Korsak

Korsak (Vulpes corsac) je menší psovitá šelma otevřených stepí a polopouští Eurasie. Přestože na první pohled připomíná lišku obecnou, má světlejší srst, kratší a jemnější čenich a výraznější uši. Je přizpůsobený krajině s velkými vzdálenostmi mezi úkryty a s prudkými změnami teplot. V českých podmínkách jej lze spatřit v chovech specializovaných zoologických zařízení; není to nenáročné zvíře vhodné k držení v bytě.

Vzhled

Tělo dospělého korsaka bývá dlouhé zhruba 45–65 cm, ocas dalších 20–35 cm. Hmotnost se obvykle pohybuje mezi 1,6 a 3,2 kg. Zimní srst je nápadně hustá, měkká a šedavá až stříbřitá, zatímco v létě převažují kratší pískové a šedohnědé chlupy. Spodní strana těla je světlejší. Široce nasazené uši usnadňují zachycování zvuků drobné kořisti a huňatý ocas pomáhá s rovnováhou i tepelnou ochranou při odpočinku. Není dobré zaměňovat sezonní změny osrstění za změny zdravotního stavu; posuzuje se celková kondice, chování i kvalita kůže.

Otevřená krajina

Původní areál korsaka zasahuje od stepí jižního Ruska přes Kazachstán a Mongolsko po severní Čínu a některé oblasti střední Asie. Druh vyhledává nízké travní porosty, řídké křoviny a polopouštní pláně, zatímco husté lesy a vysoké hory obvykle míjí. Podstatnou překážkou je hluboký, sypký sníh: v takových podmínkách se korsak špatně pohybuje a loví. Může se proto sezonně přesouvat do míst s nižší sněhovou pokrývkou. Přestože obývá suchá území, jeho prostředí není stále horké; v kontinentálních stepích přicházejí silné zimní mrazy i letní vedra.

Nory a lov

Korsak tráví denní odpočinek často pod zemí. Obvykle využívá opuštěné nory svišťů nebo jiných savců a nepotřebuje pokaždé vyhloubit vlastní. Úkryty chrání před extrémním počasím i nepřáteli. Při lovu se zaměřuje na drobné hlodavce a další malé savce, doplňkově chytá ptáky, ještěrky a větší hmyz. Příležitostně přijímá také rostlinnou potravu. Aktivní bývá zejména za soumraku a v noci, ale v klidném prostředí se může pohybovat i ve dne. V některých oblastech sdílí prostor více jedinců a rodinné skupiny mohou používat soustavu nor. Není však správné pokládat všechny dospělé korsaky za bezvýhradně snášenlivé.

Rodina

Páření probíhá převážně v zimních měsících, často od ledna do března. Po přibližně 50–60 dnech březosti přivádí samice na svět obvykle dvě až šest mláďat, někdy i více. Novorozená mláďata jsou slepá a zcela závislá na bezpečí nory, teple a mateřském mléce. Postupně přecházejí na pevnou potravu a začínají s prvními výpravami mimo úkryt. Samec se může podílet na zásobování rodiny. V době odchovu je nutný klid a omezení rušivých zásahů, protože stres může negativně ovlivnit péči o mláďata.

Chov

Pro korsaka je v podmínkách České republiky potřebný prostorný, spolehlivě zabezpečený venkovní výběh s možností běhu, průzkumu i úkrytu. Oplocení musí zabránit podhrabání a úniku, podklad má umožňovat přirozené hrabání. Několik suchých, tepelně chráněných budek nebo nor poskytuje zvířatům volbu a možnost oddělit se od ostatních. Chovné zařízení musí současně nabídnout stín, čerstvou vodu a ochranu před dlouhodobým promokáním. I když korsak dobře snáší mrazivé zimy své domoviny, nelze podceňovat přehřívání v létě ani vlhký, nevhodně upravený úkryt.

Krmení má odpovídat převážně masožravé potravě s různorodými živočišnými složkami. Důležitá je kontrola tělesné kondice, hygieny a možnost potravního obohacení, při němž zvíře aktivně vyhledává ukrytá sousta. Vzhledem k výrazným pachovým a sociálním projevům i potřebě pohybu se nehodí malý dvorek ani jednotlivá klec. Soužití více jedinců je třeba plánovat podle věku, pohlaví, vzájemné snášenlivosti a dostupnosti oddělitelných prostor. Každé zdravotní či reprodukční rozhodnutí by měl posoudit veterinář se zkušenostmi s volně žijícími šelmami.

Ohrožení

V mezinárodním hodnocení je korsak veden jako málo dotčený druh, avšak tato kategorie neznamená stabilní početnost ve všech oblastech. Místně jej ohrožuje lov kvůli kožešině, změna stepních biotopů a úbytek živočichů, jejichž nory používá. Na početnost mohou mít vliv také epidemie, kolísání kořisti a konkurence jiných psovitých šelem. Ochrana otevřené stepní krajiny tak prospívá nejen samotnému korsakovi, ale i mnoha drobným savcům a dalším druhům, s nimiž sdílí prostředí.