Chov astrildů bělolících a astrildů rákosních
Astrild bělolící (Stizoptera bichenovii)
Popis a biotop
Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, i když nepatrné rozdíly mezi samcem a samičkou jsou. Samec má zpravidla černý pásek pod krkem širší a líce má světlejší, někdy až s náznakem lesku (dobře viditelné ve světle s UV spektrem - ovšem samec musí být plně přepeřený). Bohužel rozlišení pohlaví není ani podle těchto znaků stoprocentní. Jediný stoprocentní způsob jak od sebe odlišit pohlaví, je podle zpěvu samečka. Popisovat tu jak jsou tito astrildi zbarvení nemá smysl. Dočtete se to v literatuře i v na jiných webových stránkách. Navíc fotografie mluví sama za sebe.
Biotopem astrilda bělolícího jsou australské křovinaté savany s občasným výskytem stromů, ale obývá i vlhčí biotopy. Vždy se zdržuje v blízkosti vodních zdrojů. Ve své domovině vytváří dvě zeměpisné subspecie: a) Astrild bělolící východní (Stizoptera bichenovii bichenovii), který má bíle zbarvený kostřec a obývá severovýchod Austrálie. b) Astrild bělolící západní (Stizoptera bichenovii annulosa), který má kostřec zbarven černě a obývá severozápad Austrálie.
Chov
Své astrildy bělolící nechávám hnízdit od května a dopřeju jim dvě nebo maximálně tři hnízdění. Tok probíhá na zemi ale i na větvích se stéblem v zobáčku nebo i bez něj. Když sameček drží stéblo (symbol hnízdění), tak poskakuje na větvi a stéblo ukazuje samičce. Pokud probíhá tok bez stébla v zobáčku, poskakuje sameček okolo samičky, uklání se a postupně se přibližuje. Tok samozřejmě doprovází i samečkův zpěv. Není vyjímečné, že sameček nečeká na reakci samičky k páření a vyloženě ji, dalo by se říct, znásilní a často i pronásleduje za doprovodu zpěvu. Po úspěšném páření začíná pár stavět hnízdo. Sameček přináší stavební materiál a samička ho zpracovává. Jako stavební materiál předkládám sisalová, kokosová a jutová vlákna, seno a zelená stébla trav. Na vystlání hnízdní kotlinky nabízím ptákům psí chlupy. O ně ale zájem příliš nejeví. Na stavbu hnízda preferují hlavně kokosová a sisalová vlákna. Z jiného materiálu u mě téměř nestaví. K hnízdění nabízím vydlabané kokosové ořechy s vletovým otvorem nebo misky z kokosových ořechů. Ptáci vždy dávají přednost "kokosovým budkám".
Snůška činí průměrně 4-6 bíle zbarvených vajíček (našel jsem v hnízdě i 8 vajíček), na kterých se přes den oba rodiče střídají a v noci sedí společně. Mladí se líhnou za 11-13 dní a z hnízda vyletují po 20-24 dnech. Kroužkuji 5-7 den života uzavřenými kroužky velikosti 2,5 mm. Rodiče své mladé ještě další dva týdny po vylétnutí z hnízda přikrmují. Touto činností se zabývá zpravidla samec, protože samička tou dobou již sedí na další snůšce. Po osamostatnění mladé odděluji od rodičovského páru aby nedocházelo ze strany samce k napadání. Mladí bělolíčáci jsou zbarveni stejně jako dospělí, ovšem barvy jsou mnohem matnější a zobák je černý. Přepeřeni jsou ve stáří 3-4 měsíců. Po každém hnízdění je třeba budku vyčistit, protože je silně znečištěna trusem.
Astrildi bělolící patří mezi mírumilovné ptáky a je možno je chovat i ve společnosti jiných astrildů. Nikdy jsem s nimi neměl problém, že by napadali jiné obyvatele nebo sebe navzájem. Jsou velice čilí a zvídaví a moc rádi se koupou. Ke koupání poskytuji misky na dně klece. Tyto misky slouží i jako napáječky, protože pokud jsem poskytoval napáječky i koupelničky, ptáci stejně pili vodu na koupání. Je tedy vodu nutno častěji měnit. Po koupání se rádi sluní a i když mi sluneční paprsky do chovatelského zařízení nedopadají často, umí si astrildi bělolící užít i "slunění" pod biozářivkou.
Na nocování astrildů bělolících panují rozdílné názory. Někdo svým ptákům budky k nocování poskytuje, někdo ne. Ve svém chovu jsem astrildům bělolícím budky na spaní poskytoval a s radostí v nich nocovali. Měl jsem ovšem problém s tím, že samičky mi do těchto budek snášeli vajíčka a to i v případě, že byli samci odděleni v jiné kleci. Možná samičkám stačil vizuální a akustický stimul ke snášení. Nevím. Po této zkušenosti jsem se rozhodl, že budky k nocování poskytovat nebudu. Ptáci mi teď spí v různých umělých rostlinách i na bidlech a k žádnému nočnímu plašení nedochází. Pokud tedy budky na spaní poskytnete, ptáci je rádi přijmou. Ale rozhodně nejsou nutností.
Od zkušenějších chovatelů jsem slyšel, že je třeba dbát na to aby ptáci v páru byli skutečně nepříbuzní. Při příbuzenském křížení se prudce snižuje vitalita a kondice odchovů, která se podepisuje i menší velikostí odchovaných jedinců.
Závěrem
I když astrild bělolící nepatří mezi nejbarevnější chovance a tudíž pro mnoho lidí nebude vzhledově tak atraktivní, jeho čilost a mírumilovná povaha si získá každého zapáleného drobotináře. Pozorovat jak se skupinka těchto ptáků k sobě tulí a navzájem si probírají peří, jak vesele poletují po ubikaci za neustálého pípání. To je prostě nádhera. Podle mého není chov a odchov těchto ptáčků ničím složitým a troufám si říct, že hnízdí skoro tak ochotně jako zebřička pestrá. A tady bych zmínil ještě jednu podobnost se zebřičkami. V mém chovu jsou tito astrildi mírumilovní vůči ostatním, ale v době hnízdění se stávají vlezlými a často lezou jiným druhům do hnízd. Nekradou ostatním hnízdní materiál, jen se prostě na chvíli usadí v cizím hnízdě a zahřívají cizí vajíčka nebo mláďata. Astrildy rákosní toto chovaní často rozruší a panicky nakukují do svého hnízda na vetřelce. To jsou alespoň mé zkušenosti.
Astrild rákosní (Neochmia ruficauda)
Popis a biotop
U tohoto druhu je dobře patrný pohlavní dimorfismus, takže ani pro začínajícího chovatele není těžké pohlaví určit. Samci mají větší červenou masku a už v útlém věku se snaží zpívat. Svůj vrzavý zpěv si procvičují téměř celý den. Maska samiček je malá (převážně na čele a okolo zobáku až k očím) a samozřejmě nezpívají. Mladí ptáci jsou celkově olivově zelenohnědí s černým zobákem. Při přepeřování se začíná vybarvovat maska a perličky na prsou. Jak ptáci vypadají popisovat nebudu, protože čtenáři to beztak moc nedá. Lepší je udělat si úsudek z přiložených fotografií.
Astrild rákosní obývá stepní biotopy, rákosové porosty a křovinaté stepy poblíž vodních toků a jiných vodních ploch. Ve své domovině v Austrálii vytváří dvě zeměpisné subspecie: a) Astrild rákosní západní (Neochmia ruficauda ruficauda) je nominátní podruh a obývá severozápad Austrálie. b) Astrild rákosní východní (Neochmia ruficauda clarescens), u kterého mají samci oproti nominátnímu podruhu výrazně větší rozsah červené masky. Ta je také sytější. Tento poddruh obývá východní Austrálii.
Chov
Chovnou sezónu začínám v květnu a rákosáky nechávám hnízdit dvakrát nebo třikrát. Většinou stejně zahnízdí dvakrát i když mají možnost třetího hnízdění. Tok probíhá na větvi, kdy sameček se stéblem v zobáku nebo bez něj, zpívá samičce. Při zpěvu načepýří peří na hlavě, ukazuje samičce svou červenou masku a poskakuje okolo ní. V literatuře se uvádí, že k páření dochází na větvi. V mém chovu láká sameček samičku jemným zpěvem do budky, kde dochází ke kopulaci. Mimo budku jsem páření nepozoroval. Hnízdo staví ptáci společně. Sameček přináší stavební materiál, který potom samička zpracovává. Sameček hnízdo splétá jen tak hala bala a poslední úpravy v úhledné hnízdo provádí samička. Ke stavbě hnízda poskytuji kokosová, sisalová a jutová vlákna, dále seno a zelená stébla trav (psineček, kokošku). Astrildi rákosní preferují sisalová vlákna a zelená stébla trav. Občas vystelou hnízdní kotlinku psími chlupy, které jim poskytuji za tímto účelem. Hnízdo staví v tzv. "kokosových budkách" (velký vydlabaný kokosový ořech s kulatým vletovým otvorem), nebo i volně ve větvích (to někdy nedopadá dobře - hnízdo spadne, je málo spletené a vajíčka vypdanou...).
Průměrná snůška čítá 4-6 bílých vajíček, ale není vzácností snůška vyšší. Inkubační doba je 12-14 dní. V zahřívaní vajíček přes den se oba rodiče střídají, zatímco v noci sedí pouze samička a sameček nocuje na větvi poblíž hnízda. V literatuře je uváděno, že v noci sedí rodiče společně. V mém chovu jsem takové chování nikdy nepozoroval. Mladí rákosáci opouštějí hnízdo zhruba okolo 20 dne života. Ke kroužkování přistupuji 5-7 den života ptáčat a používám kroužky velikosti 2,5 mm. Po vylétnutí z hnízda jsou mladí ještě poměrně dlouhou dobu závislí na rodičích, kteří je přikrmují další tři týdny. Mladé tedy odstavuji až po třech týdnech nebo i déle. Stejně taky i přepeření trvá delší dobu. Obvykle něco kolem 5-6 měsíců s tím, že plně vybarveni mohou být až v druhém roce života. Samozřejmostí je po každém hnízdění vyčištění budky, která je znečištěna trusem.
Astrildi rákosní patří mezi mírumilovné a snášenlivé druhy. Nikdy jsem nepozoroval agresivitu vůči ostatním obyvatelům voliérky. Když už se schylovalo k nějaké potyčce či nedorozumění, vždy byli první kdo se chystal na ústup a schovával se ve větvích. Takže raději volí útěk než by pokračovali v konfliktu. Opak je ovšem agresivita v páru. Tu pozoruji pravidelně každou hnízdní sezónu během inkubace vajec a zahřívání mláďat. Vyvolává jí vždy rodič, který zrovna sedí v hnízdě. Vypadá to tak, že ten kdo sedí v hnízdě vykukuje ven a při sebemenším přiblížení partnera k hnízdu ihned vystartuje. Partnera s hlasitým křikem nahání po voliérce a nějakou chvíli ho pronásleduje. Pak dochází k uklidnění a ten samý rodič se vrací zpět do hnízda. Toto se opakuje několikrát za den. Střídání rodičů na hnízdě je doprovázeno švitořením a pomalým přibližováním k budce. To asi eliminuje výše popisovanou agresivitu.
Astrildi rákosní se mi v mnoha ohledech zdají jiní než běžní astrildi. Už jen ta agresivita v páru při hnízdění. Z rozhovorů s ostatními chovateli jsem se dozvěděl, že nejsem jediný, u kterého se takto chovají. Dále třeba to, že nikdy nesedí těsně vedle sebe. Nikdy se navzájem nedotýkají. Alespoň já jsem to ve svém chovu nikdy nepozoroval. Ano, harmonie v páru tam je. Ptáci si navzájem probírají peří a mají se k sobě, ale nikdy jsem je neviděl se k sobě tulit tak, jako to dělají třeba astrildi bělolící. Pouze u mladých ptáků jsem toto tulení pozoroval. Nocují zásadně na větvi (když nepočítám samičku při inkubaci) a pokaždé když večer usedají, se navzájem zobáky odhání a tak si mezi sebou vytvoří mezeru. Takové pásmo nikoho.
Závěrem
Astrild rákosní je zajímavý chovanec, který je barevně velmi atraktivní a ve voliérkách kde je zeleň, mu to náramně sluší. Navíc je jeho zpěv, který nepřetržitě předvádí, příjemný na poslech. Jak jsem již psal, jeho mírumilovná povaha ho předurčuje pro chov ve společných voliérách. Jak je zřejmé z biotopu, ve kterém žijí tito ptáci v přírodě, velmi rádi se koupou. A to tak, že se namočí úplně celí a vypadají spíše jako astrildovité kachny. Co se týká odchovů, tak bych řekl, že hnízdí méně ochotně a méně spolehlivě než astrild bělolící. Přesto, že je tento druh doporučován i začínajícím chovatelům, tak se při odchovu člověk potýká s mnoha nástrahami v podobě nezahřívání vajec, vyhození mláďat, nekrmení mláďat či neochoty zahnízdit. Určitě bych rákosáky také pro začínajícího chovatele doporučil, ale s poznámkou, že odchov může být složitější a chce to tedy hodně trpělivosti.
