Aktuálně: 5 068 inzerátů173 304 diskuzních příspěvků17 739 uživatelů

Příprava na chovnou sezonu - 1. díl

Příprava na chovnou sezonu - 1. díl
Iveta Prombergerová 03.03.2024, 11:00
422 13 minut čtení

Abychom mohli mít vlastní odchov, je nutné se na chovnou sezonu připravit. Musíme sestavit chovné hejno ze zdravých vhodných zvířat, poskytnout jim odpovídající podmínky i výživu, a zajistit, aby slepice snášely…

Chovné hejno

Vhodné sestavení chovného hejna má vliv nejen na kvalitu potomstva, ale i na zdárný průběh líhnutí.

V minulém článku jsem zmínila, že na oplozenost vajec má poměr pohlaví. Jen připomenu, že u lehkých plemen kura 1, 12–15, u středně těžkých plemen 1, 10–13, u těžkých plemen 1, 7–10, u bojových a původních zakrslých plemen 1, 8. Pokud jednomu kohoutovi přidáte více slepic, nemusí být oplozena všechna vejce. Také starším kohoutům je potřeba přiřadit méně slepic.

Jak se označuje pohlaví:

1,0 je samec – houser

0,1 samice, tedy husa

1,8 znamená jeden kohout a 8 slepic

Ani menší počet není většinou vhodný. Slepice pak bývají často pojímány, mají odřená záda a ozobané hlavy. Přesto je lepší mít v hejnu menší počet dobře vybraných a zdravých slepic, než do hejna zařadit zvířata nevhodná. Zejména pokud chceme čistokrevná kuřata, měla by být do hejna zařazena jen kvalitní zvířata bez závažných vad. Přidat můžeme také zdravá zvířata jiného plemene s odlišnou barvou vajec. Např. k bílefeldským slepicím můžete přidat šumavanky. Kohout sice odpojímá všechny, ale do líhně vyberete jen hnědá vejce.

Pokud chcete chovat větší počet slepic stejného plemene a mít oplozená vejce, jsou zde dvě možnosti. Buď si pořídíte více kmenů, nebo k hejnu přiřadíme více kohoutů.

Když se dva perou, třetí se přidá (v tomto případě) Když se dva perou, třetí se přidá (v tomto případě) Foto: Iveta Prombergerová

Rozdělit zvířata do více kmenů má výhody v tom, že budete vědět, po kterém kmeni kuřata jsou. Ideální je, když do hejna zařadíte slepice - sestry a k nim nepříbuzného kohouta. I v případě, že slepice nejsou sestry, budete znát alespoň otce kuřat. Pro více hejn je ale potřeba více kurníků i výběhů, aby se slepice z jednotlivých kmenů nesmíchaly.

Zajímavým řešením je pořídit si individuální snášková hnízda. Poté, co slepice do hejna vleze, hnízdo se zavře. Po snesení vejce ji musíte pustit a vejce popsat, nejlépe obyčejnou tužkou. Použití individuálních snáškových hnízd je náročnější na čas, který musíte věnovat „vypouštění“ slepic z hnízd. Zato můžete líhnout rodokmenově, budete znám matku i otce kuřete.

Pokud se rozhodnete pro jedno velké hejno, je potřeba pamatovat na to, že mezi kohouty může docházet k šarvátkám. Dva kohouti se většinou špatně snášejí, je lepší k odpovídajícímu počtu slepic přiřadit tři nebo více kohoutů. Když jsou kohouti dva, mohou se ze slepic při pojímání vzájemně shazovat a vejce pak budou neoplodněná. V kohoutím triu zpravidla platí – když se dva perou, třetí pojímá… Nevýhodou je, že není známý původ kuřat.

Skupinu zvířat s více kohouty musíme umístit ve větším prostoru, alespoň co se výběhu týká (pokud do něj zvířata mohou i v zimě). Kurník musí být samozřejmě pro odpovídající počet slepic. Zvířata musí mít možnost uniknout případnému pronásledovateli.

Z hlediska věku zvířat se osvědčilo přidat k jednoletým slepicím staršího kohouta, ke starším slepicím (dvouletým) kohouta jednoletého. Slepice a kohouti se v hejnu nechávají zpravidla dva až tři roky. Kvalitní zvířata můžete nechat i déle. Je potřeba počítat s tím, že s věkem klesá snáška, ale také kohouti méně pojímají, starším kohoutům postačí méně slepic. Zejména u těch starších je dobré si na několika vejcích zjistit, zda jsou oplodněná.

Např. náš osmiletý kohout zdrobnělé šumavanky ještě loni zvládl „hejnko“ čtyř slepic, oplozenost byla 78 %. Letos už není oplozené ani jedno vejce, i když byl v kmeni jen se dvěma slepicemi. Sedět na hnízdě je ale nenechá, takže místo plemeníka dostane funkci „odkvokávače“.

Po sestavení hejna bychom měli sledovat, zda kohout slepice pojímá. Nejvhodnější čas je hned ráno, po vypuštění slepic z kurníku a pak večer.

Zvířata zařazená do chovného hejna by měla mít:

  • dobrý zdravotní stav
  • silnou konstituci
  • chovnou kondici
  • odpovídající věk
  • odpovídat plemeni, bez výlukových vad

Zdravotní stav

Vybíráme zvířata, která na první pohled vypadají zdravě, tzn. mají lesklé přilehlé peří, dobře prokrvený obličej, jasně červený hřeben a laloky. Oči by měly být jiskrné, lesklé, dobře otevřené a s živým výrazem, barva očí musí odpovídat plemeni. 

Je dobré zkontrolovat, zda zvířata nejsou napadena cizopasníky. V peří je můžeme zjistit jednak na vnitřní straně letek, kolem kloaky, často bývají v pernatých ozdobách – chocholech, chocholkách a vousech.  

Okolí nosních otvorů by nemělo být potřísněno odměšky. O zdravotním stavu vypoví mnohé také trus. Ten, co je na podestýlce by měl být pevný, ne krvavý. Okolí kloaky by mělo být čisté.

A pak je tu jednoduchý test – pokud slepicím hodíte „něco dobrého“, hned se na to „vrhnou“, nemocná zvířata bývají apatická, nereagují.

Znakem slabé konstituce může být i protáhlá, úzká nebo nízká hlava s dlouhým zobákem Znakem slabé konstituce může být i protáhlá, úzká nebo nízká hlava s dlouhým zobákem Foto: Iveta Prombergerová

Konstituce

Byla zmíněna v minulém článku, podívejme na ni blíže. Je daná celkovou stavbou jedince, ovlivněna geneticky, uvádí se, že se vytváří v průběhu líhnutí i po vylíhnutí a v průběhu života se příliš nemění.

Konstitucí určuje celková stavba a životní funkce, na nich pak závisí nejen vzhled, ale také chování a odolnost zvířete, jeho užitkovost. Různé konstituční typy mají různou dráždivost nervové soustavy, různý temperament, různě reagují na vnější podněty, mají také různě fungující látkové výměny. Konstituce určuje, jak se daný jedinec přizpůsobí podmínkám vnějšího prostředí a ovlivňuje i stupeň jeho zdraví. Konstituční typ můžeme posoudit podle vzhledu, zdraví, reakcí na vnější prostředí a užitkovosti.

U drůbeže rozlišujeme konstituci hrubou, jemnou a slabou. Často se vyskytují kombinace jednotlivých typů konstituce.

Konstituce je především záležitostí jednotlivců, ale může být i znakem plemene. U většiny plemen se požaduje silná konstituce. Ale např. plemena prošlechtěná na vysokou užitkovost, mívají jemnou konstituci. Tato zvířata mají vysoké nároky na krmení a ošetřování. Dalším příkladem mohou být některá původní zakrslá plemena. Znaky hrubé konstituce nalezneme u některých bojových plemen, taktéž se může vyskytnout u méně prošlechtěných plemen.

Podívejme se na jednotlivé typy blíže:

Zvířata silná nebo také pevné či tvrdé konstituce mají dobře vyvinutou kostru, správně fungující vnitřní orgány, harmonickou tělesnou stavbu. Působí zdravě, jsou odolní vůči nemocem, dobře zužitkovávají krmiva, jsou plodní a mají vysokou užitkovost. Temperament je vyrovnaný, přiměřený plemeni.

Silná konstituce je požadovaná u většiny plemen drůbeže.  

Jemné konstituce jsou zvířata s jemnější kostrou, nižší hmotností, užším trupem. Kohouti mají často nedostatek pohlavního výrazu. S jemnou konstitucí se pojí také nižší odolnost. Např. zjemnění hlavy signalizuje snížení přirozené odolnosti zvířete. Zvířata jsou citlivější na okolní podněty.

Pro zvířata hrubé konstituce je typická hrubá kostra, mohutně vyvinuté klouby, hranaté tělesné tvary a vyšší hmotnost, signalizuje ji i hrubá hlava. U samičího pohlaví bývá nedostatek pohlavního výrazu. Temperament bývá flegmatický, zvířata méně reagují na podněty vnějšího prostředí. Jedinci tohoto typu hůře využívají krmiva, snáška je většinou nižší.

Za stupeň hrubé konstituce můžeme označit konstituci lymfatickou. Jedinci se vyznačují ukládáním tuku, látková výměna je pomalá, temperament flegmatický až apatický.  Kostra bývá slabší. Tato konstituce je typická pro masná plemena (brojlery).

Slabá konstituce se může u zvířat vyvinout jako důsledek prošlechtění, počátek degenerace. Zvířata mají nižší hmotnost, pomaleji rostou, bývají málo osvalená. Dalším znakem je slabě vyvinutá kostra, nebo její deformace, vadné postoje.

Odchylky vznikají i v utváření opeření, vyskytuje se např. narušená struktura peří a zejména letek. Znakem slabé konstituce může být i protáhlá, úzká nebo nízká hlava s dlouhým zobákem, pobledlý hřeben a obličej, vpadlá prsa. 

Se slabou konstitucí se pojí nízká užitkovost, špatná odolnost, plachost, zvířata reagují velmi citlivě na stresové situace.  Tato konstituce není žádoucí, zvířata z chovu vyřazujeme.

I v případě, že je zvíře trvale zdravé a má odpovídající užitkovost, je konstitučně pevné, musíme mu vytvořit odpovídající podmínky prostředí. Je proto potřeba sledovat, jak jedinec vypadá v daném okamžiku.

Narušená struktura peří v letkách je znakem slabé konstituce Narušená struktura peří v letkách je znakem slabé konstituce Foto: Iveta Prombergerová

Kondice

Kondice je definovaná jako okamžitý stav zvířete daný výživou nebo tím, jak je připraveno k určitému výkonu.

Zvířata zařazená do chovného hejna by měla mít chovnou kondici, měla by být v optimálním výživovém stavu. Dosáhneme jej správným krmením, ustájením a ošetřováním zvířat. Kondici můžeme podpořit i různými přípravky, kterých je dnes na trhu velké množství. 

Mnohé o kondici vypovídá hmotnost. Ve Vzorníku plemen drůbeže jsou pro jednotlivá plemena stanoveny optimální i minimální a maximální hranice hmotnosti, u starších zvířat jsou vyšší. Odchylky v hmotnosti mohou být způsobeny jak výživným stavem, tak odlišností v plemenném typu nebo konstitucí.

Chovná zvířata nesmí být ztučnělá ani vyhublá. Pokud budou mít zvířata nedostatečný přísun živin, dříve nebo později se sníží užitkovost, to, co dostanou, spotřebují na zachování jedince. U příliš tučných slepic se snižuje snáška, kohouti mají problémy s pojímáním, vysoký podíl tělního tuku má vliv také na zdravotní stav.

Odpovídající věk

Zvířata nejdříve dosáhnou pohlavní dospělosti. Pohlavní dospělost je stav, kdy je jedinec schopný se rozmnožovat. Slepice dosáhne pohlavní dospělosti, když snese první vejce. První vajíčka ale bývají menší, nejsou vhodná k líhnutí. V období chovatelské dospělosti nastává později, zvířata je už možné použít k chovu, i když ještě není zcela dokončený tělesný vývoj. Období tělesné dospělosti, tehdy, když je dokončený tělesný růst a vývoj. 

Zvířata zařazená do chovu mají co nejvíce odpovídat standardu. Žádné zvíře ale není ideální, proto např. ke kohoutovi s vyšším postojem zařadíme slepice, které ho mají nižší. Nezařazujeme zvířata s hrubými a výlukovými vadami. Na standarty jednotlivých plemen i na vady, které by se u chovných zvířat neměly vyskytovat, se podíváme v příštích článcích.

Na co bychom měli ještě dát pozor při sestavení hejna?

Podle možností nezařazujeme do hejna příbuzného kohouta. Použití příbuzenské plemenitby může způsobit snížení užitkovosti, zhoršení životaschopnosti, přenos dědičných nemocí. Tomuto stavu říkáme inbreedingová deprese. Nepřenáší se jen pozitivní znaky a vlastnosti, ale i ty, které jsou nežádoucí.

Příbuzenskou plemenitbu můžeme použít, pokud sledujeme určitý cíl, např. chceme zvýraznit vybranou vlastnost. Ani tehdy není vhodné zařadit zvířata se stejnými vadami.

Nevhodná jsou zvířata, která z jakýchkoli důvodů zaostávají v růstu. Je lepší vybírat zvířata z dřívějších líhnutí, taková, která budou před příchodem zimy dospělá a nastoupí do snášky (záleží na plemeni, jeho ranosti).

Důvodem pro zařazení nebo nezařazení zvířete do chovu může být i kvokavost, i ta se dědí. Pokud nechceme, aby slepice další generace kvokaly, nenasazujeme k líhnutí vejce slepic, které byly kvočnami.

Hejno je třeba obměňovat a doplňovat, jsou zde dvě možnosti:

  1.  Jednorázová obměna celého hejna po 2–3 letech, většinou při menším počtu slepic.
  2. Každoroční doplňování.

Jednorázová obměna celého hejna je vhodná při chovu slepic pro vejce, protože to umožňuje jejich rovnoměrnou produkci. Snáška slepic je nejvyšší v prvním roce, každý další rok se snižuje asi o 10 - 20%, ale mírně se zvyšuje hmotnost vajec. Např. pokud slepice v prvním roce snese 200 vajec, ve druhém už jich bude jen 164, v pátém 100. Ukázalo se, že je neekonomické chovat slepice na vejce déle než 3 roky.

Pokud chováte čistokrevné slepice a podaří vám sestavit hejno, po kterém jsou „dobré odchovy“, můžete ho nechat i déle. Při nákupu cizích zvířat bychom měli „vyzkoušet“ nové hejno dřív, než se „zbavíme“ toho původního, osvědčeného.

Každoroční doplňování: v hejnu necháte jen kvalitní zvířata, od kterých chcete získat co nejvíce potomků. Hejno doplníte novými zvířaty. Nová zvířata do hejna doplníte také, pokud o nějaká přijdete.

Pokud se změní složení hejna, přibude, ale i ubude některý jedinec, zvířata mezi sebou bojují o postavení v hejnu. Pro nastavení nové hierarchie jsou menší roztržky v hejnu nezbytné. K boji může docházet i po jen dočasném odebrání zvířete z hejna. K boji dochází častěji v uzavřených omezených prostorech.

Doporučuje se změny v hejnu dělat večer, když už jsou slepice na hřadech. Ráno je pak z kurníku vypouštíme společně. K tvrdším bojům dochází mezi temperamentními plemeny. Pomoci může např. i šikmé umístění hřadů v kurníku.

Nový kohout?

Při výběru kohouta postupujeme mnohem přísněji než při výběru slepic. Důvod je prostý – získáme po něm daleko více potomstva.

Koupili jste na výstavě nového nádherného kohouta a ten starý musí pryč? Nedělejte to. Je lepší si nejdříve nového kohouta vyzkoušet, pokud by z nějakého důvodu byla vejce neoplodněná nebo potomstvo nesplňovalo vaše očekávání, můžete se vrátit k původnímu kohoutovi. Teprve, když se nový kohout osvědčí, bude opravdu tak skvělý, jak se zdálo, je čas původního kohouta „poslat dál“.

V příštím díle se podíváme na to, jak o chovné hejno pečovat a jak můžeme ovlivnit snášku.

Podělte se s námi o názor na tento článek →

Iveta Prombergerová

Autorem od: 22.01.2024

Iveta Prombergerová je specialistkou na chov drůbeže, zejména slepic, krůt, kachen, perliček či hus. Kromě spousty odborných článků, je také autorkou publikace Drůbež na vašem dvoře.

Podobné články

Může vás také zajímat