Ariéžský kůň

Historie

Toto plemeno je známo též pod názvem Mérenský kůň. Pochází z francouzských hor. Ariéžský kůň je velmi staré plemeno, pravděpodobně potomek původních divokých koní. Později bylo ovlivněno orientální krví arabských a berberských koní. Na začátku 20. století začal cílený chov původně zdivočelých koní a roku 1948 byla založena plemenná kniha.

Povaha

Tito koně jsou neuvěřitelně odolní, mrštní a v hornatém terénu se pohybují s naprostou jistotou. Povahu mají laskavou, vstřícnou, jsou vhodní jako rekreační koně i jako jezdečtí poníci pro děti.

Stavba těla

Hlava je líbivá, uši malé, žíně jsou bohaté a zvlněné. Krk je krátký. Stavba těla je mohutná, hrudník hluboký, hřbet dlouhý a svalnatý, záď skloněná a ocas nízko nasazený. Končetiny jsou krátké, pevné, kopyta tvrdá a kvalitní, takže se nemusí kovat.

Srst je výhradně černá, v kohoutku mívají 132 - 148 cm.

Využití

Ariéžský kůň se využívá jako pracovní plemeno do míst, kam se nedostane traktor, jsou dobří soumaři a stéle oblíbenější jezdečtí koně pro děti i dospělé. Chody mají pohodlné a jen tak se neunaví.

Zdraví a nemoci koní

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.