodiny až do setmění tráví stehlíci zase hledáním potravy.

Do hejn stehlíků se často přimíchají i jiné pěnkavy, když však hejno vyplašíme, rozpadá se opět na skupinky jednotlivých druhů.

Potrava

Stehlík obecný je specialista na semena, která ještě vězí v semenících. Přednost dává přitom bodlákům. Vytahuje semena špičatým, pinzetě podobným zobákem a šplhá stejně dovedně jako sýkory.