Cvrček polní

Cvrček polní má černou barvu těla s obvyklou žlutou bází krytek a načervenalou zadní stranou stehen. Křídla tohoto druhu cvrčka jsou převážně kratší než krytky. Samečkové vyluzují zvuk třením prvního páru křídel.

Na mezích a prosluněných svazích si sameček vyhrabává podzemní chodbičky, u jejichž vchodu pak "zpívá". Zvuky vyluzuje cvrček rytmickým třením předních křídel o sebe. Zvukotvorný orgán se skládá z ozubeného pilníčku na jednom křídle, který přejíždí po hladké liště druhého křídla, a ta rozechvívá ozvučnou část křídla, zvanou harfa. Zpěv slouží k akustickému označení teritoria, zpěvem sameček zahání rivaly a láká samičky k páření. Když samečkovi pustíme z magnetofonu hlas jiného cvrčka, vyprovokujeme ho ke zpěvu, kterému se říká rivalský. Když se setkají dva samečci, tak vzájemně mezi sebou soutěží, je to takový zpěvný turnaj. Silnější sameček obvykle přinutí slabšího zpěváka k ústupu. Pokud jsou ovšem hlasové projevy obou rivalů vyrovnané, tak dojde ke skutečnému souboji na kusadla. Samečci se do sebe pustí jako zápasníci a nezřídka může zápas skončit i smrtí jednoho z nich.

Oplozená samička cvrčka polního klade pod zemí asi 600 vajíček, larvy pak přezimují každá ve své chodbičce.

Cvrček polní je všežravec, i když rostlinná potrava patrně převládá. V České republice žije 11 druhů cvrčků. Používá se jako potrava pro agamy, chameleony, pavouky a hady.

Názvy ve světě

Cvrček polní

Anglicky: Field Cricket, Chorvatsky: Poljski šturak, Německy: Feldgrille, Polsky: świerszcz polny, Rumunsky: Greier de câmp, Slovensky: Svrček poľný

Mohlo by vás také zajímat

Husa polní,  Hraboš polní,  Vrabec polní,  Osenice polní,  Polník dvojtečný,  Svižník polní,  Cvrček domácí,  Koroptev polní,  Křepelka polní,  Skřivan polní