Lenochod krátkokrký

Lenochod krátkokrký je stromový savec tropické Ameriky, který většinu života tráví zavěšený pod větvemi. Pomalý pohyb není známkou nemohoucnosti. Silné končetiny a zahnuté drápy mu umožňují bezpečně se držet kůry a pohybovat se v korunách stromů. Na předních končetinách má dva nápadné drápy, na zadních tři. Od tříprstých lenochodů se liší také stavbou těla a částí životních návyků. Druh bývá označován i jako lenochod Hoffmanův nebo lenochod středoamerický.

Rozšíření

Jeho areál se skládá ze dvou oddělených částí. Severní populace obývá Střední Ameriku a severozápad Jižní Ameriky, jižní žije v západní Amazonii. Lenochod krátkokrký se vyskytuje v nížinných i horských tropických lesích, kde mu koruny poskytují potravu, úkryt a bezpečné spojení mezi stromy. Na zemi se pohybuje obtížně a je vystaven většímu riziku napadení. Pokud mezi lesními porosty vzniknou rozsáhlé otevřené plochy, mohou být zvířata izolována i přes schopnost pohybovat se po jednotlivých větvích.

Srst a smysly

Srst je hustá, hnědavá až šedohnědá a někdy získává nazelenalý odstín díky drobným řasám. Ty žijí na povrchu chlupů a pomáhají narušovat obrys těla. Ocas je velmi krátký a při pohybu nehraje podstatnou roli. Dlouhé končetiny a pevné drápy umožňují přijímat potravu i odpočívat v závěsu. Zvíře je aktivní hlavně v noci a při vyhledávání potravy využívá čich i hmat. Díky nenápadnému pohybu může zůstat přehlédnuto i v místech, kde se nachází poměrně blízko pozorovatele.

Potrava

Základ jídelníčku tvoří listy, doplňované pupeny, květy, výhonky a plody. Rostlinná potrava se tráví pomalu a dlouho zůstává v trávicím ústrojí. Energeticky úsporný způsob života umožňuje využívat zdroje, které nejsou tak výživné jako živočišná potrava. V lidské péči však lenochod nemůže prospívat na náhodně vybraném salátu. Potřebuje odborně sestavenou vláknitou dávku, vhodný poměr živin a pravidelné sledování hmotnosti a trávení. Prudké změny krmení nebo nevhodné rostliny mohou vést k vážným zdravotním potížím.

Mláďata

Dospělí jsou převážně samotářští a setkávají se hlavně v době rozmnožování. Březost trvá přibližně jedenáct a půl měsíce, po níž se zpravidla rodí jediné mládě. To se zachytí srsti matky a zůstává s ní mnoho měsíců. Postupně poznává její pohybové trasy i vhodnou potravu. Samec se na péči obvykle nepodílí. Pomalé rozmnožování znamená, že populace nedokáže rychle nahradit ztrátu dospělých zvířat. Samice s mládětem proto potřebuje především klid a bezpečné prostředí bez zbytečného vyrušování.

Chov

V českých zoologických zařízeních vyžaduje lenochod krátkokrký stabilně teplé prostředí, vhodnou vlhkost a soustavu pevných větví umožňujících přirozený pohyb v závěsu. Prostor musí být bezpečný také při případném pádu. Odborná péče zahrnuje kontrolu drápů, zubů, kondice a příjmu potravy. Manipulace vyžaduje zkušenosti, protože i pomalu působící zvíře má značnou sílu a pevný úchop. Není vhodné do běžného bytu ani jako kontaktní zvíře pro návštěvníky. Dlouhodobý welfare závisí na klidném režimu, vhodném krmení a respektování jeho přirozených potřeb.