Polský ogar

Původní polské plemeno, Polský ogar je potomkem starých tatarských a ruských honičů, později křížených s francouzským plemenem svatého Huberta a s domácím, chrtům podobným plemenem loveckého psa.

Polský ogar není smečkovým psem a loví buď samostatně, nebo nanejvýš ve dvojici.

Tento silný a těžký pes pronásleduje zvěř rozvážně a vytrvale i v těch nejtěžších podmínkách. Je to velmi dobrý stopař v nejrůznějších terénech, od bažinatého terénu, stejně tak v hustém, nepřístupném zalesněném revíru. Je to výborný barvář do horského terénu za každého počasí. K lidem se chová Polský ogar přívětivě a velice přilne ke svému chovateli. Je to velmi citlivý a učenlivý pes, který se ale musí sám chtít učit, dobrovolně a samozřejmě bez jakéhokoliv nátlaku. Při styku, s lidmi není tento pes vůbec ostrý.

Tento silný a těžký polský ogar je náruživým lovcem, který se dobře adaptuje téměř v jakémkoliv nabídnutím prostředí, stejně tak i v rodinném prostředí. Dá se také snadno vychovávat, i když si ve vlastním revíru ponechává určitou samostatnost a volnost, aniž by však ztrácel kontakt s rodinou, ve které se chová klidně a nevtíravě. Je velmi dobrým mysliveckým i rodinným psem. Jeho krátká a hustá srst vyžaduje po chovateli pouze minimální péči.