Strašilka indická

Carausius morosus

Strašilka indická

Carausius morosus

Větev, která ožívá

Strašilka indická (Carausius morosus) je jeden z nejznámějších druhů hmyzu chovaných ve školních i domácích insektáriích. Protáhlé tělo a dlouhé nohy napodobují tenkou větvičku. Dospělé samice dosahují přibližně osmi až deseti centimetrů. Barva je zelená až hnědavá. Strašilka může při vyrušení strnout a dlouho se nehýbat, jindy se mírně kývá ze strany na stranu a připomíná větev pohybovanou větrem. Tato kamufláž nahrazuje schopnost rychlého úniku. Při neopatrné manipulaci může snadno přijít o nohu. Zvíře proto raději necháme přejít na nabídnutou větev a netaháme je za končetiny.

Původní prostředí a denní rytmus

Druh pochází z jižní Indie, odkud se rozšířil do chovů po celém světě. Jeho přirozeným prostředím jsou porosty, kde nachází listy a bezpečný úkryt mezi větvemi. Strašilky jsou především soumračné a noční. Přes den mohou celé hodiny sedět bez pohybu. Na rozdíl od dravých druhů hmyzu se živí rostlinnými listy. To zásadně ovlivňuje konstrukci zařízení: největší prostor nezabírá miska s potravou, ale živné větve, které zároveň slouží k lezení a svlékání. Osvětlení má umožňovat pravidelné střídání dne a noci, ale zvířata nesmějí být vystavena přímému přehřívání.

Krmné rostliny v České republice

V českém chovu se nejčastěji podávají čerstvé listy ostružiníku. U některých linií lze využít také maliník nebo růži, vždy však záleží na jejich skutečném přijímání. Listy musí být bez pesticidů a nemají se sbírat těsně u frekventovaných silnic. V zimě mohou posloužit přezimující zelené listy ostružiníku z čistých stanovišť. Řezané větve umístíme do stabilní nádoby s vodou a její otvor zajistíme proti pádu nymf. Větve průběžně měníme, protože vyschlé listy nepředstavují plnohodnotnou náhradu čerstvé potravy. Zkažené a plesnivé části okamžitě odstraníme.

Rozmnožování bez samců

Pozoruhodnou vlastností je schopnost partenogeneze, tedy vývoje vajec bez oplodnění. Samice tak může založit novou kolonii i bez samce, který je v chovech velmi vzácný. Vajíčka padají na dno zařízení a připomínají drobná semínka. Jejich vývoj trvá podle podmínek několik měsíců. Nově vylíhlé nymfy se podobají dospělcům, ale jsou mnohem drobnější. Růst probíhá opakovaným svlékáním; druh nemá stadium kukly. Při svleku se nymfa zavěsí a potřebuje pod sebou dostatečný volný prostor. Pokud je zařízení příliš nízké nebo přeplněné, může se poranit či deformovat. Jedince během svlékání zásadně nerušíme.

Praktické insektárium a hygiena

Pro chov je vhodná vyšší dobře větraná nádoba s množstvím větví a úchytných ploch. Výška musí umožnit bezpečné svlékání i největších jedinců. Substrát může být jednoduchý a snadno čistitelný, aby bylo možné pravidelně vybírat trus a vajíčka. Vlhkost udržujeme rozumným lehkým rosením, ale nedovolíme, aby celé zařízení bylo trvale mokré a plesnivělo. Přílišné sucho zase zhoršuje podmínky pro svlek. Strašilky mohou žít ve skupině, avšak jejich hustotu je nutné přizpůsobit množství potravy a dostupnému prostoru. Vajíčka a živá zvířata se nikdy nevypouštějí do přírody. Před zahájením chovu počítáme s množstvím budoucích potomků.

Názvy ve světě