Východofríská ovce

Charakteristika

Východofríská ovce je polojemnovlnné, rané plemeno s vysokou plodností a vynikající mléčnou užitkovostí. Bylo vyšlechtěno v Německu ve Fríské oblasti z původních severských maršových ovcí. Svaz chovatelů založen v roce 1892 a od roku 1926 se provádí kontrola mléčné užitkovosti. Podílelo se na vzniku řady dalších plemen. Má velký tělesný rámec, lehkou kostru, delší nohy a dlouhý, poměrně úzký hrudník. Hlava u beranů mírně klabonosá, obě pohlaví jsou zásadně bezrohá. Uši velké, široké a polosvislé. Hlava, spodní část končetin a tenký dlouhý ocas jsou obrostlé pouze krycí srstí. Na spodní části krku se často vyskytují přívěsky. Vlna smíšená, polosplývavého charakteru, lesklá a pravidelně obloučkovaná. Sortiment vlny BC-CD (27-35 µm). Východofríské ovce jsou rané s dobrými mateřskými vlastnostmi. Jehnice lze zapouštět již v 7-8 měsících věku o hmotnosti 45 kg. Patří mezi nejužitkovější plemeno na světě. V Německu a Rakousku se vyskytuje i černý ráz. Plemeno je vhodné především do menších stád. Ovcím vyhovují všechny používané systémy pastvy. Dospělá zvířata snáší dobře i vlhčí přírodní podmínky. Výkrm jehňat je nejúčelnější ukončit ve věku 4-5 měsíců do živé hmotnosti 35 kg, kdy jsou jehňata nejlépe zmasilá. Při užitkovém křížení s masnými plemeny je možno výkrm prodloužit až do 40 kg. Živá hmotnost bahnic 65-75 kg, beranů 85-110 kg. Plemeno je značně rozšířeno ve světě. V Izraeli se podílelo na vzniku plemene assaf, (37,5% VF, 62,5% awassi), ve Velké Británii při šlechtění plemene colbgred. V České republice je východofríská ovce chována v drobném chovu od poloviny třicátých let minulého století, zejména na Valašsku. V padesátých a šedesátých letech použito při zušlechťování valašek a šumavek.

Užitkovost

Plodnost na obahněnou ovci 170-200 %, produkce mléka za laktaci 300-400 l, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 30-35 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 250-300 g, roční stříž potní vlny bahnic 4,0-5,0 kg, beranů 5,5-6,5 kg, délka 10-12 cm, výtěžnost vlny 60-65 %.