Cvrček krátkokřídlý

Cvrček krátkokřídlý (Gryllodes sigillatus) patří k druhům často rozmnožovaným jako krmný hmyz. Má štíhlé skákavé zadní končetiny, dlouhá tykadla a světle hnědé tělo s tmavší kresbou. Samice mají na konci zadečku kladélko. Samci vytvářejí zvuk třením předních křídel a mohou být v domácím chovu výrazně slyšet.

Prostředí a potrava

Jde o druh rozšířený v teplých oblastech více kontinentů, mimo jiné v prostředích pozměněných člověkem. Přesné vymezení původního areálu není jednotné. Cvrčci využívají úkryty, potravu rostlinného původu i bílkovinné složky a přístup k vodě. V chovu je důležité oddělit krmivo od znečištěného podkladu a nenechávat rozkládající se zbytky.

Vývoj a rozmnožování

Samice ukládají vajíčka kladélkem do vhodného vlhkého podkladu. Z nich se líhnou nymfy, které jsou podobné malým dospělcům, ale nemají vyvinutá křídla. V kontrolovaném chovu při 30 °C bylo popsáno sedm nymfálních instarů a líhnutí vajec přibližně po jedenácti dnech. Tyto hodnoty jsou výsledkem konkrétních experimentálních podmínek, nikoli neměnnou délkou vývoje při každé pokojové teplotě.

Chov a hygiena

Pro menší kolonii slouží dobře větraný box s kartonovými úkryty a odděleným místem pro kladení vajec. Suché úkryty je potřeba doplnit bezpečným zdrojem vody, například napájecím gelem nebo zvlhčeným materiálem, v němž se drobné nymfy neutopí. Přehřátí, přemokření a vysoká hustota zvířat zvyšují riziko úhynů. Při pravidelném čištění odstraňujeme zbytky krmiva a uhynulé jedince.

Krmný hmyz v České republice

Cvrčky určené jako potrava vybíráme podle velikosti a nároků konkrétního terarijního zvířete. Před zkrmením je vhodné zajistit jejich kvalitní výživu; minerální doplnění se řídí potřebami krmeného druhu. Zvířata z chovu se nevypouštějí ven ani do domácnosti, kde by mohla uniknout a obtěžovat. Nákup chovné kultury od spolehlivého dodavatele omezuje riziko zavlečení nemocí a nežádoucích organismů.