Slizoun výběžkatý

Slizoun výběžkatý patří mezi slizouny k druhům středně velkým, v průměru dorůstá délky deseti, výjimečné až patnácti centimetrů. Jeho tělo je dlouhé, štíhlé, hřbetní ploutev je stejně vyso­ká, nevytváří tedy nápadně vyvýšenou přední část ja­ko u slizouna okatého nebo drobného a táhne se po celé dálce hřbetu. Mezi očima jsou mohutná tykadla s četnými větvenými výrůstky — podle nich dostala tato ryba i druhové jméno — tentacularis znamená vybavený tykadly. Vzhledem k tomu, že tykadla má většina slizounů, je z tohoto pojmenováni vidět, že u tohoto druhu jsou mimořádně nápadná. Dříve se česky nazýval parohatý. Jeho břišní ploutve jsou až na dva paprsky zakrnělé, hrudní a břišní ploutve jsou poměrně tmavé. Základní zbarvení těla je hnědé, s bílým mramorováním, hřbet a hřbetní ploutev mají zelenožlutý nádech. Nápadná je modrá duhovka očí s červenými skvrnami. Chrup se skládá ze silných a poměrně velkých zubů, zadní jsou nápadně dlouhé a zahnuté.

Slizoun výběžkatý obývá Biskajský záliv, celé Středozemní moře a zasahuje až do moře černého. Jako stanoviště si vybírá skalnatá pobřeží s hustými porosty řas, v nichž se ukrývá. Samci si hájí svá teritoria nejen v době rozmnožová­ní na jaře, ale i po celý rok. Je to totiž rybka velmi žravá, která potřebuje značně velký lovecký revír. Odvažuje se i na dosti velkou kořist, ale nepohrdne ani uhynulými slávkami a rostlinnou potravou. Má vý­znam jako zdravotní policie, protože odstraňuje uhy­nulé živočichy.