Majna rothschildova

Leucopsar rothschildi

Výskyt: Ostrov Bali v Indonésii
Velikost: 25 cm
Hmotnost: 85-90 g
Počet vajec: 2-3 ks
Inkubační doba: 12-14 dnů
Potrava: Semena, plody, hmyz
velikost písma:  A A A
27.11.2013     Autor: Adam Bura     9889 zobrazení     0 komentářů

Základní identifikace

Majna rothschildova je 25 cm velká, převážně bílá majna s černými konci křídel a ocasu, s modře zbarvenou holou kůži okolo očí a „roztřepenou" chocholkou, kterou dokáže vztyčit. V letu je majna rothschildova zavalitá se zakulacenými, oblými křídly a krátkým ocasem, podobně jako u majn rodu Acridotheres. Černé konce primárních letek vypadají jako černý pruh podél konce zaoblených křídel, čím je snadno rozlišitelná od majny černokřídlé (Acridotheres melanopterus). Obě pohlaví jsou stejná, ale samci mají delší chocholky než samice. Mladí ptáci chocholku nemají, nebo je výrazně kratší.

Popis

Celé tělo je bílé. Peří na čele a od horní čelisti po „hares" (tento výraz se mi nepodařilo najít, pozn. překlad.) je „naježené". Peří na temeni a šíji je „úzké" a výrazně prodloužené, obzvláště u samců, a tvoří dlouhou vztyčitelnou chocholku. Ocas je bílý, až na jeho konec, který je černý. Sekundární letky jsou bílé, primární jsou na koncích černé, s pouze malou černou skvrnou na vnitřních primárních letkách, která se zvětšuje do jedné třetiny okraje u vnitřních a jedné poloviny okraje u deváté primární letky. Jasně kobaltová nebo levandulově modrá holá kůže okolo oka tvoří kapkovitou skvrnu prodlouženou až za oko. Mohutný zobák má silně vystouplou horní část a je šedý nebo hnědý, směrem ke špičce pak žlutý nebo rohovinový. Nohy jsou bledě olověně-modré, duhovka je šedá s hnědým nádechem. Nedospělí ptáci jsou podobní dospělým, ale s výrazně kratší chocholkou, která u mladých ptáků je tvořena pouze „chmýřovitým" peřím. Mladí ptáci mohou mít kouřový odstín zad, a skořicový odstín na křídlech.

Rozměry

Samec : křídlo 132-133 mm, ocas 82-88 mm, holeň 35-40 mm, horní část zobáku 25-26 mm.

Samice: křídlo 132-135 mm, ocas 79-87 mm, holeň 36-37 mm, horní část zobáku 23-27 mm.

Hlas

Zpěv sestává z rozsáhlého spektra hlasitých bublavých/štěbetavých zvuků, včetně bublání/kvokání, vřeštění/skřehotání, pískání a pronikavých, vysoko položených zvuků. Všechny tyto zvuky ale postrádají flétnovitou ozvěnu a opakování 2-3 slabičných zvuků, které jsou typické pro rod Acridotheres (CJF), ačkoli von Plessen (1926) připodobňuje volání majny rothschildovy k volání špačka indomalajského (Sturnus contra), ale uvádí, že je „roztroušené" a s ostřejšími a pronikavějšími tóny. Zpívají obě pohlaví, ale často bez předvádění se. Během toku můžeme slyšet tišší bublání a samci v lidské péči občas používali rezonující,chraptivé, opakující se kuo-kuo, kuo-kuo, kuo-kuo když samice vykukovala z hnízdní dutiny. Volání při vzletu je podobné rodu Acridotheres, v letu je to hlučnější kuouk-kui, občas s pisklavým tónem. Samice v lidské péči se ozývala pronikavým kraar-si, poslední slabika byla velice hlučná a pronikavá. Varovné volání je hlasité tšik tšik tšik. Mláďata se v přítomnosti rodičů ozývají jako šuik

Rozšíření a populace: Endemická na ostrově Bali v Indonésii.V době objevení v roce 1911 (Stresemann 1912), se vyskytovala podél severozápadního pásu pobřeží Bali, od severovýchodního cípu po Bubunan, to představuje vzdálenost asi 50 km. V roce 1920, je von Plessen (1926) pozoroval příležitostně ve vysokých pohořích, ale nikdy v oblastech osídlených člověkem. Nyní má rozloha jejich rozšíření 60 km2 v Bali Barat přírodní reservaci v severozápadní části Bali. Je velmi obtížné odhadnout velikost populace. Na počátku tohoto století nebyly žádné odhady počtů prováděny, ale zdá se, že ptáci nikdy nebyli početní. Na konci roku 1970 a na počátku roku 1980, byla populace odhadována na 200 ptáků (de Longh a další 1982, van Helvoordt a další 1985). Poté populace poklesla v roce 1988 na 47 ptáků a na 28 jedinců v roce 1989, především kvůli ilegálním odchytům (MacKinnon a MacKinnon 1991). Divoká populace později klesla na 15 jedinců v roce 1990, tento počet zahrnuje také 13 ptáků, kteří byli vypuštěni do přírody v rámci repatriačního programu (van Balen and Gepak 1994). Počty pak postupně vzrůstaly, sčítaní po období hnízdění v roce 1991 a v roce 1992 odhalily 35 a 55 ptáků. Někteří z ptáků odchovaných v lidské péči, kteří byli vypuštěni zpět do přírody a byli vybaveni vysílačkou, byli nalezeni v držení místního prodejce ptáků (van Balen a Gepak 1994) a v roce 1998 se zdálo, že v přírodě přežilo pouze 14 ptáků (Anon 1998). Majna rothschildova přežívá v soukromých chovech, v zoologických zahradách a v ptačích parcích, populace v lidské péči čítá možná více než 700 jedinců (van Balen a Gepak 1994).

Stanoviště

Hlavním biotopem v severovýchodním Bali jsou otevřené lesy s travinným podrostem. Vyskytuje se od savany (vysoká tráva se solitérními stromy), po lesy (dominují stromy, ale koruny stromů nejsou zapojené, a podrost tvoří trávy). Vyhýbá se sezónním a stále zeleným lesům (van Helvoordt a další 1985).

Potrava a krmení

Pojídá semena, plody a živočišnou stravu, hlavně hmyz, ale také „červy" a malé plazy. Rostlinná potrava zahrnuje malé bobule libory druhu Lantana samara a laskavce druhu Deeringia amaranthoides, větší bobule mučenky druhu Passiflora foetida a sapodila druhu Manilkara kauki po velké plody jako jsou fíky Ficus sp., plody morušovníků Morus sp. a papáje melounové (Carica papaya). Pojídá semena lejnice smradlavé (Sterculia foetida). Hmyz zahrnuje housenky motýlů, mravence (Hymenoptera) a termity (Isoptera), vážky (Odonata) a sarančata/kobylky (Orthoptera), ty bývají pojídány hlavně během období dešťů (de Longh 1983).

Hnízdění

Hnízdění probíhá během sezóny dešťů, leden-březen (de Longh 1983) nebo v dubnu (van Helvoordt a další 1985). Hnízdí v dutinách, často ve starých dutinách po šplhavcích. Hnízdní dutiny byly nalezeny ve výškách 4-10 nad zemí, a hnízdo je vystláno suchými větvičkami. Snůška obvykle sestává z 2-3 vajec, každé je bledě modré, bez skvrn nebo vzácně se světle hnědými skvrnkami (Sieber 1983). Zpravidla do doby výletu přežije pouze jedno mládě (de Longh 1983). V lidské péči může hnízdění pokračovat po dobu několika měsíců, s opakovanými snůškami, což může vést až k čtyřem odchovaným hnízdům od jednoho páru ročně (de Longh a další 1982). Nejlépe hnízdí v budkách různých druhů, které obvykle slabě vystýlají širokou škálou materiálů (van Helvoordt a další 1985). Hnízdo obvykle staví obě pohlaví, ale samec obvykle hraje při stavbě vetší úlohu. Samice může dokončovat vystýlání (van Helvoordt a další 1985). V lidské péči čítá snůška obvykle 3 vejce, ale bylo také zaznamenáno 1 - 5 vajec (Sieber 1983, van Helvoordt a další 1985) Rozměry vajec jsou 27.2-33.4 x 19.0-24.0 mm (Schonwetter 1983, Sieber 1983). Inkubace trvá 12-14 dní, a je zajišťována hlavně samicí. Ta inkubuje v noci a během větší části dne. V noci zahřívá mláďata pouze samice, ale krmení zajišťují obě pohlaví přibližně stejně. Doba opuštění hnízda je 21-28 dní, ačkoli také 22-24 dní (van Helvoordt a další 1985). Po vylétnutí jsou mláďata ještě krmena rodiči, ale ve věku 4-5 týdnů začínají potravu přijímat sami, a ve věku 6-7 týdnů rodiče přestávají krmit úplně. Zdá se, že s věkem klesá plodnost, a samice starší 11 let už nesnáší žádná vejce (West a Pugh 1986).

Chování

Jsou více stromové než ostatní majny, ačkoli občas se na zemi krmí, pijí a koupou se (Sontag 1992). Od dubna do prosince může být majna rothschildova společenská, a tvoří pak hejna do 40ti ptáků (de Longh 1983), ačkoli většinu tohoto času stráví pár o samotě. V nocí hřadují ve skupinkách 2-6 ptáků. Hřadují obvykle ve vysokých stromech, jako je Tamarind (Tamarindus indicus) (de Lough 1983) a v hustých kokosovnících ořechoplodých - kokosová palma (Cocos nucifera) (van der Zen 1980), nebo v křovinatém podrostu ve výšce 2-4 metrů (van Helvoordt a další 1985). Někdy hřadují společně s majnou černokřídlou, ale každý druh na jiné straně hřadu, někdy jsou tyto druhy mezi sebou agresivní. Na společných hřadech hřaduje více párů majny rothschildovy dohromady (van Helvoordt a další 1985). Často hřadují společně také během dne a Ash (1984) zaznamenal 26 ptáků během hnízdní sezóny hřadujících s majnami černokřídlými a špačky indomalajskými. Během hnízdní doby se stávají teritoriální, a společné hřadování obvykle vymizí, páry hřadují každý ve svých teritoriích. Během této doby jsou agresivní a brání si velká teritoria, což vyžaduje velkou rozptýlenost . Samec se samicí se často navzájem „probírají" a čistí. Probírání často směřuje k modré kůži okolo očí (Harrison 1963), k hrdlu, zádům a stranám krku a chocholce (West a Pugh 1986). Probírání probíhá také mezi nespárovanými samci (Hughes a Turner 1975). Páry také často provádějí houpavé tance, při kterých ptáci vzpřímeně stojí s načechraným břichem a boky. Hlava je sklápěna dozadu, takže zobák směřuje nahoru, poté je zobák vystrčen dopředu a nakonec je položen zpět dolů do téměř vodorovné polohy, při čemž je vztyčena chocholka. Tento pohyb připomíná dušení nebo vyvrhování, a pohyby hrdla tento pocit občas umocňují (CJF). Během tohoto pohybu se pták houpe nahoru a dolů (Harrison 1963); houpání může být omezeno na hlavu a hruď, ale v intensivním předvádění se může nahoru a dolů pohybovat celé tělo, při čemž důrazně třepou větví na které pták sedí (CJF), a zhoupnutích může být 1-10 za sebou (West a Pugh 1986). Tohoto předvádění se účastní obě pohlaví, ale samci jsou více aktivní. Ptáci se také houpou sami, často když jejich druh/družka vyletí z hnízda (Hughes an Turner 1975, CJF). Podle Harrisona, žádný pták během předvádění nevolá ale CJF slyšel od předvádějícího se páru slabé štěbetání/bublání, a Hughes a Turner (1975) a West a Pugh (1986) uvedli že toto volání doprovází houpání, a je ukončeno slabým zavrčením.

Majny rothschildovy také někdy provádí ukláněcí pohyby, ale ty nikdy nejsou ritualizovány jako u majn rodu Acridotheres a jsou často následovány narovnáním. Když stojí těsně vedle druha/družky, ptáci ohýbají nahoru a dolů své chocholky (což West a Pugh (1986) nazvali jako „hlavové sklánění"), nebo odklánějí své zobáky pryč od druha/družky, čímž představují zadní část hlavy a vztyčenou chocholku (West a Pugh 1986). Tito autoři se domnívají, že probírání, sklánění a odklánění pryč jsou součástí „udržovacího" chování páru, a houpání se může více týkat teritoriálního chování, kterým ptáci ohlašují své území. Samice vybízejí k páření třepáním ocasu ze strany na stranu (Hughes a Turner 1975), jako u rodů Gracula, Acridotheres a Sturnus.

Vztahy s člověkem

Ačkoli divoká populace majny rothschildovy nebyla zaznamenána až do roku 1912, kdy byla objevena, její rozšíření a velikost populace byla brzy zredukována lidskou činností. Jejich biotop byl narušen vymýcením lesů pro lidská obydlí a sběru dříví na otop, což vedlo bez ochrany území k ohrožení druhu (van Helvoordt 1987). V roce 1925, von Plessen (1926) zaznamenal, že v oblasti, kde žijí majny rothschildovy jsou ostatní majny vzácné, ala nyní je v této oblasti majna černokřídlá hojná a van Helvoordt (1987) předpokládal že, ačkoli tyto druhy soutěží o hnízdní dutiny, počet majn černokřídlých vzrostl díky změnám v prostředí. Nicméně, nelegální odchyt ptáků pro obchod s chovateli, byl a je hlavním ohrožením. Na zastavení poklesu a ochranu byl v roce 1987 ustanoven záchranný program, díky Mezinárodní radě pro ochranu ptáků (International Council for Bird Preservation, nyní BirdLife International), Americké asociace zoologických zahrad a akvárií (American Association of Zoological Parks and Aquaria), Jerseyské společnosti na ochranu přírody (Jersey Wildlife Preservation Trust) a Indonéské vládě. Tento program zahrnuje výzkum v přírodě, Bali Barat reservací a ptáci v lidské péči, jsou důležití na zachování genetické diverzity (Ashworth a Parkin 1992) a pro vypouštění vhodných jedinců zpět do přírody. Jako dodatek, Indonéská vláda vytvořila nový zákon, který říká, že všechna chráněná zvířata jsou majetkem státu a musí být zaregistrována. Tento zákon byl schválen před 31. říjnem 1992. Lidé u kterých byly po tomto datu nalezeny nezaregistrované majny rothschildovy byli vzati do vazby nebo zaplatili značnou pokutu (Anon 1992b). Navzdory těmto opatřením byli ptáci, kteří se vylíhli v lidské péči, byli označeni mikro-čipy a byli vypuštěni do přírody, byli objeveni v obchodech se zvířaty (van Balen and Gepak 1994). Divoká populace nyní čítá pouze 14 ptáků (Anon 1998), a pokud nebude zaručen úspěch v ochraně, , záchranné akce řízené organizacemi a samotnými indonésany budou neúspěšné.

Majna rothschildovaNázvy ve světě

Anglicky: Bali Myna, Německy: Balistar, Dánsky: Balistær, Španělsky: Estornino de Bali, Finsky: Balinkottarainen, Francouzsky: Étourneau de Rothschild, Italsky: Maina di Rothschild, Japonsky: Kammurishiromuku, Japonsky 2: カンムリシロムク, Holandsky: Balispreeuw, Norsky: Balistær, Polsky: Szpak balijski, Rusky: Балийский скворец, Slovensky: Škorec biely, Švédsky: Balistare, Čínsky: 长冠八哥

Přeloženo z knihy „Starlings and mynas" od dua autorů Chris Feare a Adrian Craig

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.