Lorikul korunkatý

Samec je celkově zelený, na spodu těla světlejší, temeno má tmavě modré. Na hřbetě má trojúhelníkovou skvrnu ze zlatožlutých pírek. Na spodní části zad je žlutý pásek. Hrdlo, kostřec a svrchní ocasní krovky jsou šarlatové. Spodní strana křídel a ocasu zelenomodrá. Zobák černý, duhovka tmavohnědá, nohy hnědožluté. Samice je naspodu těla výrazněji žlutá, bez červené skvrny (nebo jen s naznačenou skvrnou) na hrdle. Na dolních zádech je žlutý pásek, žlutá skvrna na hřbetě jen naznačena. Modré temeno nenápadné. Mladí jsou tmavě zelení, pera mají tmavé okraje. Čelo je šedé s modrým přelivem. Modrá korunka a žlutý hřbet chybějí. Kostřec je zelený, pera mají červené lemy. Hrdlo je zelené. Zobák bledě rohovinový, nohy světle hnědé.

Lorikul korunkatý žije na Malajském poloostrově jižně od 10. rovnoběžky, v Singapuru, na Anabských ostrovech, Kalimantanu a některých jeho příbřežních ostrovech, v souostroví Riau, na ostrovech Bangka, Belitung, na Sumatře a přilehlých ostrovech Nias, Sipora a Enggano.

Je široce rozšířen a místně velice běžný ve světlých lesích v nížinách. Na jihu hlavně ve stálezelených lesích. Chybí v husté džungli. Pozorován byl v nadmořských výškách do 1250 m, na kokosových plantážích při pobřeží, v zahradách a parcích ve městech. Ve své domovině je velice populární a často je chován v zajetí u domorodců. Ti jej krmí vařenou rýží a banány. Nejčastěji ho můžeme vidět přeletujícího nad korunami stromů. Potrava se skládá z nektaru, ovoce, semen, květů a drobného hmyzu. Je zajímavé, že si při jídle stále čistí zobák o listy nebo větvičky.

Lorikul korunkatý hnízdí od ledna do července. Hnízda jsou v dutinách stromů, nejčastěji odumřelých. V zajetí je tento druh ze všech lorikulů asi nejčastější. U nás byl chován již před 2. světovou válkou a nechybí ani dnes. První neúspěšné odchovy byly již na počátku století u chovatelky Proweové. Úspěšný se podařil až v Dánsku u Norgaard Olsena v roce 1968. Ptáci byli krmeni hlavně instantními nektarovými krmivy.