Mandelík bengálský

Mandelík bengálský je druh rozšířený od Arabského poloostrova a jižního Íránu přes Indii a Srí Lanku až do Malajska a jižní Činy. Do­sahuje délky kolem 33 cm. Obývá otevřené plochy s křovinami, plantáže i řidší lesy, ale vyskytuje se i v parcích a velkých zahradách měst. V Nepálu se s ním můžeme setkat až ve výši 3 700 m n. m. Tito ptáci často posedávají při okrajích cest na drátech, odkud mají dobrý výhled do okolí, kde pátrají po ko­řisti. Mandelík bengálský se zmocňuje zejména sarančat a jiného statného hmyzu, ale loví i žáby a drobné plazy. Odchytávají hmyz v letu a příležitostně uchvátí i drobného hlo­davce nebo vyplení hnízdo malých ptáku.

Ve svateb­ní době předvádějí oba partneři ve vzduchu zajímavé svatební lety. Hnízdí v dutinách odumřelé palmy ne­bo jiného stromu, obvykle 5 až 8 m nad zemí. Dutinu si nevystýlají, samice klade na holý podklad dvě až čtyři vejce. Někdy však ptáci přece jen nanosí do hnízda pár stébel jemných travin. Na snůšce se v se­zení střídají oba partneři po dobu 17 až 19 dní. Sami­ce sedí delší čas, zejména v noci. Oba rodiče pak společně krmí mláďata, která se rodí slepá a holá, ale brzy obrůstají brky v pochvách. Hnízdo opouštějí ve stáři kolem jednoho měsíce a jsou ihned schopna letu. Rodiče je však ještě nějaký čas krmi. Tito statní mandelíci usmrcují větší kořist silnými údery zobáku, jako ostatně většina mandelíků. Pro svou užitečnost jsou mezi původními obyvateli oblíbení a vztahuje se k nim řada bajek.

Mohlo by vás také zajímat

Mandelík hajní,  Mandelík modrobřichý,  Mandelík východní,  Mandelík indický,  Mandelík modrohrdlý,  Mandelík klanoocasý,  Mandelík vidloocasý