Aktuálně: 5 297 inzerátů170 983 diskuzních příspěvků17 690 uživatelů

Hroznýšek turecký

Eryx jaculus

Hroznýšek turecký

Eryx jaculus

Hroznýšek turecký

  • Výskyt: Části Afriky, Evropy a Asie
  • Velikost: 50-60 cm
  • Březost: 4-5 měsíců
  • Počet mláďat: 4-20 ks
  • Krmivo: Drobní ještěři, hlodavci
Hroznýšek turecký
Kam se řadí?

Hroznýšek turecký

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Podtřída: Amniota - blanatí
  • Infratřída: Diapsida
  • Nadřád: Lepidosauria
  • Řád: Squamata - šupinatí
  • Podřád: Serpentes - hadi
  • Nadčeleď: Booidea
  • Čeleď: Boidae - hroznýšovití
  • Podčeleď: Erycinae - hroznýšci
  • Rod: Eryx - hroznýšek
Hroznýšek turecký
Kde žije?

Hroznýšek turecký

Afrika

  • Teplotní pásy:
  • Tropický: podnebí tropické suché, vlkhé, střídavě vlhké
  • Mírný: podnebí subtropické
  • Nadmořská výška: 750 m, u pobřeží nížiny
  • Povrch: rovinatý, východní část hornatá
  • Teplota:
  • Léto: 15 - 40 °C
  • Zima: 0 - 20 °C
  • Roční úhrn srážek:
  • Jihozápad: až 3000 mm
  • Východ: pouze 100 mm
  • Střídání dešťů a sucha na jihu kontinentu:
  • Období sucha: duben - říjen
  • Období dešťů: listopad - březen
Richard Horčic 14.11.2013, 18:12
35 409 4 minuty čtení

Hroznýšek turecký je jediným zástupcem čeledi hroznýšovitých na evropském kontinentě a vlastní tak jakýsi primát. Jeho rozšíření zasahuje od severní a severovýchodní Afriky, přes jihovýchod Evropy až do západní a střední Asie. Evropské populace se vyskytují převážně v Řecku a přilehlých ostrovech a na jihu Jugoslávie, Albánie a Bulharska, kde tvoří jeden ze tří známých poddruhů - E. j. turcicus. Na severu Afriky je nejběžnější v Sýrii, Jordánsku a Izraeli, v teráriích se často chovají i egyptské populace těchto hadů. Obývají suché, písčitokamenité biotopy polopouštního typu s minimální vegetací, kde tráví celý den pod kamenem, nebo v opuštěné hlodavčí noře. Teprve za soumraku opouští úkryt a v okolním terénu loví drobné ještěry a hlodavce. V případě hrozícího nebezpečí se dokáží bleskurychle zavrtat do písku.

Hroznýšek turecký dorůstá do maximální délky 80 cm, většinou však nebývá delší než 50 - 60 cm. Hlava téměř není oddělena od silného válcovitého těla, které je na šedém až tmavohnědém podkladu pokryté po celém hřbetě tmavými skvrnami. Břicho je světlé, někdy s tmavými „cákanci", ocas je podobně jako u slepýše tupě zakončen. Na první pohled je velice nápadná jeho horní čelist, která je výrazně delší než čelist dolní a tvoří tzv. spodní ústa, akvaristům tolik známá u některých druhů ryb. Na špičce přečnívající horní čelisti se nachází tvrdý, zrohovatělý štítek, který slouží při vrtání a rytí v půdě. Jsou vejcoživorodí.

Hroznýšky turecké chováme v menším plochém teráriu, jako substrát je nejvhodnější jemnější písek s plochými kameny, nebo s kousky kůry jako úkryty a s miskou na vodu. Denní teplotu udržujeme na 20 - 28°C, s možností vyhřátí až na 35°C a s nočním poklesem až k 15°C, z důvodu velkých výkyvů denních a nočních teplot v jejich domovině. Tento noční pokles teploty jim neobyčejně prospívá a je pro jejich zdraví velice důležitý. V zajetí hroznýšek turecký dobře přijímá hlodavce, ovšem vzhledem k jeho sezónní aktivitě pouze po omezenou část roku. Protože se tito hroznýšci v teráriích často neurvale perou o předloženou potravu, doporučuje se jejich oddělený chov. Vzhledem k jejich noční aktivitě a tím omezenému dennímu pozorování, zaměňují někteří teraristé ploché kameny za tabulky tlustého skla, pod kterými se tito hadi ukrývají.

Rozmnožování hroznýšků tureckých značně závisí na zeměpisném rozšíření populace a na samotném poddruhu. Nominotypický Eryx jaculus jaculus z egyptské populace byl v zajetí rozmnožen po krátkém snížení teploty na 20°C, páření probíhalo v červnu až červenci a samotné porody v říjnu. Délka mláďat bývá kolem 12 - 20 cm a často začínají přijímat potravu až na jaře po přezimování. Populace hroznýšků z méně teplých evropských oblastí výskytu Eryx jaculus turcicus a Eryx jaculus familiaris z Dagestánu, Zakavkazska a východního Turecka zimují za poněkud chladnějších teplot 5 - 10°C, páření probíhá na jaře a mláďata přicházejí na svět v srpnu až říjnu.

Hroznýšek turecký je díky svým malým rozměrům a docela nenáročnému chovu vhodný obyvatel terárií, přesto se s nim setkáváme poměrně vzácně. Většímu rozšíření v teráriích brání hlavně jejich sezónní aktivita a skrytý způsob života a proto se pro mnohé chovatele stávají málo atraktivní.

Názvy ve světě

Hroznýšek turecký

Anglicky: Javelin Sand Boa, Německy: Europäische Sandboa

Mohlo by vás také zajímat

Gekon turecký

Podělte se s námi o názor na tento text →