Agapornis růžohrdlý

Agapornis roseicollis

Výskyt: Afrika
Velikost: 16-18 cm
Počet vajec: 4-5 ks
Inkubační doba: 23 dnů
Potrava: Směs semen, ovoce a zelenina, zelené krmení
velikost písma:  A A A
04.09.2013     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     47501 zobrazení     6 komentářů

Agapornis růžohrdlý je jedním ze tří nejoblíbenějších druhů agapornisů. Do této skupiny patří ještě agapornis škraboškový a agapornis fišeri. Pokud si pořídíte ručně dokrmeného agapornise růžohrdlého, získáte v něm neuvěřitelně oddaného kamaráda. Je to nejhravější, inteligentní a zábavný malý ptáček. Hodí se i pro začínající chovatele. Je totiž, jako některé další druhy agapornisů, poměrně odolný, nenáročný na chov a cenově dosti dostupný.

Tito agapornisové jsou velmi společenskými ptáky a mají rádi společnost. Z volné přírody jsou zvyklí žít ve společnosti ostatních ptáků, a proto jsou i v zajetí často chováni ve více kusech. Pokud chováte agapornise růžohrdlého v kleci samostatně, je nutné mu věnovat opravdu dostatečné množství pozornosti. Nejlépe je chovat tento druh minimálně po párech. Jako ostatní agapornisové, je i agapornis růžohrdlý velmi aktivní, rád šplhá a létá. Pokud jej chceme chovat v malé klícce, musíme mu dopřát dostatek proletu po místnosti. Také je důležité zajistit pro něj různé hračky.

Je známo něco málo přes tucet mutací agapornisů růžohrdlých. U některých převažuje žlutá barva, jako například u lutino nebo skořicové mutace. Strakaté mutace začínají výrazným kontrastem mezi žlutou a zelenou. Dále existují také modré či olivové mutace. Křížením těchto mutací lze dosáhnout dalších barevných kombinací.

Ve volné přírodě žijí v oblasti jihozápadní Afriky v Nambii a jihozápadní Angole. Obývají suché oblasti s keři nebo stromy na pokraji lesů, obvykle v blízkosti vodních ploch. Zdržuje se v menších, příležitostně ve větších hejnech. Tento druh agapornise byl objeven v roce 1817.

Tento druh je velmi malým zástupcem rodu papoušků. Dosahuje maximální délky okolo 16-18cm, čímž se však řadí mezi největší zástupce agapornisů. Chovateli je často obdivován pro své pozoruhodné zbarvení. Má obecně zelené opeření, které přechází do žluté barvy na spodní části těla. Čelo, okolí očí, líce, hrdlo a horní část hrudě mají růžovou barvu, která může na hlavě přecházet až v červenou. Pírka na zadečku a na horní části ocasu jsou jasně modrá. Na ocase mohou mít pírka místy oranžovou či černou barvu. Oči mají tmavě hnědé, zobák bývá zbarven do rohovinové barvy s odstínem do zelena a nohy jsou šedé. Mláďata mívají mezi pírky šedo-zelené chmýří. Růžová barva u nich není natolik výrazná, je spíše bledší a nebývá zbarvena až do červena. Na zádech se často objevují také černá pírka. Dospělého zbarvení dosáhnou až asi ve čtvrtém měsíci svého života.

Jejich jídelníček tvoří především různé druhy semen, ale v zajetí je vhodné doplnit stravu také o ovoce či zeleninu. Přednost dávají především kukuřici a prosu. Do vody jim můžeme přidávat různé vitamíny. Pro zajištění vápníku, můžeme do klece zavěsit sépiovou kost. Denně tento malý ptáček spořádá asi 45-60g krmiva.

Na odchov agapornis růžohrdlý není příliš náročný, a proto je vhodný i pro začínajícího chovatele. Je možné je odchovávat po samostatných párech, ale i v hejnech. Pokud však máme ve voliéře hejno agapornisů, může nastat problém. Často hrozí růžné šarvátky či souboje. Proto je nutné poskytnout takovému hejnu dostatek prostoru a také se doporučuje zavěsit do klece více hnízdních budek než je v ní chovných párů. V přírodě hnízdí v různých škvírách útesů či lidských stavení. Často si také mohou převzít díru po ještěrkách. Pokud agapornisům růžohrdlým zavěsíte budku, je také důležité jim opatřit dostatek vrbových větviček, palmových listů (pozn.: což by u nás v ČR byl asi problém) nebo jiného hnízdního materiálu, ze kterého si postaví malé hnízdo uvnitř budky. Samičky nosí materiál na stavbu hnízda na svých zádech mezi křídli. Do hnízda poté snesou 4-5 vajec, na kterých sedí přibližně 23 dní. Mláďata opouští hnízdo asi ve 30-38 dnech po vylíhnutí a ještě asi deset dní jsou stále závislí na rodičích. Po osamostatnění mláďata odstavte do vlastní klece.

Je opravdu vhodným druhem pro začínající chovatele, ale těší se oblibě i u pokročilejších. Je oblíben především díky svému zbarvení a hravé povaze. Někdy však může působit problémy jeho pronikavý křik, který se z jeho zobáku může ozývat většinu dne. Přesto však tento druh stojí za zkoušku.

Agapornis růžohrdlýNázvy ve světě

Latinsky: Agapornis roseicollis, Anglicky: Rose - faced Lovebird, Dánsky: Rosenhovedet Dværgpapegøje, Finsky: ruusukaijanen, Francouzsky: Inséparable rosegorge, Holandsky: Perzikkopagapornis, Italsky: Inseparabile facciarosa, Japonsky: kozakurainko, Japonsky 2: コザクラインコ, Norsky: Rosenhodet Dvergpapegøye, Německy: Rosenköpfchen, Polsky: nierozlaczka czerwonoczelna, Portugalsky: Inseparável-de-faces-rosadas, Rusky: Розовощёкий неразлучник, Slovensky: agapornis ružovohrdlý, Čínsky: 桃脸牡丹鹦鹉, Španělsky: Inseparable de Namibia, Švédsky: Rosenhuvad dvärgpapegoja

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

29.10.2016, 14:23
mam parek papousku ruzovohrdlich kteří snesli 5 vajiček nevim si rady jeke mají potřeby dekuji i za typ na literaturu dekuji Ivana
06.07.2016, 19:13
Adriano je možné že se váš papoušek nudí. Nejlepší je chovat agapornise v paru. Nejlepší je samozřejmě stejný druh. I když můj ruzohrdlak je s AG.skraboskovym. pokud nechcete pořizovat druhého,musíte mu doprat hodně hraček, pouštět ho z klece a věnovat se mu. Mají rádi společnost.
05.03.2016, 10:46
Dobry den ja by jsem se chtěla zeptat mam agapornis ktery má vyškubane peři na krku a pod křídlama chtela bych se zeptat čím to je a co se da stim delat dekuji
11.05.2015, 21:37
mohu se zeptat kdy je samec agapornise ruzovohrdleho pohlavne dospely?
23.03.2015, 11:11
při dostatku budek ano.
22.03.2015, 18:38
dotaz můžou být ve společné voliéře agapornis růžohhrdlý a papoušík vrabčí