Husa indická

Tato oblíbená okrasná husa v Indii pouze přezimuje a své jméno dostala proto, že z Indie byla vždy dovážena. Husa indická je typickým druhem asijských hor, endemitem Střední Asie, majícím svá zimoviště v severní Indii, Pákistánu, Nepálu, Ásamu a Bangladéši.

Základní barva je světle šedá, hlava bílá se dvěma nápadnými příčnými černými pásky na temeni, krk je tmavý s dlouhým bílým pásem na každé straně. Dospělý pták měří 70 cm. Samice se zbarvením od samce neliší.

Ze zimoviště se ptáci vracejí na svá hnízdiště, když led na vysokohorských jezerech v Tibetu a Mongolsku začne tát. Tvoření párů je doprovázeno zvláštním letem, kdy se samec rychle přibližuje k samici, a ve vzduchu se převracejí. Husa indická hnízdí v menších skupinách nebo koloniích. Hnízda bývají na zemi, ve skalních výstupech nebo i na stromech v opuštěných hnízdech velkých ptáků, 4 až 6 m vysoko. Podle sovětské ornitoložky Kozlovové hnízdí husa indická často v sousedství káněte středoasijského (Buteo hemiiasius). Na snůšce 4 až 8 bílých vajec sedí husa 28 až 30 dní. Po vylíhnutí vede samec se samicí mláďata do bezpečí na vodu. V Tibetu je lidé nepronásledují, proto jsou zde mimořádně krotké a hnízdí v jejich sousedství. Jsou-li však pronásledovány, stávají se nočními ptáky, ve dne odpočívajícími na nedostupných vodách. Letní pelichání dospělých ptáků probíhá v červnu a červenci.

Husa indická tráví většinu života na souši. Létají ve formaci písmene V, přičemž vedoucí husu střídá každých 4 až 5 minut husa následující. K raněné huse se ostatní vracejí, jako by jí chtěly pomoci. Živí se rostlinami na březích vod, trávou, ostřici, semeny i bobulemi. Na zimovišti spásají také osení, proto jsou v Indii pronásledovány. V září 1975 byla pozorována husa indická v Krkonoších a přibližně ve stejné době na německé straně Krušných hor. Blízké zoo ani chovatelé ji nechovají a přílet ze vzdálené domoviny lze těžko předpokládat, mohly by však být ze Skandinávie, neboť ve Švédsku jsou činěny pokusy o usazení.

Chov husy indické je možno doporučit i začátečníkovi. Potřeba pastvy není nutná, mají-li ptáci dostatek zeleného krmiva, které je základem výživy. V zimě dáváme směs obilovin a měkké krmivo se strouhanou mrkví, řepou nebo zelím a trochou živočišné přísady. Ve Velké Británií dávají namočený starý chléb a psí suchary. Husy indické se zdržují převážně na zemi a v našich podmínkách přezimují beze škody, mají-li jednoduchý přístřešek. Často používají připravená hnízda na zemi, v budkách nebo v proutěných koších. Mláďata dopeřují ve 12 týdnech a pohlavně dospívají ve 2. až 3. roce. Podle zkušenosti více zahraničních autorů jsou husy indické, které jednou u chovatele přezimovaly, pevně vázány k místu a nemusí být amputovány. Proto jim první rok pouze přistěhujeme letky na jednom křídle. Pro svou krásu, vhodné vlastnosti, krotkost, nenáročnost a snadný odchov získala husa indická u chovatelů velkou oblibu.