Gekon turecký

Znaky: Podstatně štíhlejší než větší gekon zední, ale stejně jako on má na hřbetě a ocase podélné řady hrbolkatých šupin. Horní strana těla působí slabě průsvitně, je žlutavá, světle hnědá nebo hnědočervená, s tmavými, různě velkými skvrnami, uspořádanými na ocase do příčných proužků. Na spodní straně prstů jsou 2 řady přísavných lamel, nedosahujících až ke špičkám prstů s drápky. V oku je svislá štěrbinovitá zornice. Břicho je světlé. Celková délka tohoto gekona je 80-100 mm, zřídka až 120 mm.

Rozšíření: Od Středomoří a jeho ostrovů přes pobřeží Rudého moře až do Přední Indie, směrem na jih po Keňu. H. turcicus byl člověkem rozšířen i do Severní a Střední Ameriky.

Prostředí: Neobydlené i obydlené stavby i opuštěné skalnaté oblasti.

Způsob života: Aktivní je v noci, za potravou se vydává zpravidla za soumraku. Gekon egejský se však často sluní za dne a přesto, že nemá přísavné lamely dovede výborně šplhat. Má také zřetelně slyšitelný hlas. Vajíčka, dlouhá 8-10 mm, klade pod kameny. Gekon evropský žije zvláště v hromadách kamení a na skalnatých svazích, někdy i na kmenech stromů. I gekon egejský se může vyskytovat ve vyprahlých skalních oblastech, ale zdržuje se rád - mnohde téměř výhradně stejně jako gekon evropský - na budovách a uvnitř budov.

Potrava: Můry, brouci, pavouci, sekáči a velcí komáři, kteří nalétávají ke světlu na zdech nebo večer vyhledávají stěny, vyhřáté sluncem. Všechny tři druhy se živi stejnou potravou.

Mohlo by vás také zajímat

Gekon Steudnerův,  Pagekon řasnatý,  Gekon saharský,  Gekon širokoprstý,  Gekon východní,  Gekon madagaskarský,  Gekon žlutavý,  Gekon Bibronův,  Gekončík africký,  Gekon Kimhowellův