Axolotl mramorovaný

Axolotl mramorovaný (Ambystoma opacum) je menší severoamerický ocasatý obojživelník, kterého lze snadno poznat podle světlých příčných pásů na tmavém těle. Na rozdíl od trvale vodních forem příbuzných obojživelníků žijí dospělci převážně na souši, ukryti pod spadaným listím či v podzemních dutinách. Mimořádně zajímavý je způsob rozmnožování: samice klade vajíčka na podzim na dno dosud suché tůně a čeká na její zaplavení. Životní cyklus je proto těsně spojen s rytmem dešťů a zachováním dočasných lesních vodních ploch.

Určovací znaky

Dospělí jedinci zpravidla měří asi 9–12 centimetrů. Tělo je zavalité, hlava široká, nohy poměrně krátké a ocas silný. Na černém nebo velmi tmavě šedém podkladu vystupují nepravidelné bílé až stříbrošedé příčné proužky. Samci mívají pásy kontrastně bělavé, u samic jsou často šedší; variabilita zbarvení ovšem nedovoluje určovat pohlaví pouze podle jedné fotografie. Mladí jedinci mohou být méně výrazně kreslení. Kůže je hladká a vlhká, po stranách těla jsou patrné mezižeberní rýhy. Navzdory českému názvu nemá tento druh v dospělosti vnější žábry: ty jsou typické pro vodní larvální stadium.

Les a tůně

Původní areál axolotla mramorovaného leží ve východní části Spojených států. Rozšíření sahá od severovýchodních států přes oblasti Appalačských hor a středovýchodu na jih k pobřeží Mexického zálivu; v některých okrajových oblastech je výskyt ostrůvkovitý. Zvířata obývají vlhké listnaté a smíšené lesy, lesní okraje a místa s kyprou půdou. Většinu roku přečkávají pod kmeny, kameny, listím nebo v norách jiných živočichů. Na povrchu se objevují zejména v deštivém počasí a za tmy. Ke rozmnožování potřebují mělké sezónní tůně, které v určité části roku vysychají. To omezuje výskyt ryb schopných lovit jejich vajíčka a larvy.

Potrava a chování

Dospělci aktivně loví drobné žížaly, slimáky, hmyz a další bezobratlé, které naleznou ve vlhké půdě nebo mezi listy. Jsou spíše samotářští a skrytí; vytrvalé pobíhání po suchém povrchu pro ně není typické. Vodní larvy začínají drobným planktonem a s růstem přecházejí k větší kořisti, například larvám hmyzu a korýšům. Starší larvy mohou ulovit i menší larvy obojživelníků. Díky podzimnímu rozmnožování mají často na jaře růstový náskok před druhy, které vajíčka kladou až po zimě. Na souš přecházejí po metamorfóze, kdy mizí vnější žábry a mění se dýchání i způsob pohybu.

Podzimní snůška

Ve větší části areálu probíhá páření na konci léta a na podzim. Dospělci přicházejí k prohlubním, které se naplní vodou při podzimních a zimních deštích. Samec předává samici spermatofor, oplodnění je tedy vnitřní. Samice ukládá obvykle desítky až přibližně dvě stovky vajíček do vlhkého listí a drobných prohlubní na suchém dně budoucí tůně. Často se kolem snůšky stočí a chrání ji před vysycháním a částí drobných predátorů. Po zaplavení dochází k líhnutí, larvy rostou v dočasné vodě a během několika měsíců se proměňují v suchozemské mladé jedince. Pokud se tůň nenaplní, vývoj vajíček se zdrží a reprodukční úspěch může výrazně poklesnout.

Chov a ochrana

V českých podmínkách připadá v úvahu pouze odborně vedený chov legálně získaných jedinců, nikoli vypouštění do přírody. Dospělý axolotl mramorovaný potřebuje dobře větrané, proti úniku zabezpečené terárium s hlubší vrstvou vlhkého, ne však trvale rozbahněného substrátu, přirozenými úkryty a mělkou nádobou s čistou vodou. Vysoké teploty českých bytů v létě mohou být problémem, proto je třeba mít předem připravené chladnější stanoviště a průběžně sledovat teplotu i vlhkost. Zvíře se má zbytečně nebrat do rukou, citlivou kůži mohou poškodit chemické zbytky i vyschnutí. Odchov vyžaduje samostatnou vodní fázi s možností bezpečného výstupu po metamorfóze. V přírodě mohou místní populace ohrožovat odvodňování tůní, zástavba lesních území a úhyny při migraci přes komunikace. Ochrana musí zahrnovat jak rozmnožovací tůně, tak okolní lesní úkryty dospělců.