Skákavka srdnatá

Skákavka srdnatá (Phidippus audax) je severoamerický pavouk z čeledi skákavkovitých, známý výborným zrakem, aktivním lovem a výrazným vzhledem. Dospělci mají převážně černé, hustě ochlupené tělo s několika světlými skvrnami na zadečku. U mladých jedinců bývají skvrny také oranžové, takže barva sama o sobě není spolehlivým znakem stáří. Nápadné jsou kovově zelené až modrozelené klepítkové čelisti. Dvojice velkých očí v přední části hlavohrudi umožňuje přesně odhadovat vzdálenost kořisti. Tento druh bývá v zahraničí označován jako bold jumping spider a patří k dobře popsaným severoamerickým skákavkám.

Výskyt a prostředí

Přirozený areál skákavky srdnaté pokrývá rozsáhlou část Severní Ameriky, od jižní Kanady přes Spojené státy až po severní Mexiko. Vyskytuje se v prériích, na travnatých plochách, v otevřených lesích, zahradách i zemědělské krajině. Často využívá místa s dobrou vyhlídkou, například stonky rostlin, ploty a stěny budov. Člověkem byla zavlečena také do některých oblastí mimo původní areál, například na Havajské ostrovy. V České republice nejde o původní volně žijící druh a jeho případný chov se nesmí zaměňovat s výskytem v místní přírodě.

Lov a orientace

Na rozdíl od pavouků, kteří lapají kořist do rozsáhlých sítí, je skákavka srdnatá aktivním denním lovcem. Kořist nejprve pozoruje, mění polohu, přibližuje se po malých úsecích a na krátkou vzdálenost prudce vyskočí. Před skokem připevní k podkladu bezpečnostní hedvábné vlákno, které snižuje riziko pádu. Loví především hmyz a další drobné členovce. Ve své domovině se podílí také na regulaci některých druhů hmyzu na polích a v zahradách. Skákavky dokážou pohyb sledovat i mimo osu hlavních očí, ale přesné zaměření vyžaduje natočení hlavohrudi. Aktivita proto závisí na dostatečném světle a vhodné teplotě okolí.

Rozmnožování

Samec při námluvách předvádí samici charakteristické pohyby předních končetin a makadel. Zrakové signály jsou významné, protože samice může na nevhodný přístup reagovat útokem. Po páření zhotoví samice hedvábný úkryt, do kterého ukládá vajíčka; snůšky hlídá a po určitou dobu chrání také mladé pavoučky. Během jedné sezony může vytvořit více kokonů, jejichž velikost se mění podle stáří a kondice samice. V mírných oblastech Severní Ameriky mohou mladší vývojová stadia přečkat zimu ukrytá v hedvábném obalu pod kůrou nebo v podobném chráněném místě. Pavoučci postupně svlékají kutikulu, rostou a před dosažením dospělosti mění zbarvení.

Chov

Pro jednotlivou skákavku srdnatou je vhodné dobře větrané, bezpečně uzavíratelné terárium orientované spíše na výšku, vybavené větvičkami, suchými listy a úkryty v horní části. Skákavky často vytvářejí hedvábné spací komůrky právě poblíž stropu; při čištění proto nesmí být poškozovány. Potřebují denní světelný režim, přístup k drobným kapkám vody a živou kořist přiměřené velikosti. Jako krmivo se používají vhodně velké mušky, cvrčci a další odchovaný krmný hmyz; příliš velký hmyz může pavouka poranit. Ve fázi svlékání se nekrmí a zvíře se neruší. Vlhkost nesmí vést k trvale mokrému, zatuchlému prostředí, zároveň nesmí docházet k vysychání mláďat. Stabilní pokojové teplo bez přehřívání a možnost úkrytu jsou důležitější než prudké výkyvy. Jedinci se chovají odděleně, protože mohou být vůči sobě agresivní. Při manipulaci je vhodné počítat s rychlým skokem a možností úniku; pavouka není vhodné zbytečně brát do rukou. Z chovu se nesmí vypouštět do volné přírody.