Alexandři - papoušci slavného vojevůdce

Podle dostupných historických pramenů jsou alexandři vůbec prvními papoušky, které si kdy člověk ochočil a dlouhodobě choval v klecích. V mnoha jazycích rozšířené jméno dostali podle slavného vojevůdce Alexandra Makedonského, s jehož vojsky se prý poprvé dostal mluvící jedinec odněkud z Indie do Evropy. Cestou z vojenského tažení, která trvala dlouhé měsíce, naučili vojáci tohoto talentovaného ptáka křičet oslavné ódy na velitele a Alexander se jim za to bohatě odvděčil. Ptáka vyvážil zlatem a umístil ho do zlaté klece v královském paláci. Postupně se dováželo stále více těchto papoušků, ve starém Řecku se prý za mluvícího opeřence platilo víc než za lidského otroka!

Alexandři jsou první papoušky v našem přehledu, jejichž areálem výskytu je jihovýchodní Asie. Výjimkou je pouze nejrozšířenější papoušek naší planety alexandr malý, který se ve dvou poddruzích vyskytuje jak ve východní Africe, tak v širokém páru na jihu Asie.  

Dnes si alexandři nacházejí své příznivce stejně často mezi chovateli, jako mezi těmi, kteří si hledají opeřeného mluvícího kamaráda a nemají příliš peněz. Tito ptáci se skutečně – pokud se jim člověk věnuje od útlého mládí – velmi dobře ochočí, někteří se dokonce naučí říkat několik slov, ale přece jenom jejich schopnosti, učenlivost a vyrovnanost nelze srovnávat s takovými amazoňany nebo žaky. Navíc vlohy k mluvení jsou velmi individuální. Některý pták je talentovaný, jiný přes veškerou snahu chovatele nepromluví. S dospělými ptáky pak už většinou nepořídíte zhola nic. Alexandři jsou navíc velmi rychlými a obratnými letci, tedy žádní šplhavci jako zmínění amazoňani či žakové, a pobyt v těsné kleci je tudíž stresuje a po vypuštění nadšeně krouží po místnosti a shazují věci ze skříní a poliček.

Nenároční a otužilí

O to více je však oceňují chovatelé, jimž jde v prvé řadě o odchovy a kteří mají k dispozici venkovní prostory. Alexandři totiž patří mezi většími papoušky k nejvděčnějším chovancům. Jsou nenároční a také otužilí, takže je lze celý rok chovat v nevytápěných prostorech a vypouštět ven. Úkryt před mrazem, větrem a sněžením je ovšem nezbytností – nemají-li ho, snadno jim omrznou nohy a přijdou o drápky či celé články prstů. Při sestavování chovných párů nebývají přehnaně vybíraví a své potomky potom velmi dobře odchovávají. Ve velké voliéře je lze chovat i v hejnu. O adaptabilitě a odolnosti alexandrů malých svědčí skutečnost, že tito ptáci zdomácněli (ať už náhodně po ulétnutí ze zásilek na velkých letištích nebo záměrným vypuštěním ze strany člověka) na několika místech Evropy, například v Londýně či Bruselu. Populace zdivočelých alexandrů v Evropě čítá tisíce párů.

Alexandr malý

Alexandři malí (Psittacula krameri) patří k prvním papouškům, u nichž se podařilo odchovat nejrůznější barevné mutace. Již staří indičtí vládcové si prý velmi cenili vzácných modrých a žlutých jedinců, které se jim podařilo získat z přírody nebo dokonce odchovat z přírodních ptáků. Kromě toho známe dnes rovněž mutaci bílou, šedou, šedozelenou, skořicovou a velmi cenění jsou ptáci s odlišně zbarvenou hlavou a ocasem.

Chov těchto papoušků není složitý. Nejlépe se cítí zahradních voliérách dlouhých alespoň dva metry, které musí být z kovu, protože mají silné zobáky a s chutí ničí dřevěné konstrukce. Destrukční činnosti zabráníme částečně jen tehdy, když budeme pravidelně do voliéry umísťovat větve na okusování.

Potravou manších druhů alexandrů je směs pro střední papoušky obsahující do 20 % slunečnice, dále kardi, oves, lesknici, proso a další semena. Minimálně polovinu denní dávky by mělo tvořit nejrůznější čerstvé ovoce, zelenina (vše pokrájené na drobné kousky), piškoty a zelené krmivo. V době hnízdění je důležitá vaječná míchanice a naklíčená semena.

Budky mohou být přírodní i prkenné, raději vyšší, se základnou o průměru kolem 25–30 cm. Hnízdí obvykle na jaře a v létě, někdy i dvakrát v roce. Samice snáší 3–6 vajec, mladí se líhnou po 24–26 dnech, z hnízda vylétají asi v 6 týdnech, sameček je pak ještě asi 14 dní krmí.

Z dospělých ptáků sestavím pár snadno, protože sameček má na krku černý obojek, který samičce chybí. Ovšem tento pásek se objevuje zpravidla až ve 3. roce života, do té doby mají samci stejné zbarvení se samicemi a pohlaví lze odhadovat jen podle velikosti, tvaru hlavy a síly zobáku. 

Alexandr malý se dožívá v zajetí 25 i více let a je to pták vhodný i pro začátečníky, kteří mají k dispozici dostatečně velkou voliéru. Lze ho běžně sehnat (nejlépe přímo u chovatele nebo na ptačím trhu) za přijatelnou cena. Nakonec musíme upozornit na skutečnost, že je to poměrně hlasitý pták.

Alexandr rudohlavý

Proč patří alexandr rudohlavý (Psittacula cyanocephala) k největším oblíbencům mnoha chovatelů? Je k tomu řada dobrých důvodů. Není hlučný, dokonce i v období hnízdění se ozývá poměrně tichým a příjemným hlasem, takže ho lze chovat i v bytových voliérkách, aniž bychom se museli obávat problémů se sousedy. Není ani velký, takže ho lze úspěšně chovat i v kleci dlouhé jen asi 1,5 metru. Vybavení svého domova příliš neničí – alespoň se srovnání s většími druhy alexandrů –, takže voliéra či klec mohou být dřevěné, případně osázené odolnější zelení. Je také docela snášenlivý, ve voliéře ho je možné držet pohromadě s andulkami, neofémami nebo drobnými astrildy. A k tomu všemu je krásný. Švestkově fialová hlava tvoří zajímavý kontrast se zářivě olivovým zbytkem těla.

Právě podle ní a skvrn na křídlech stejné barvy na první pohled rozpoznáte samečka: i když hlavu nemá tak rudou, jak naznačuje jeho jméno. Samičky mají hlavičku šedomodrou, skvrna na křídlech chybí a i zbytek těla je méně výrazný. Opravdu dobře rozlišitelní jsou ovšem až dospělí ptáci po několikerém přepeření, přibližně do dvou let věku vypadají všichni jako samičky.

Na chov je paradoxně vhodnější pokojová než venkovní voliéra. Tito alexandři totiž mívají ve zvyku hnízdit brzy zjara a samička přestává mláďata zahřívat dříve, než jsou plně opeřená, takže ta v nižších teplotách snadno prochladnou.

Jinak chov není složitý a ptáci mohou pravidelně hnízdit až do věku dvaceti let. Základním předpokladem ovšem je, aby v sobě budoucí rodiče na počátku nalezli zalíbení, což u alexandrů není zdaleka samozřejmostí.

Alexandra rudohlavého sice můžete držet i jednotlivě jako mazlíčka, ale nijak zvlášť bychom vám to nedoporučovali. I když se vcelku rychle ochočí a v bytě není hlučný, stejně jako všichni papoušci s dlouhým ocasem potřebuje kolem sebe dost prostoru a rád létá. Klec je pro něj těsná a mluvit se stejně nenaučí.

Alexandr čínský 

O titul největšího alexandra se „pere“ s alexandrem velkým. Alexandr čínský je však ještě robustnější a odolnější, protože je to horský pták. Pochází z drsného prostředí Himálaje a vyskytuje se až do výšky 4000 metrů nad mořem. Jen v období hnízdění zaletuje do nižších poloh a přiživuje se na ovoci a plodech pěstovaných na polích.

Tento překrásný papoušek s neobvyklým fialovomodrým břichem by byl v chovech jistě mnohem rozšířenější, kdyby nebyly všeobecně známy jeho dvě výrazné vlastnosti. První je destruktivita, s níž dokáže likvidovat své příbytky a jejich vybavení, druhou mimořádně pronikavý hlas, který dokáže způsobit chovatelům s méně tolerantními sousedy trvalé problémy, a to i když jejich dům stojí ve zdánlivě dostatečné vzdálenosti od voliér.

Alexandr čínský (Psittacula derbiana) je otužilejší než většina jeho příbuzných. V našich podmínkách ho lze držet celoročně venku, stačí vytvořit zázemí, kde se ukryje při nepřízni počasí, tedy při sněžení či zimním dešti. Rád se koupe, a to i v zimě, takže koupelnička s denně měněnou vodou je nezbytností. Baví ho také šplhat ve větvích, zvláště jehličnatých, které mu zřejmě připomínají jeho domovinu. Když mu do voliéry občas dáte pár borových nebo smrkových větví i s šiškami, jejichž jadýrka může dobývat, bude na vrcholu blaha. Větve měníme alespoň dvakrát týdně, protože jen tak nechají alexandři konstrukci voliéry a bidla na pokoji.

V posledních letech se u nás rozšířil koloniální chov těchto alexandrů. V dostatečně velké voliéře lze držet bez problémů více párů a dobře odchovávají mladé. Budky rozvěsíme v určitých rozestupech, můžeme mezi ně umístit mezistěny a hejno raději krmíme alespoň na dvou místech voliéry. Ve voliéře s rozměry asi 20 m2 se chová kolem pěti párů alexandrů.

Alexandry čínské chováme v mimořádně pevných zahradních voliérách dlouhých alespoň 5 m, rámy musí být kovové a potažené silným pletivem. Hnízdí ve velkých silnostěnných budkách (jiné během pár dnů zničí). Samice snáší 2–4 vajíčka, mladí se líhnou po asi 26 dnech, z hnízda vylétají asi po 7 týdnech.

V dospělosti je samec výrazně barevnější než samice, límec má narůžovělý, horní čelist zobáku červenou. Samička nemá přední modré temeno a horní čelist zobáku černou. Pohlaví lze rozeznat až po 3 letech (někdy i později), do té doby mladí vypadají všichni jako samice.

Alexandr velký

Velký zelený papoušek upoutá nápadně silným červeným zobákem i dlouhatánským ocasem, prodlužujícím ho na více než půl metru. Už tyto dvě charakteristiky vnímavému pozorovateli napoví, s kým má tu čest: s ptákem, který bude potřebovat hodně místa na ubytování i proletování a jemuž odolá jen ta nejpevnější konstrukce voliéry a jen to nejsilnější pletivo.

V Asii obývá alexandr velký (Psittacula eupatria) rozsáhlé území zahrnující Indii, Afghánistán, Pákistán i Srí Lanku. V Indii je zcela běžný a široce rozšířený, protože se dokázal skvěle přizpůsobit změnám v krajině způsobeným člověkem a nevadí jim ani jeho těsné sousedství. Setkáme se s ním v parcích, na zahradách, polích i plantážích, ale třeba i v pouštích kolem zavlažovacích kanálů. Když skončí hnízdní období, na společných nocovištích se navečer setkávají celé stovky, někdy i tisíce ptáků. Vyhubení mu tedy alespoň prozatím rozhodně nehrozí.

A vzácný není ani v zajetí. Protože je to impozantní nádherný pták, zájem o něj se spíše zvyšuje. Ovšem ne každý si může dovolit vybudovat pro něj vhodnou voliéru, která by měla na délku měřit kolem čtyř či pěti metrů a navíc by měla být z mimořádně silného pletiva a s masivní kovovou konstrukcí. V otevřené voliéře ho můžeme vidět poletovat z bidla na bidlo a tehdy nejvíce vynikne jeho velikost a krása. Před tímto alexandrem neobstojí ani jakákoliv zeleň, velmi rád zaměstnává svůj zobák, takže by ji během chvilky určitě zničil.

Alexandři velcí jsou inteligentní, v mládí snadno ochočitelní ptáci, ale vzhledem k jejich výše popsaným vlastnostem a také značné hlasitosti je do bytu nemůžeme s klidným svědomím doporučit. Mnohem vhodnější pro chov jsou masivní zahradní voliéry dlouhé 5 m, nejlépe s vnitřní krytou částí. Snáší i mráz, vhodnější je prostředí s teplotami mírně nad bodem mrazu.  

Krmíme je směsí zrnin pro velké papoušky, ovocem, zeleninou. Důležité je denně podávat větvičky vrby a ovocných stromů. Do bytelných a prostorných budek samice na jaře snáší 2–4 vajíčka, mladí se líhnou po 26–30 dnech, z hnízda vylétají asi ve 2 měsících a rodiče je mimo budku ještě 2-3 týdny dokrmují.

Dospělý samec (starší tří let) má na krku černý obojek, samici a mladým chybí. Zobák samců bývá ovšem na první pohled silnější. 
 

Alexandr růžový

Na první pohled může někomu připadat jako zmenšenina alexandra čínského, i když při bližším srovnání najdeme mnoho rozdílů ve zbarvení. Je to ale také atraktivně zbarvený papoušek, který je běžně zastoupený v kolekcích mnoha našich chovatelů. Podle černého „vousu", který se táhne od spodní čelisti po stranách lící se mu často říká alexandr vousatý. Patří ke středně velkým a rozšířeným druhům zahradních voliér. Uplatňuje se i jako domácí mazlíček, protože je velmi inteligentní a projevuje dokonce poměrně výrazné sklony k mluvení. Vyslovuje prý zřetelněji a čistěji než ostatní druhy alexandrů a může tak být vhodnou volbou pro toho, kdo touží po velkém mluvícím papouškovi, ale z prostorových či finančních důvodů si ho nemůže pořídit. Nelze ovšem očekávat, že alexandr růžový (Psittacula alexandri) bude vyslovovat stovky slov a ještě je spojovat do vět, jako to dokážou někteří nadaní žakové. Co však očekávat lze, pokud se nám podaří získat velmi mladého nebo ručně dokrmeného ptáka, je milý, přítulný společník.  Ke svému zdárnému psychickému i fyzickému vývoji bude ovšem vyžadovat velkou pozornost ze strany chovatele, který mu připraví spoustu hraček, větvičky na okus a ho také bude denně vypouštět z klece. Jako každý alexandr má rád pohyb a dostatek proletu.

I když je tento alexandr výrazně méně hlučný než jeho příbuzní, zvláště při držení v párech se jeho křiku nelze zcela vyhnout. Při sestavování páru je nejvhodnější sáhnout po mladých zvířatech, což ovšem naráží na skutečnost, že pohlaví se podle opeření a barvy zobáku pozná až ve 2 až 3 letech. Do té doby mají i samci zbarvení samiček.  Naštěstí dnes už máme i jiné metody určování pohlaví, které nám mohou pomoci.

K chovu jsou nejvhodnější vnitřní či zahradní voliéry s kovovou konstrukcí a silnějším pletivem, které mohou být široké jen jeden metr, ale čím delším, tím lépe za letu vynikne krása těchto ptáků. 

Potrava: Směs pro velké papoušky, hodně ovoce, zeleniny, větví na okusování. V době hnízdění vaječná směs, naklíčené zrní, zelené krmení.