Kachnička šedoboká

Kachnička šedoboká (Callonetta leucophrys) patří mezi drobné jihoamerické kachny, které se zdržují v krajině s vodními plochami a dřevinnou vegetací. Od většiny dobře známých plovavých kachen se odlišuje nejen kresbou peří, ale také oblibou stromových dutin při hnízdění. Samec má světlejší hlavu s tmavým pruhem na temeni, kaštanově hnědá ramena a záda, jemně šedě vzorované boky a skvrnité hrdlo. Samice je nenápadnější, hnědavá, s výrazněji kreslenou hlavou. Rozdílné zbarvení pohlaví je patrné i mimo hnízdní dobu.

Výskyt

Původní areál leží v jižní části Jižní Ameriky. Kachnička šedoboká žije zejména v Paraguayi, severní a střední Argentině, jižní Brazílii a Uruguayi, místy také v Bolívii. Vyhledává lesnaté nížiny, mokřady, menší jezera, tůně a klidné vodní toky s dostatkem vegetace. Voda jí slouží k získávání potravy i k úniku před nebezpečím; odpočívá však také na březích a větvích. Rozptýlené stromy u mokřadů jsou důležité kvůli hnízdním dutinám. Tento druh není přirozenou součástí české fauny a u nás se objevuje především v lidské péči.

Život u vody

Ptáci se často drží v párech nebo menších skupinách. Kromě plavání dobře létají a dokážou bezpečně usedat na větve. Potravu sbírají ve vodě, na jejím okraji i v okolní vegetaci. Převládají semena, měkké části vodních rostlin a další rostlinný materiál, jídelníček doplňují drobní bezobratlí, například vodní hmyz a měkkýši. Přesné složení závisí na místě a ročním období. Samec a samice se dorozumívají odlišnými hlasovými projevy; při pozorování páru lze rozpoznat jemné pískání i hlubší kontaktní zvuky. Kachničky se při vyrušení mohou rychle zvednout z vody a přeletět do krytu.

Chov

Pro chov v České republice je vhodná klidná, dobře zabezpečená voliéra s vodní plochou a zarostlými zákoutími. Voda musí zůstat čistá a ptáci se musejí dostat na břeh bez klouzání po strmých hladkých stěnách. Uplatní se přirozené větve, nízké keře a několik krytých míst, kde může pár odpočívat mimo dohled návštěvníků. Dostatek prostoru je důležitý i proto, že jde o pohyblivou, dobře létající kachnu. V chladném období je nutné zajistit nezamrzající vodu a chráněné zázemí bez průvanu a dlouhodobé vlhkosti; zimní odolnost se nesmí zaměňovat s původem druhu z různých klimatických částí Jižní Ameriky.

Základem krmení může být kvalitní kompletní krmivo určené pro okrasné vodní ptáky, doplněné vhodným rostlinným materiálem a přiměřenou živočišnou složkou. Krmivo předkládané do vody rychle zhoršuje její kvalitu, proto je potřeba místo krmení pravidelně čistit. Při společném chovu s jinými kachnami je nezbytné sledovat, zda nedochází k vytlačování od potravy nebo hnízdních míst. Podobně jako kachnička mandarínská využívá šedoboká dutiny, ale oba druhy mají odlišný původ i vlastní nároky na prostor.

Hnízdění

Ve volné přírodě hnízdí nejčastěji v dutinách stromů a někdy využije starší opuštěné hnízdo. V chovu proto mají význam bezpečné hnízdní budky umístěné na klidném místě s možností snadného přístupu. Samice obvykle snáší zhruba šest až dvanáct vajec; vývoj zárodků trvá přibližně čtyři týdny, nejčastěji kolem 26 až 28 dní. Mláďata jsou nekrmivá a krátce po vylíhnutí následují rodiče. Důležité jsou mělké výlezy z vody, hustý kryt a potrava vhodná pro kachňata. Na jejich péči se může podílet také samec. Při odchovu se sleduje, zda se všechna mláďata dokážou ohřát a bez potíží dostat na suché místo.

Ochrana

Kachnička šedoboká není považována za globálně bezprostředně ohrožený druh, lokální populace jsou však závislé na zachování vhodných mokřadů a břehových porostů. V chovu by měli být upřednostňováni ptáci s doloženým původem. Jedince z chovu není přípustné vypouštět do české přírody.