Křepelka japonská - nejmenší drůbež s rostoucí oblíbeností

Křepelky jsou v Česku známé zejména z domácích či zájmových chovů, ale ve světě existují i velké komerční farmy. Ačkoliv se jedná o nejmenší a relativně nenáročný druh drůbeže, tak je třeba splnit celou řadu podmínek, aby byl jejich chov úspěšný.

Křepelky jsou nejmenšími členy řádu Galliformes, tj. hrabavých ptáků. Obvykle - v závislosti na druhu - dosahují výšky mezi 14 až 29 cm a hmotnosti 45 až 500 gramů. Ačkoliv létat dovedou, tak se raději pohybují po zemi a křídla používají pouze v nouzových situacích. I když taková křepelka polní patří k tažným ptákům. Zoologicky spadají křepelky do dvou čeledí: bažantovití (Phasianidae) a křepeloviti (Odontophoridae). Křepelky spadající do čeledi bažantovitých jsou původem ze Starého světa (tj. Evropa, Asie, Afrika), ale též jsou doma v Austrálii a na Novém Zélandě, zatímco domovem křepelů je tzv. Nový svět, tj. Amerika. Odhaduje se, že na celém světě existuje asi 100 různých druhů křepelek, z nichž mnohé jsou výsledkem cíleného šlechtění.

Není křepelka jako křepelka

Křepelky se těší stále větší oblibě jak jako okrasní ptáci, tak i pro svá vejce. To je dáno jejich klidnou a přátelskou povahou a poměrně nízkými nároky na chov. Například ve srovnání se slepicemi vyžadují méně prostoru a jsou výrazně tišší. Ovšem i křepelčí kohout se umí pořádně ozvat a jeho hlas neznalé dovede pořádně překvapit. Podle způsobu využití se rozlišují typy nosné, masné a okrasné.

Japonské křepelky (Coturnix japonica) pochází z jihovýchodní Asie, ale postupně se rozšířily po celém světě. Jsou asi nejznámějším a nejčastějším druhem v domácích i komerčních chovech v Asii, Africe a Evropě, a to ve dvou variantách - drobnější nosné a robustnější masné. Křepelčí kuřice dospívají ve věku zhruba šest týdnů a plné snášky obvykle dosahují ve věku 50 dnů. Při odpovídající péči snesou křepelčí nosnice v prvním roce asi 200 až 300 vajec. I když na trhu v Evropě a USA představují drobná křepelčí vejce relativně malý segment, tak třeba v Brazílii jde o velký byznys - v obchodech se prodávají čerstvá v kartonech po 30 kusech a vařená nechybí na žádném rautovém stole či v salátovém baru. Masný typ japonské křepelky bývá porážen ve věku 35 až 42 dní při tělesné hmotnosti 165 až 300 gramů. Vyskytují se v různých barevných variantách, což dále přispívá k jejich atraktivitě, zejména mezi drobnochovateli. Jejich chov by se dal označit jako udržitelný a vysoce produktivní - mají krátký generační interval (3 až 4 generace za rok), jsou odolné vůči chorobám a obliba jejich vajec i masa stoupá. Z hlediska produkce jsou považovány za nejmenší druh drůbeže. Jejich velkou předností je možnost chovat velký počet kusů na relativně malém prostoru a poměrně snadná manipulace. Japonské křepelky se též staly oblíbeným modelovým zvířetem pro biologické a genetické studie. Není divu, že se chov křepelek stále rozšiřuje. Křepelka polní (Coturnix coturnix) je dalším často chovaným druhem. Tyto křepelky jsou menší a lehčí než japonské nosné, také snášejí výrazně méně vajec, ale jejich obliba vychází především z přirozeného chování a přizpůsobivosti různým podmínkám prostředí. Kromě užitkových druhů křepelek existuje i široká škála okrasných, které jsou chovány pro své atraktivní barvy a vzory opeření. Mezi oblíbené okrasné křepelky patří zakrslá křepelka čínská (Coturnix chinensis), která je nápadná svou drobností a různě zbarveným opeřením. Jsou ideální pro chovatele, kteří upřednostňují estetickou stránku, před užitkovostí. Hodí se k chovu ve voliérách, které jim poskytnou vhodné prostředí a ochranu před predátory.

Nenáročnost je relativní

Ačkoliv je chov díky velikosti křepelek nepříliš náročný na prostor, tak ze stejného důvodu není až tak snadný. Neadekvátní výživa, technologie či péče se projeví na zdraví a užitkovosti. Mnohdy velmi rychle. Své o tom ví třeba brazilští chovatelé, kterým pomáhají vědci z University of Illinois (U of I). Podle Richarda Gatese propojila jejich práce biology a technology, u nichž se často střetávají dva názorové směry: biologové mají tendence protěžovat výživu a genetiku, zatímco pro technology bývají klíčové technologie a mikroklima. Ve skutečnosti jde o interakci mnoha faktorů, které samy o sobě mohou být limitující, ale pro maximální efektivitu musí působit v optimálních rozmezích. Studie vznikla po návštěvě velké brazilské farmy na úbočí hory, kde poměrně často a silně foukalo. Křepelčí nosnice byly v klecové technologii v dlouhých úzkých halách, jež využívaly přirozené ventilace - otevřené boční stěny vybavené vinylovými závěsy pro případ extrémního počasí. Vědci byli požádání o pomoc, když si manažer farmy všiml, že se křepelky v klecích na vnějším obvodu haly chovaly jinak než ty ve vnitřní řadě klecí.

V komorách s řízeným klimatem v brazilském kampusu Universidade Federal de Viçosa v Minas Gerais vědci simulovali různé teploty, vlhkost a proudění vzduchu a zaznamenávaly změny chování křepelek například příjem potravy a napájení, odpočinek, oddalování křídel, naježení peří nebo jiné změny spojené s pocitem tepla nebo chladu. Podařilo se jim potvrdit, že teplota a rychlost proudění vzduchu ovlivňují příjem potravy - při vyšších teplotách spotřeba krmiva klesla, ale působil-li na křepelky mírný vánek, tak i v horkých dnech zůstal příjem krmiva u většiny zachován. Jenže závěsy v této technologii ptáky chránily před zimou či silným větrem. V horkých dnech neposloužily. A tak vědci pokračují v hledání efektivního řešení, jak křepelkám pomoci zvládat působení tepelného stresu (a které by nejspíš mohlo fungovat i jinde).

Odpovídající výživa

Zdraví, pohoda a užitkovost křepelek závisí nejenom na prostředí, ale důležitým faktorem je i výživa odpovídající jejich potřebám. Tito drobní ptáci mají specifické nutriční potřeby, které se musí zohlednit, aby se minimalizovalo riziko nutričních chyb a zdravotních problémů. A to jak v domácích, tak komerčních chovech. Jelikož křepelky konzumují pouze 30 až 40 g směsi na kus a den, ale mají vysoké energetické nároky, je zvláště důležité, aby bylo krmivo bohaté na živiny dobře stravitelné. Makronutrienty dodávají organismu energii a stavební materiál nezbytné pro všechny metabolické procesy. Patří k nim sacharidy, bílkoviny a tuky. Bílkoviny - velké molekuly složené z aminokyselin, klíčové pro růst a udržování tkání v optimálním stavu, ale také pro produkci vajec. Je nezbytný pravidelný přísun krmivem, protože je v organismu nelze skladovat. Pro optimální snášku a udržení kondice křepelčích nosnic by mělo krmivo obsahovat 20 až 24 % hrubých bílkovin. K esenciálním aminokyselinám se řadí lyzin a metionin, které podporují růst a údržbu kostí, šlach, svalů, kůže a peří, ale i rozvoj a fungování imunitního systému. U sacharidů se z chemického pohledu jedná o širokou škálu molekul obsahujících atomy uhlíku, vodíku a kyslíku. Představují hlavní zdroj energie pro všechny metabolické pochody organismu.

Tuky tvořené estery mastných kyselin jsou dalším důležitým zdrojem energie. Jsou nezbytné pro příjem vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E a K). Hrubá vláknina - nerozpustná součást buněčných stěn rostlinných pletiv. Je sice důležitá pro správný průběh trávení, ale nadbytek může významně snižovat stravitelnost krmiva. Mezi mikroživiny patří minerály, a to jak tzv. makroprvky. třeba vápník (Ca), sodík (Na), hořčík (Mg) a fosfor (P), tak i stopové prvky, především železo (Fe), měď (Cu) a zinek (Zn). Obsah Ca, který je klíčový nejen pro stavbu kostry a tvorbu vaječné skořápky, by se v krmné směsi měl pohybovat na úrovni 4 až 5 %. Dobrým domácím zdrojem Ca jsou vaječné skořápky, které se před zkrmováním musí důkladně usušit (kupříkladu v troubě) a rozdrtit či rozemlít. A nesmí se zapomenout ani na vitamíny. Krmivem musí být dodáván například vitamín A, jenž je nutný pro mnoho tělesných funkcí, včetně dobrého zraku, růstu a silného imunitního systému. Neméně důležitým je vitamin E-antioxidant neutralizující volné radikály, posiluje imunitní systém, podporuje činnost svalů či zlepšuje plodnost.

A samozřejmě voda - zásadní pro všechny životní procesy - musí být vždy k dispozici v dostatečném množství a kvalitě. Bez její stálé dostupnosti může křepelka rychle dehydratovat, a tak má pitná voda v každodenním životě křepelek klíčovou úlohu. Je nejdůležitějším médiem pro transport a vstřebávání živin, vitamínů rozpustných ve vodě (například B a C) a minerálů nutných pro růst, produkci vajec, celkové zdraví a welfare. Pomáhá odstraňovat odpadní látky a toxiny ledvinami a čistit krev. A zásadní je i pro regulaci tělesné teploty.

Pro užitkovost i pohodu

Nutriční požadavky se u křepelek odvíjí od užitkového typu, věku a pohlaví, ale též od teploty, resp. mikroklimatu v chovatelském zařízení. Správně vytvořená krmná dávka slouží křepelkám jako zdroj živin, ale též aspoň zčásti uspokojuje jejich přirozené potřeby (například klování). Proto se hledí i na strukturu krmné směsi, ev. barevnost. Drobnozrnná směs různých tvarů a barev stimuluje k vyššímu příjmu krmiva a je i zdrojem zábavy.

Něco na přilepšenou

Avšak křepelkám se nemusí zkrmovat jen komerční krmné směsi či šrotované obiloviny. Zdrojem vitamínů a minerálů mohou být i ovoce, zelenina či jiná doplňková krmiva. Z ovoce se hodí třeba jablka, hrušky, melouny, maliny, ostružiny či rybíz. Doporučuje se vyhnout citrusům. Vhodná je některá zelenina, například okurky, mrkev či různé druhy salátu (hlávkový, ledový atp.). Zelenina, jež se nedá snadno oklovávat, by měla být nakrájená na velmi drobné kousky nebo jemně nastrouhaná. Opatrně s česnekem a cibulí, které sice mohou pomáhat proti střevním parazitům, ale jejich specifická chuť a aroma mohou přejít do vajec. Lze zkrmovat i některé plané rostliny, kupříkladu jetel, pampelišku, jitrocel, kopřivy a kopřivová semena, ptačinec, řebříček, heřmánek, sedmikrásky či bršlici, nebo bylinky, třeba petržel, pažitku, bazalku, medvědí česnek, mátu či rozmarýn.

Kromě obilovin (například jemných ovesných vloček) se může křepelkám přilepšit třeba brambory či rýží, jež musí být vždy vařené bez soli. V malém množství mohou i starší pečivo, které nesmí být (stejně jako jakékoliv jiné krmivo) nikdy plesnivé. Oblíbenou laskominou jsou mouční červi, ale nesmí dojít k překročení doporučené dávky bílkovin, protože by mohlo dojit k poškození ledvin či dalším (často fatálním) problémům. Nadbytek bílkovin může být příčinou zvětšení vejce, čímž se zvyšuje riziko jeho zadržení, což ohrožuje život křepelčí slípky.

Vůbec nebo s mírou

Drobné křepelky jsou velice citlivé na škodliviny a toxické látky, které bývají v některých rostlinách či potravinách obsaženy. Rizikové jsou především rostliny z čeledi lilkovité obsahující solanin. Ten je jedovatý nejenom pro ptáky, ale i řadu dalších živočichů, včetně člověka. Křepelky by také nikdy neměly dostat zbytky kořeněných jídel. Sůl a ostré koření zatěžují a dráždí jejich trávicí trakt a mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Ovoce, zelenina a další zelená krmiva jsou sice vítaným zpestřením, ale i tak musí být podávána a dávkována s rozvahou. Jde o krmiva s velkým podílem tekutin a mohou obsahovat hodně jednoduchých cukrů, což může u křepelek vyvolat zažívací potíže (například průjem) a vést k vážnému narušení zdravotního stavu. Je nutné dohlédnout na to, aby krmiva neobsahovala zbytky pesticidů a dalších látek, které byly při pěstování použity a mohou být pro křepelky škodlivé. Do krmítka nepatří krmivo zkažené, nahnilé a plesnivé. Skrytým nebezpečím jsou například jádra jablek a hrušek obsahující kyanovodík.

Odlišnost zimního krmení

Křepelky sice bývají nejčastěji chovány v halách v kontrolovaném, stabilním mikroklimatu, ale i takto drobná stvoření mohou být poměrně odolná a zvládnout teploty až do -15°C.

Ovšem ve výběhu či voliéře musí být splněno několik dalších podmínek. Především musí mít k dispozici odpovídající ochranu před průvanem a srážkami. Mimo to se s klesajícími teplotami zvyšují nároky na energii. K udržení tělesné teploty, a tedy i na krmnou dávku, která by měla být mírně vyšší obsah tuku. A při velmi nízkých teplotách pomůže křepelkám třeba infralampa. Asi největší výzvou v zimním období je zabezpečení dostatku čerstvé, pitné vody přiměřené teploty, protože příliš studená napájecí voda u křepelek dále zvyšuje spotřebu energie. Pořízení temperovaných napájecích systémů či napáječek může ušetřit spoustu starosti.

Výběr kompletní směsi

V současnosti jsou již na trhu celkem běžně dostupné kompletní krmné směsi pro křepelky pro vyváženou celoroční výživu. Jsou sestaveny tak, aby obsahovaly vše, co křepelky pro optimální zdraví, růst a produkci potřebují. Kvalitní krmná směs tak i začínajícímu chovateli umožňuje jednoduché a efektivní krmení. Nicméně důležitá je i struktura krmiva, protože drobná zrnka, různé tvary a barvy dovedou stimulovat přirozené chování křepelek, které navíc redukuje nudu a stres, a zvýšit atraktivitu krmiva. Malé částice krmiva křepelky snadněji konzumuji a efektivněji tráví. U sypkého, jemného šrotu jsou všechny komponenty podrcené na stejnou velikost částic a ptáci nemohou jednotlivé složky separovat. Taková krmná směs může přispět k vyrovnanějšímu růstu a být ekonomičtější. Ovšem její nevýhodou může být nižší atraktivita a chutnost, ale rychlejší pokles nutriční kvality (živiny jsou velmi dobře přístupné pro působení okolních vlivů). K vyšším ztrátám může docházet při výrobě a zkrmování, zejména při silnějším proudění vzduchu. Další možností je slisování jemného šrotu do peletek odpovídající velikosti či vytvoření jakési drobenky (podrcením peletkované směsi na hrubší částice). Ale která z těchto forem bude mít lepší stravitelnost, atraktivitu, chutnost, nižší ztráty, a tedy i lepší efektivitu?

Šrot, peletky či „drobenka"

Zejména v posledních letech se křepelky staly poměrně rozšířeným druhem drůbeže, ale například v Pákistánu jsou v drůbežářském průmyslu v podstatě novinkou. Proto se tamní chovatelé potýkají s nejedním problémem, a to nejenom kvůli nedostatku informací, jež by byly relevantní pro jejich podmínky, ale i kvůli nedostupnosti vhodných komerčních krmných směsí. S ohledem na důležitost adekvátní výživy pro welfare a efektivitu chovu zorganizovali pákistánští vědci studii, při které prověřovali vliv struktury krmiva na růst japonských křepelek. V komerční líhni nakoupili 300 jednodenních křepelčích kuřat a přemístili je do Poultry Experiment Station Tandojam, kde experiment probíhal po dobu šesti týdnů. Kuřata vědci rozdělili do dvou skupin po 150 kusech a první den je krmili drcenou kukuřicí. Později jim dvakrát denně podávali startovací krmnou dávku (s 25 % bílkovin a 1 % vápníku). Kontrolní skupina dostávala peletované krmivo, zatímco pokusná jemný šrot. Z hlediska technologie a managementu chovu na tom byly obě skupiny stejně. Výsledky vědcům ukázaly, že průměrný příjem krmiva v kontrolní skupině (peletky) byl asi o 50 g na skupinu a den nižší než v pokusné skupině (šrot). Stejně tak byl i průměrný příjem vody v kontrolní skupině nižší než v té pokusné, přičemž křepelky v pokusné skupině dosáhly vyšší živé hmotnosti (o přibližně o 25 g) a lepší konverze živin než ty v kontrole. Vědci tedy po šesti týdnech dospěli k závěru, že zkrmování směsi ve formě jemného šrotu přispělo k lepším výsledkům než při použití peletek. Obdobnou studii provedli i vědci z Indie, kteří však porovnávali jemně mletý šrot a hrubší, drobtovitou směs. Pro svou práci pořídili 500 jednodenních křepelčích kuřat, která po zvážení rozdělili do dvou skupin po 250 kusech. Do věku pěti týdnů. jim pak podávali stejnou krmnou směs-buď ve formě „drobenky", nebo jemného šrotu. Ke sledovaným parametrům, jež vědci zjišťovali a zaznamenávali jednou týdně, patřila hmotnost a spotřeba krmiva, ale i úhyny. Na závěr hodnotili i vlastnosti JUT. Zjistili významný rozdíl u spotřeby krmiva i hmotnosti kuřat, a tedy i jejich přírůstku (ve prospěch drobenky). U úhynů se žádný významný rozdíl neprokázal. Ačkoliv se živá hmotnost před porážkou mezi skupinami lišila, tak ostatní charakteristiky JUT, například hmotnost JUT, výtěžnost po kuchyňské úpravě, výtěžnost drobů, prsou či stehen, nevykazovaly žádný významný rozdíl. Vědci tedy konstatovali, že drobtovitá forma krmné směsi prospěla růstu křepelek více než jemný šrot. Dalo by se tedy říct, že „drobenka" je efektivnější než šrot i peletky. Nejspíš proto, že je pro křepelky díky velikosti částic atraktivnější. Ovšem k tomu, aby se tento závěr mohl potvrdit, by musela být provedena další studie, která by srovnávala všechny tři formy krmné směsi.

Zdroj: časopis Farmář s využitím zahraničních materiálů.