Japonský bobtail

Historie a původ

Po staletí byl japonský bobtail znám především ve své vlasti. Charakteristickým znakem je pahýlovitý ocas, vyskytující se v různých obměnách.

Objevuje se na mnoha japonských obrazech a kresbách. Jako talisman je uznávána zejména trojbarevná strakatá varieta, Japonci nazývána „mi-ke“. U krátkého ocasu se nejedná o deformaci. Pověrčiví Japonci věří, že „dobré“ jsou pouze kočky s krátkým, popřípadě žádným ocasem. Dlouhý ocas prý přináší smůlu.

Velikost a stavba těla

Japonský bobtail má dlouhé, úzké, elegantní a přitom poměrně silné a svalnaté tělo. Dlouhé a štíhlé jsou i končetiny, tlapky jsou středně velké a oválné. Typicky krátký ocas s delší srstí je u každé kočky jiný. Musí být výrazně viditelný, jednou nebo několikrát zahnutý nebo zalomený, nesmí však přesahovat 14 cm. Hlava má tvar rovnoramenného trojúhelníku. Má velké, oválné oči, položené lehce zešikma a velké uši postavené zpříma. Kulatá a krátká hlava je považována za vadu.

Srst

Srst japonského bobtaila je středně dlouhá, měkká a hedvábná.

Barevné varianty

Povoleny jsou však barevné varianty platné i pro evropskou krátkosrstou kočku, s výjimkou habešské aguti a siamské kresby. Velmi oblíbená je tříbarevná „mi-ke“ v kombinaci černé, červené a bílé.

Charakter a temperament

Japonský bobtail má přátelskou povahu a relativně jemný hlas, který však velmi rád a často používá. Je velmi přítulný.