Koroptev polní

Znaky

Staří ptáci mají šedý krk a rezavě zbarvený obličej, samečkové mají na hrudi hnědou podko-vovitou skvrnu. Mladí ptáci jsou hnědí a mají žlutavé nohy.

Prostředí

Koroptev polní obývá zemědělskou krajinu s mezemi a remízky, úhory a louky. Po roce 1956 stav koroptví v České republice velice silně poklesl zhruba na desetinu původního množství.

Rozmnožování

Páry se vytvářejí časně z jara a obsazují revíry, jež kohoutek označuje hlasitým voláním, které zní jako „kirrek" a jež se ozývá zvláště za šera až do tmy. Samička klade v květnu či červnu obvykle 12 vajec do hnízdní jamky, pečlivě ukryté pod vegetací. Na vejcích sedí velmi pevně - mnohých slepiček se můžeme dokonce dotknout a mnohé také zahynuly pod sekačkami. Zvláště moderní rotační sekačky jsou tak rychlé a požínají trávu tak nízko u země, že za nimi prakticky nic nemůže přežít. Výjimečně je možno objevit snůšku až 19 vajec, tu však sneslo do téhož hnízda více slepiček. Koroptví slepička může vysedět až 18 vajec, je-li její hnízdní jamka do statečně široká, aby vejce neležela na sobě. Naklade-li svá mnohem větší vejce k vejcím koroptví bažant, nemůže koroptví slepička na nich řádně sedět a vejce přijdou nazmar. Matka koroptev hájí potomstvo proti každému nepříteli obdivuhodně statečně a napadá jej vlastním tělem. Za první noci po vyklubání z vajec zůstávají ještě mladé koroptvičky v hnízdní jamce, nazítří však už běhají v doprovodu matky po okolí. Rodina pak tvoří jakési „putující hnízdo". Prvních 24 hodiny života tráví mláďata ještě svůj žloutek, pak dostávají hlad a zobají všechno možné, zvláště pohybující se hmyz. Přitom se učí metodou pokus a omyl, co je jedlé. Koroptví vejce vybraná z hnízda je možno odchovat v jakékoli umělé líhni. Kuřátka lze též snadno krmit krmivem pro bažanty a zabýváme-li se jimi dostatečně, jsou skutečně velmi přítulná. Poznala-li však už svou matku, jsou vůči cizinci velmi plachá a bojácná a volají matku až do vyčerpání. Osm dní stará mláďata se v nebezpečí rozlétají, ve věku tří týdnů už létají stejně rychle jako rodiče. Mohou vzlétat přímo vzhůru v úhlu 70 stupňů, nikdy se však, jako ptáci bezlesé krajiny nenaučí vyhnout se na krátkou vzdálenost překážce. Nesedají nikdy na stromy, zůstávají stále na zemi nebo v nebezpečí odlétají.

Potrava

Koroptev polní má určité nároky na potravu, na nichž je silně závislá. Vyžaduje až 10 různých krmných rostlin a nejrůznější hmyz včetně odporně páchnoucí mandelinky bramborové. V současné stroji obdělávané a chemikáliemi pravidelně otravované zemědělské krajině nemůže koroptev žít. Naproti tomu přetrvá bez úhony i tu nejtvrdší zimu, když je v zasněžené krajině dostatek křoví a mezí. Za mrazivé noci se shromáždí všechny koroptve, rodiče i potomstvo z posledního roku do jediné péřové koule, takže se ptáci navzájem zahřívají. Tak přečkají i silný noční mráz -50 stupňů Celsia. Toto zimní společenství se rozpadá až v předjaří v době páření, zase se ale obnovuje při novém náporu zimy.

Všeobecně

Zvlášť v posledních letech dramaticky klesá stav koroptví, a to z mnoha důvodů. V rozorané a stroji obhospodařované krajině nenalézají ptáci úkryty a jsou vydáni na pospas dravým ptákům i savcům. V důsledku chemického boje proti plevelům vymizelo mnoho druhů rostlin, které sloužily koroptvím za potravu a na nichž žily housenky, které koroptve potřebovaly jako příkrm. Dnes se proto musíme o budoucnost koroptve v naší kulturní krajině důvodně obávat.