Japonský čin

Původ má Japonský chin v Číně; byl šlechtěn na japonském císařském dvoře a později i japonskou šlechtou. Objevuje se již více než tisíc let ztvárněný na japonských malbách a bronzových soškách. Soudí se, že byl miláčkem dam, které ho přenášely v rukávech kimona a přechovávaly v bambusových klecích. Královna Viktoria jej obdržela jako dar a z Anglie se poté rozšířil dále do kontinentální Evropy.

Japonský chin je využíván jako společenský pes.

Tento japončík je, co se týče jeho charakteru, živý, inteligentní, hravý a vždy spokojený malý psík, velmi přátelský a laskavý. Je i sociálně snesitelný, takže se dá chovat i ve větším počtu exemplářů. Je ostražitý, ale nikdy vůči člověku agresivní.

Až do vysokého stáří je to příjemný, přístupný a hravý psík. Libuje si na dlouhých procházkách se svým pánem a je schopný se rychle přizpůsobit všem naskytnutým životním situacím. Japonský čin je něžný a zcela oddaný svému majiteli, od kterého se nechá snadno vychovávat a necítí ani potřebu vzdalovat se od něj. Je to nekomplikovaný pes, dobrý chovanec í pro začátečníky, kteří nemají na psa žádné zvláštní požadavky. O srst, která nepodléhá zplstění, se snadno pečuje. Zvýšenou péči vyžadují pouze oči a také nos.