Sifaka Coquerelův

Sifaka Coquerelův (Propithecus coquereli) je nápadný madagaskarský lemur s převážně bílou srstí, rezavohnědými plochami na končetinách a hrudi a černým obličejem. Patří do čeledi indriovitých, jejíž zástupci jsou známí neobvyklým pohybem mezi stromy. Dospělý sifaka měří přibližně 42–50 centimetrů bez ocasu, ocas dosahuje dalších 50–60 centimetrů a hmotnost se pohybuje kolem 3,5–4,3 kilogramu. Silné zadní končetiny umožňují dlouhé skoky mezi svislými kmeny. Když se zvíře musí pohybovat po zemi, neskáče po čtyřech, ale odráží se do stran na zadních nohách a přední drží rozpažené kvůli rovnováze. Právě tento zvláštní způsob pohybu mu získal přezdívku tančící lemur.

Domov na ostrově

Druh žije pouze na severozápadě Madagaskaru, zejména v lesnatých oblastech na sever a východ od řeky Betsiboka. Vyhledává suché opadavé lesy i smíšené porosty, v některých lokalitách také pobřežní vegetaci. Většinu času tráví ve středních a vyšších částech stromů, kde nachází potravu a odpočívá. Souvislé korunové patro mu umožňuje pohybovat se bez častého sestupování na zem. Pokud je les rozdělen silnicemi, poli a vypálenými plochami, přirozené přesuny skupin jsou omezené. Ztráta lesního propojení je proto pro sifaku Coquerelova zvlášť nebezpečná.

Listy a květy

Potrava je převážně rostlinná. Základ tvoří mladé i starší listy, podle ročního období také květy, pupeny, plody, semena a části kůry. Zvířata využívají mnoho druhů stromů a složení jídelníčku se mění podle jejich dostupnosti. Při krmení často sedí na větvi, přidržují se zadními končetinami a předními si přitahují olistěné výhonky. Trávicí trakt je přizpůsoben zpracování vláknité rostlinné hmoty. V lidské péči je proto nevhodné nahrazovat přirozenou potravu převážně sladkým ovocem. Je potřeba široká nabídka vhodných listů, větví a odborně sestavená krmná dávka. Při pojídání plodů a semen mohou sifakové také přispívat k obnově lesa.

Skupina

Sifaka Coquerelův žije v menších sociálních skupinách, často o třech až deseti členech. V řadě situací mají samice přednost před samci, například při přístupu k potravě. Jedinci komunikují hlasem, mimikou, pohyby těla i pachovými značkami. Výrazné varovné volání může upozornit na nebezpečí ve vzduchu nebo na zemi. Samci značkují větve pomocí žláz a skupiny se mohou na hranicích svých prostorů hlasitě ozývat. Vzájemné čištění srsti upevňuje sociální vztahy. Přestože sifakové působí při skákání velmi živě, značnou část dne také odpočívají a tráví poměrně dlouhou dobu pomalým sběrem potravy.

Jedno mládě

Rozmnožování bývá sezónní. Březost trvá přibližně 162 dní a samice obvykle rodí jediné mládě. Novorozenec se nejprve drží matčina břicha, přibližně po měsíci se přesouvá na její záda. Kojení pokračuje několik měsíců, postupně však mládě ochutnává listy a další rostlinnou potravu. Mladí sifakové se učí správně odhadovat vzdálenosti mezi větvemi a bezpečně přistávat. Pohlavní dospělost nastává zhruba mezi druhým a třetím rokem. U samic nemusí docházet k porodu každý rok, proto je rychlá obnova početnosti po ztrátách obtížná.

Na hraně přežití

Sifaka Coquerelův je podle aktuálního hodnocení kriticky ohrožený (CR). Největší hrozbou je úbytek lesů způsobený vypalováním vegetace, těžbou dřeva a rozšiřováním zemědělských ploch. V některých oblastech se přidává lov. Druh je zahrnut do nejpřísnější přílohy CITES, která reguluje mezinárodní obchod. Pro jeho ochranu je zásadní zachování propojených lesních stanovišť a omezení přímého pronásledování. V České republice není vhodný pro soukromý chov; péče o něj vyžaduje specializovanou skupinovou ubikaci, mimořádně pestrou listovou potravu a dlouhodobé odborné zázemí.