Reportáž z chovatelského semináře v Zoo DK

- z pohledu chovatele hmyzáků

velikost písma:  A A A
19.01.2009, 20:48     Autor: Adam Bura     1263 zobrazení     4 komentáře

Když jsem v prosincovém čísle Nové Exoty spatřil pozvánku na seminář „Nové metody v chovu vybraných druhů ptáků" v Zoo DK, ani chvíli jsem nevahál, a přihlásil se. Konečně čas dospěl až do čtvrtku 15.1.2008 a já jsem před půlnocí nastupoval do vlaku směr Dvůr Králové.

Ráno, v pátek, po příjezdu jsem se ohlásil, a byl jsem jako ostatní ubytován v luxusním a krásném prostředí hotelu Safari. Na setkání dorazilo zhruba 60 chovatelů, a byli mezi nimi jak zástupci soukromníků, tak zástupci zoo. Přijeli lidé ze Zoo Praha, Zoo Plzeň, Zoo Chomutov, Zoo Olomouc, Zoo Brno a Zoo Zlín. Mezi „soukromníky" bych rád upozornil na chovatele, který přicestoval až z Litvy! Zanedlouho začalo zahájení semináře. Úvodní slovo pronesla ředitelka zoo dr.Holečková, a pak se už ujal slova dr.Smrček. Seminář byl naplánován na dva dny, a byl tématicky rozdělen. V pátek jsme se měli věnovat především problematice chovu papoušků, a v sobotu pak přišli na program z větší části „naši" měkkožraví. Ale všechno po pořádku, nejprve tedy pátek. První přednáška patřila doktoru Smrčkovi, a týkala budoucnosti chovu ptáků v zoologických zahradách a soukromých chovech, kde především zdůrazňoval nutnost vytváření chovatelských organizací, a spolupráce mezi zoo a chovateli. V druhém příspěvku pak představil své poznatky z chovu malých papoušků. Slova se dále ujal bc. Michal Pikner, který nám představil chov neofémy modrohlavé. Po něm vystoupilo dou mladých chovatelů. Václav Nedělka a Petra Paszová nám představili chov agapornisů. Po malé přestávce pak pokračoval ing.Kamil Čihák, ze Zoo DK, s historií chovu arů hyacintových v Zoo Dvůr Králové. Následovala velice zajímavá, a obsáhlá přednáška manželů Bartlových o zkušenostech s umělým odchovem papoušků. Luděk Hovorka pak představil faremní odchovy ptáků na Bali. Poté jsme se ze salónku, kde seminář probíhal, přesunuli do Restaurace U lemura na velice chutný oběd. Po obědě se už někteří účastníci nemohli dočkat, jelikož jsme se chystali na prohlídku zázemí zoo. Navštívili jsme pavilon Okapi, kde jsme si prohlédli mladíka Evanga a poslechli zajimavé informace o tomto velice zajímavém druhu žirafy. Shlédli jsme také skupinu samic a mláďat antilop bongo, která nám provedla „hygienu dlaní".Od savců jsme se pak dostali k naší milované skupině - k ptákům. První zastávkou byl pavilon „Ptačí svět", ve kterém jsme si prohlédli chovatelské zařízení, a poslechli kladné i záporné zkušenosti z chovu ptáků v tomto paviloně. Nakonec jsme navštivili „Pavilon bažin" a zimoviště v něm umístěné. Následoval poslední blok přednášek tohoto dne. Dovolil jsem si jej zahájit já, a představil jsem tak všem přítomným náš spolek „SCHHAPP". Ohlasy byly kladné, a o členství v našem spolku projevili zájem tři chovatelé, a většina z přítomných zoologických zahrad. Které však zatím jmenovat nebudu, nerad bych totiž něco zakřiknul. Na semináři byli samozřejmě také naši členové, a hned po mé „reklamě" zahájil svůj příspěvek náš nový člen Ladislav Žoha ze Zoo Praha. Ten představil výhody a nevýhody používání granulovaných směsí v chovech astrildovitých, snovačovitých a pěnkavovitých pěvců. Ze všech typů granulí se panu Žohovi nejlépe osvědčily granule značky Harrison. Nakonec přednesl příspěvek týkající se vytvoření databáze chovatelů a druhů, a spolupráce soukromých chovatelů a zoo. Pan Smrček nás seznámil s ochranou proti agresivitě v chovu kakaduů. Tímto informační nadílka pro tento den sice oficiálně skončila, ale nadále probíhala při, a po večeri ve zmíněné restauraci. Poznali jsme nové kolegy, domluvili se na spolupráci a nakonec vyzkoušeli naše dovednosti v bowlingu.

Doktor Smrček (vlevo) při zahájení prohlídky Doktor Smrček (vlevo) při zahájení prohlídky

Mladý bongo při provádění hygieny Mladý bongo při provádění hygieny

Ing. Kamil Čihák při provádění Ptačím světem Ing. Kamil Čihák při provádění Ptačím světem

Bublulové červenouší v zázemí Bublulové červenouší v zázemí

Vousáci senegalští v zázemí Vousáci senegalští v zázemí

Leskoptve tříbarvé v zázemí Leskoptve tříbarvé v zázemí

Banánovec fialový a Tyran bantenví v zázemí Banánovec fialový a Tyran bantenví v zázemí

Kystráček modrolící v hale Ptačího světa Kystráček modrolící v hale Ptačího světa

Mladý pelikán v odchovně Mladý pelikán v odchovně

Při prohlídce zázemí Bažin Při prohlídce zázemí Bažin

Druhý den po probuzení jsem spěchal do salónku, jelikož měla přijít přednáška inženýra Čiháka o chovu ptáků ve velkých společných expozicích Zoo Dvůr Králové. Zde bych se poprvé zastavil a uvedl pár poznatků. První věcí, které se věnoval byl typ oddělení ptáků od návštěvníků. V menší hale ptačího světa se totiž rozhodli k tomuto účelu použít ocelová „lanka" místo klasického pletiva. Přínosem je samozřejmě mnohem menší vizuální nápadnost těchto lanek, ale nevýhodou je to, že se někteří ptáci naučili mezi lanky prolétávat, a pohybují se tak volně po hale. Prvotní obava o to, aby se ptáci o lanka nepořezali byla zcela zbytečná. Jako nevýhodu takto velkých hal, či skleníků uvádí především nekontrolovatelnost volně umístěných ptáků. Další věci, kterou v tomto paviloně řešili byl způsob oddělení průchodu mezi oběma halami. Jako první vyzkoušeli oddělení pomocí provazů. Tento způsob se neosvědčíl, ptáci se naučili mezi provazy chodit, a docházelo tak k agesivitě mezi chovanci jednotlivých hal. Podobně neúspěšný byl také pokus s použitím plastových řetízků. Posledním a nejlepším typem, který používají dodnes, jsou foliové pruhy, které se 5cm překrývají. Dalším problémem velkých voliér je manipulace s ptáky. Zde ho řeší třemi způsoby. První je odchyt pomocí ornitologických sítí, druhý pomocí sklopných klecí, a poslední pomocí velkých uzavíratelných klecí, do kterých je ptákům během roku podávána potrava, aby se naučili do klece běžně chodit. Tyto klece jsou také používány na vypouštění nových jedinců do voliér. V halách je krmení všem ptákům volně dostupné, což může být problém v době odchovu některých ptáků, kdy silnější ptáci sežerou většinu hmyzu, a menší druhy pak například nemají dostatek hmyzu na krmení mláďat. Odčervování není prováděno pravidelně, vícéméně podle potřeby do vody. Aby zajistili vypití vody s léčivem, umísťují ji těsně vedle misky s krmením. Specifickým problémem je odchyt myšáků, který je řešen pletivovým válcem s několika vchody, do nějž dávají ovoce jako lákadlo.

Asi největším problémem pavilonu jsou potkani. Poprvé se do objektu dostali v roce 2001. Došlo k tomu po vypuštění jednoho z bazénků, kdy se tito hosté dostali dovnitř odtokem. V dalším případě pak přes střechu. V obou případech se však díky znalosti místa vniku podařilo potkany zlikvidovat. V roce 2007 obsadili halu potřetí, a bohužel se dodnes nepodařilo zjistit kudy se zde dostali. Také kvůli tomu je třetina velké haly přestavována na expozici orangutanů.

Problémovými druhy pak byli např. chřástal žlutavým, který likvidoval cizí hnízda. Dále nastaly potíže s trubačem agami, který se projevil jako agresivní vůči návštěvníkům, a s leskoptvemi a majnami, které byly agresivní k ostatním ptákům, a především zabíraly většinu budek, aniž by v nich samy hnízdily. Lemčíci pak dokonce některé ptáky zabíjeli. Zajímavou možnost hnízdění mají ve své voliéře dudkové chocholatí. Původně pro vlhy je zde vytvořena umělá skála s mnoha dutinami, které jsou tvořeny tunelovitými budkami.Velice mne zaujalo umístění áronivitých rostlin (difenbachie,alocásie atd...), které jsou běžně považovány za jedovaté, přímo ve voliérách ptáků. Podle slov pan Čiháka, však žádné záporné zkušenosti zaznamenány nebyly. Jako velice vhodnou rostlinu pak považuje dřeviny rodu Abutilon, který plodí ptáky velice oblibené „bobule". Přehřívání pavilonu v letních měsících pak řeší mlžením. Zástupci pražské zoo pak uvedli vlastní zkušenost s větráním pavilonu „Sečuán", kde používají stropní světlíky, které jsou celou chovnou sezonu otevřené.

Další přednáška se týkala chovu zoborozožců a uvedl ji chovatel ze zlínské zoo Václav Straub. Ten nás nejprve seznámil s biologíí celé skupiny. A skupinu samotnou pak rozdělil podle velikosti, a uvedl zásady chovu každé z nich. Jako první se věnoval tokům. Nejvhodnější je dle něj bohatě zarostlá podlouhlá voliéra. Měla by obsahovat hustou „síť" bidel a parkosů. Duležitý je tvar vletového otvoru do budky. Ten by měl být kruhový, a ne větší než daný jedince (čím větší, tím hůře). Na vyplnění dutiny doporučuje troud, jehož „úprava" stimuluje ptáky k hnízdění.Vhodné je také šikmé postavení budky. Dobré zkušenosti mají s podáváním tofu. Samozřejmostí je pak hmyz, rýže a například granule Nutribird T16.

Tok ptáků se dá dobře poznat podle intenzivnějšího vybarvení nažin. Jako vhodný materiál na zazdění dutin se osvědčily vařené batáty. Z jiných skupin ptáků je chovají společně s papoušky, turaky apod..

Druhou skupinou jsou „stromoví zoborožci". U těch je důležitá voliéra vysoká!, a co nejvíce prostorná. Vegetaci tyto druhy často ničí. Bidla by měla být umístěna také poměrně těsně, protože tito ptáci upřednostňují skoky před letem. Vhodné je podávat bidla s kůrou, kterou ptáci rádi loupou. Dno voliéry pak doporučuje nechat zarůst trávou. Otvor budky by měl být oválný. Ve zlínské zoo také zkoušejí horizontálně umístěné budky. Jako doplněk stravy podávají kousky rohlíku máčené v mléce a obalené v hmyzí moučce, jedodenní kuřata, myši, a kromě jiného také granule NT H16. Jedná se o agresivnější druhy, které v toku napadají chovatele. Na doplnění zdícího materiálu používají „krtince". Kombinace s jinými druhy raději nedoporučují, menší druhy ale mohou být ve společnosti turak, bažantů, leskoptví, a tyto chovy jsou úspěšné. Vhodný je také lokální zdroj tepla.

Poslední popsanou skupinou jsu druhy „zemní", kam patří pouze dva druhy - zoborořec kaferský, a havraní. Pro jejich je důležitá veliká voliéra, nebo raději volný výběh, při čemž je samozřejmě nutné ptákům zastřihnout letky, nebo nechat chirurgicky „znefunkčnit" jedno z křídel. Tyto druhy také rády ničí vegetaci. Bidla v jejich případě nejsou nutná, ale nutné je vyvýšené místo jako pozorovatelna. V jejich krmné dávce musí být více zastoupena živočišná složka. Jako doplněk podávají psí granule. Na toto téma jsem položil otázku o tom, zdali jsou vhodnější granule psí, nebo kočičí, jelikož v literatuře se uvádi jednou to, jindy to druhé. Zaměstatnci všech zoologických zahrad se jednohlasně shodli na granulích psích. Tyto druhy začínají hnízdit na začátku naší zimy, a často hnízdí v zemních dutinách či norách. Materiál si do hnízda nosí sami, a jako jediní se nezazdívají.. Pokude je chceme chovat ve voliéře, pak je lepší je s žádným jiným druhem nekombinovat.

Následovala také velice obsáhlá přednáška inženýra Peše ze Zoo Plzeň, která byla věnována problematice chovu bulbulů. Představil nám druhy chované v plzeňské zoo, a mě především překvapila "pochvala" bulbulů červenouchých. V česky psané literatuře se o těchto ptácích prakticky nedočtete, takže tyto informace jsou pro nás chovatele naprosto nové. Jedná se o ptáky, kteří jsou vhodní do společných voliér. V zoo je dokonce bez problémů chovají v přítomnosti aligátorů čínských. Ptáci v zoo dokáží zahnízdit až 8x ročně, a jedná se výborné rodiče. Pravidelně tyto bulbuly používají jako náhradní rodiče, pro jiné druhy ptáků (sojkovci, vousáci..). Tento druh má ale bohužel i stinné stránky. V přírodě byl například jeden pár vysazen na ostrově Mauritius, kde za krátkou dobu obsadil celý ostrov, a vytlačil tak původní druh bulbula. Podobně se po vysazení expanzivně šíří na Reunionu, kde již obsadil 3/4 ostrova. Velice zajímavá a vyzývající je informace, že v evropských zoo mimo ČR je odchováván pouze bulbul červenouchý. Zoo Plzeň, Praha a DK jsou tak jediné v Evropě, kde se daří odchovávat i jiné druhy. V zázemí plzeňské zoo je neuvěřitelné množství 110 voliér pro malé druhy ptáků, které jsou využívány právě i pro chov bulbulů. Bulbulové celkově jsou pak nenároční na prostor. Stačí i metrové klece. Na hnízdění podávají vystlaný pletivový košíček. Ptáci si jej peřím nevystýlají. Jedná se o druhy které nejsou plaché, a na krmení dostávají bežnou stravu pro tyto druhy ptáků.

Jako další si slovo vzal náš člen z Bohumína, Vojtěch Čorba. Ten všem přítomným představil své zkušenosti z chovu majn kobylčích, kardinálů rudokápovitých a vousáků červenožlutých. Jelikož se jedná o člena spolku nebudu zde jeho přednášku detailně rozebírat, kdo bude mít zájem o detaily, může se na něj obrátit.

Hned po něm jsem se těšil na kurátora ptáků pražské zoo - doktora Pitharta. Jeho příspěvek se týkal chovu sojkovců. Pražská zoo se totiž právě této skupině rozhodla věnovat, jelikož v chovech výrazně ubývají. Jsou to druhy vytrvalé, některé dokonce snáší v našich podmínkách i celoroční pobyt venku. Podrobně nás seznámil s těmito druhy sojkovců - černobrvý, pestrý, zlatokřídlý, nádherný, jihočínský, eliotův, bělobradý, henryův, "stříbrouchý", Strophocincla imbricata, Grammatoptila striata, Melanocichla calva, davidův, zrcadlový, rezavokřídlý, rezavý, zpěvný, tchajwanský, chocholatý a dvoubarvý.

Jako problém, který je v dnešní době zásádní, je "rozmístění" jednotlivých kusů u chovatelů, kteří mnohdy nedokáží dobře určit jaký druh vlastní. Důvodem toho problému je samozřejmě absence informací, které jsou v naší literatuře prakticky nulové. Jedná se o ptáky extrémně sociální, podobně jako u "našich" mlynaříků dlouhoocasých. Taktéž jsou to ptáci dlouhověcí (v chovu ptáci přes 15 let). Důvodem jejich malého rozšíření v chovech soukromníků i zoologických zahrad je fakt, že se jedná o ptáky poměrně obtížné na chov. Jsou totiž velice plaší, velice citliví na prostor a bezpečí. Úspěšnost hnízdění je pak pruměrně 50%. V pražské zoo také zjistili, že po vylíhnutí krmí rodiče dokonce i semeny. Většinou hnízdí nízko v podrostu. Obtížné je také zjistit dobu inkubace, protože ptáci na hnízdo zasedají ještě před snesením vajec. U sojkovců chocholatých se pak v literatuře doporučuje chovat je ve skupince, jelikož při hnízdění nehnízdící ptáci skupiny fungují jako tzv. hnízdní pomáhači.

Pan Luděk Hovorka nám poté představil svůj vlastní projekt na záchranu kakadu žlutolících sumbských in-situ na ostrově Sumba v Indonésii. Velice zajímavá pak byla přednáška doktora Smrčka. Byla nazvána Do Austrálie nejen za papoušky, a seznámil nás v ní s druhy, které pozoroval při návštěve Kangaroo Island u jižního pobřeží austrálie. Celý seminář pak zakončil ing. Čihák s výzkumem čápa černého. Jedná se o projekt Nová odysea za čápy černými do Mongolska a Indie. Toto byla skutečně poslední tečka tohoto semináře. Poté následovala opět večeře, a další volná diskuse mezi chovateli.

Co říct závěrem. Já osobně jsem byl z celého setkání naprosto nadšený. Královedvorské zoo patří obrovský dík, že tuto akci uspořádala. Všem zúčastněným bych poděkoval za opravdu příjemné dva dny, a těm co nejeli bych vzkázal to, že přišli opravdu o hodně.

Václav Straub při přednášce o zoborožcích Václav Straub při přednášce o zoborožcích

Ing. Peš při přednášce o bulbulech Ing. Peš při přednášce o bulbulech

Člen spolku Vojtěch Čorba při přednášce Člen spolku Vojtěch Čorba při přednášce

Doktor Pithart při přednášce o sojkovcích Doktor Pithart při přednášce o sojkovcích

Adam Bura Adam Bura
Autorem od: 26.11.2013

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

30.01.2009, 18:08
Ahoj Adame,vzhledem k tomu ze jsem tam byla taky tak musim uznat,ze jsi ten seminar popsal zcela do podrobna.Faktem je,ze jsem si odvezla spoustu zajimavych info a kontaktu na nove lidicky,jako treba na Tebe.Bylo to prijemne setkani a snad nekdy zase.Ahojik Nada Olomouc
21.01.2009, 15:06
vsechnym chovatelum a prednasujcim dekuju za ucast a organizatorum seminara za mozlivost ucasti v tnto super akci zdravim Saulius Litva
20.01.2009, 20:03
Ahoj Zdeňku. Další seminář určitě bude, jak uvadí pan Smrček na ifauně, nejppozději za rok.
20.01.2009, 09:33
Ahoj Adame,

díky za skvělou reportáž o dění na chovatelském semináři konaném v areálu Zoo Dvůr Králové.

Chci se Tě zeptat, zda-li se bude v těchto akcích pokračovat a jestli se projednával další termín konání semináře.

G.Z.