Teju argentinský

Teju argentinský (Salvator merianae) je velký, mohutný ještěr původem z Jižní Ameriky. Černobílé kresbě dospělých zvířat dominují příčné světlé pruhy a skvrny na tmavém podkladu, zatímco mláďata mohou mít nápadně zelenavou hlavu. Silný ocas, robustní končetiny s dlouhými drápy a široká hlava odpovídají způsobu života zvířete, které často hledá potravu na zemi a vyhrabává úkryty. Samec bývá větší a má výraznější lícní partie. Ve starších publikacích je druh uváděn jako Tupinambis merianae; současné zařazení do rodu Salvator umožňuje přesnější odlišení příbuzných jihoamerických ještěrů.

Rozšíření

Původní areál leží především v Brazílii, Paraguayi, Uruguayi, Bolívii a Argentině. Teju argentinský využívá savany, křovinaté porosty, okraje lesů, travnaté pláně i zemědělskou krajinu. Důležitá je dostupnost osluněných míst, půdy vhodné k hrabání a úkrytů před predátory i výkyvy teplot. V některých částech přirozeného rozšíření zažívá chladnější či sušší období, během něhož může dlouhodobě setrvávat v noře a omezit aktivitu i příjem potravy. Mimo Jižní Ameriku byly založeny nepůvodní populace, známé například z jihovýchodu Spojených států. V České republice nejde o volně žijící původní druh a vypouštění chovaných jedinců je nepřijatelné.

Potrava a chování

Teju argentinský je všežravec, jehož jídelníček se mění s věkem i ročním obdobím. Mladší jedinci loví především hmyz a další bezobratlé, dospělí přijímají také plody, vejce, menší obratlovce a příležitostně mršiny. Díky silnému čichu dokáže hledat potravu ukrytou pod listím nebo v půdě. Konzumace plodů znamená, že může přispívat i k přenosu semen. Přes mohutné tělo se teju pohybuje poměrně svižně, dovede plavat a v případě vyrušení se brání silným kousnutím nebo údery ocasem. Jde o převážně denního ještěra, který střídá vyhřívání, hledání potravy a odpočinek ve stínu. Jeho inteligence se projevuje schopností dobře se orientovat v prostoru a reagovat na opakující se podněty, což však neznamená, že je automaticky bezpečný pro častou manipulaci.

Teplo a roční rytmus

Tělesnou teplotu si teju argentinský obvykle zvyšuje vyhříváním na slunci. Zajímavostí je schopnost v reprodukční sezoně do určité míry zvýšit teplotu vlastním metabolickým teplem, zejména v době, kdy zvířata po sezonním útlumu obnovují aktivitu. Nejde však o trvalou schopnost srovnatelnou s ptáky nebo savci. Pro chov zůstává zásadní dostatečně silný vyhřívací zdroj a možnost přesouvat se do chladnější části prostoru. Na povrchu místa k vyhřívání může být potřebná výrazně vyšší teplota než vzduch v okolí. Sezonní útlum není vhodné vyvolávat náhlým vypnutím topení nebo prudkým ochlazením zvířete.

Rozmnožování

Samice po páření vytváří hnízdo z rostlinného materiálu a klade do něj vejce. Ve snůšce bývají zpravidla desítky vajec; počet závisí zejména na velikosti a kondici samice. Místo hnízdění má poskytovat dostatečné teplo a stabilní vlhkost. Mláďata po vylíhnutí přijímají drobnější živočišnou potravu a postupně přecházejí k širšímu všežravému jídelníčku. Vývoj v přírodě probíhá v návaznosti na sezónní cyklus, a proto se při chovu zvířat pocházejících z různých linií nemají bez rozmyslu kopírovat kalendářní termíny hnízdění ze vzdálených populací.

Chov v ČR

Pro dospělého teju argentinského je nutné skutečně prostorné, pevně zabezpečené terárium nebo samostatný chovatelský prostor. Ještěr potřebuje hlubší substrát vhodný k hrabání, stabilní úkryt, vodu, možnost ochlazení a kvalitní UVB osvětlení. Denní teplotní gradient má nabídnout výrazně vyhřívanou plochu i chladnější úsek; současně je třeba sledovat teplotu povrchu, nikoli pouze vzduchu. Substrát má být v hlubších vrstvách dostatečně vlhký, ale nesmí zahnívat. Krmení zahrnuje vhodné bezobratlé, bezpečné živočišné složky, zeleninu a plody v poměru odpovídajícím věku a kondici. Příliš mnoho tučného krmiva vede k obezitě. Při plánování chovu je nutné počítat s dlouhověkostí, vysokou spotřebou prostoru a silou dospělého zvířete. Teju argentinský není vhodný pro malé běžné terárium ani jako nenáročný první ještěr.