O rozpoznávání ptáků

Je tomu asi 2500 let co až támhle v Řecku žil jeden člověk, kterého až dodnes považujeme za opravdu moudrého, přímo za filozofa, nejspíše proto, že kdysi měl pronést slavný výrok: „Vím, že nic nevím“! Tenhle slavný filozof vlastním jménem Sókratés, ve mně dodnes budí svým výrokem, který prý vlastně nikdy neřekl, nemlich stejný pocit, když mám třeba určit některé ptáky na fotkách, které jsem já sám někde ulovil. Tudlecten obor, tu filozofii, jsem vlastně do hloubky nikdy nestudoval, protože jsem se musel především starat o to, jak se modlíme, chléb náš vezdejší, dej nám dnes a milosrdný bůh na to říká: Makej, jak umíš! Byla to dobrá rada, jelikož jsem až dodnes hlady nepošel, ačkoliv, vzhledem ke svému kádrovému posudku, soudruzi dbali na to, abych, nedej bože, neměl snad příliš nízko do koryta. Tak mně i mnohokrát přišlo na mysl, jak se ten Sókratés vlastně dokázal uživit filozofií? A hele ho, on prý to byl původně kameník, potom snad sochař. Nalilo to do mne krapítko optimismu, jelikož pocházím z kamenického rodu. Dokonce prý můj pradědeček, mistr kamenický z města Smíchova, zasazoval do Barandovské skály onen slavný nápis, který je tam čitelný dodnes: Barrande. Posílen optimizmem o původu Sókrata, zbývá mně stejně, jako i jemu, onen svíravý pocit, že vlastně nic nevím! V takovém případě je prý nejlepší se podělit. Tak slyšte!

Ornitologie je obor zabývající se ptáky. Ptáků však žije různě po světě necelých deset tisíc druhů, většina z nich potom vypadá v mládí jinak než v dospělosti a také u dobře poloviny z nich vypadají jinak samci než samice. Již z těchto základních údajů je zřejmé, že nikde nikdo na světě nemůže veškeré informace namačkat do své vlastní hlavy. Vždy se však najde někdo, kdo si bude myslet, že toho ví více než vy. To je také normální. A samozřejmě to také může být i pravda. Proto také musíme vše stále opakovat, studovat, vylepšovat. Knihy o ptácích, uváděné jako praktické určovací příručky jdou obvykle dobře na odbyt. Všimněme si, že autory textu a obrazové přílohy není vlastně nikdy jedna a tatáž osoba. Čili někdo, kdo je pokládán za znalce, bývá vyzván k napsání knihy a on musí zase sehnat někoho, kdo ty ptáky namaluje, anebo sehnat fotografie, kterých sám není autorem. Tomu, kdo to bude malovat, musí předložit vzorky, podle kterých to ten malíř namaluje. To je jen náznak toho, jak široká je oblast, do které se může vloudit chybička. A ona se vždy nějaká vloudí, na to jsou tyhlecty Murphyho zákony, z nichž ten základní říká, že co se může pokazit, tak to se také pokazí!

Budníček hnědý

Před časem vyšla u nás modernější příručka k určování ptáků s mimořádně dobrými ilustracemi. Tak zvaný Svensson. V ní na straně 307 je namalován budníček temný. Já sice nevím a nedovedu určit, co je tam namalováno za budníčka, ale v žádném případě to není budníček druhu Phylloscopus fuscatus!! Který je v tomto případě nazván budníčkem temným. Dříve byl česky nazýván budníčkem hnědým. Ujišťuji vás, že hnědý tón vybarvení jeho opeření vás uhodí do očí na první pohled. A potom, i na fotkách je tento druh dobře rozeznatelným, protože má kulatý ocas, nikoliv do vidličky, jako jej mají všechny druhy našich budníčků a také ten, co je tam namalován. On totiž budníček Phylloscopus fuscatus je ptákem, který žije na území Ruska, u nás, anebo ve Švédsku, se může vyskytnout jako vzácný zatoulanec. Při vší úctě k velikosti jména autora, věřím více v tomto případě pramenům psaným azbukou.
    
V současnosti je oblíbená aplikace avif, do které přispívají nadšenci, kteří rádi chodí do přírody a pozorují ptáky. A také posílají zprávy o tom, co kde viděli, svá pozorování, dávají pak na vědomí všem, pomocí oněch moderních přístrojů, které nevlastním, ale soukromě jim říkám šimrací telefony. Činnost zajisté přínosná a chvályhodná. Mnohá z těchto hlášení stojí za pozornost, mnohá vzbuzují i pochybnosti, některá jsou pak i chybná. Například byla hlášena káně rousná, ale podle přiložené fotky to byla káně Harrisova, oblíbený to sokolnický dravec. Nejsem sice žádným expertem na dravce, ale tuhle sokolnickou káni jsem již nějakou viděl i na vlastní oči, takže rohlíkem mě nikdo jen tak neopije. To jsou při pozorování ptáků tedy zapeklitější rébusy. Třeba zimní strnadi, anebo právě tihle budníčci.

Strnadi

Zimní strnadi

V letních měsících je rozpoznávání strnadovitých ptáků v našich krajích v podstatě bez problému, když u nás v podstatě hnízdí jen tři druhy rodu Emberiza a jeden druh rodu Miliaria. Nejhojnějším je strnad obecný – Emberiza citrinella. Tohoto ptáka mám na fotkách uloveného mnohokrát, ale ani v jeho případě nemohu říci, že bych o něm věděl všechno. Dokonce bych mnohokrát ani nedal ruku do ohně při určování pohlaví. Někdy jsou starší samice natolik žluté, že jsou k nerozeznání od mladých samců z pozdějšího hnízdění a také jsem zaznamenal jistou variabilitu i ve zbarvení samců v podobě hnědočerveného vousu. Mají být rozlišovány tři zeměpisné formy tohoto druhu, ale přiznám se, dosud jsem ani nehledal, jak lze tyto formy odlišit. Lze však předpokládat, že se u nás v zimních měsících vyskytují strnadi obecní, kteří přilétli odněkud od severovýchodu. V zimě můžete pozorovat strnady nejlépe někde v okolí stohu slámy, anebo tam, kde se krmí slepice. 
    
Vzácně u nás v současnosti hnízdí strnad zahradní  - Embriza hortulana. Ten se k nám rozšířil od východu a jeho populační exploze vrcholila někdy před sedmdesáti léty. Současná populace je odhadována na 200 – 300 hnízdících párů, nikoliv však plošně, ale jen v určitých oblastech. Protože jde o přísně tažný druh, v zimě nebyl u nás zaznamenán nikdy. 
    
Třetím druhem rodu Emberiza, je strnad rákosní – Emberiza schoeniclus, který u nás v příhodných lokalitách hnízdí vcelku běžně a jeho výskyt v zimních měsících bych nazval zrádným. Tedy zrádným pro pozorovatele, který má určit, o jakého ptáka se jedná. Většinu strnadů najdete v příručkách zobrazených v opeření letním, někdy nazývaným jako šat svatební, ale v pozdním létě ptáci přepelichají do opeření prostého a potom jsou mnohé druhy strnadů k nerozeznání. A to i v případě, kdy je vidíte z blízka, natož, když je pozorujete z dálky, třeba i dalekohledem. Strnadi rákosní jsou v létě ptáci docela výrazně vybarvení, jak vlastně vypadají v zimě docela dobře, ani nevíme. Naši strnadi rákosní jsou tažní, avšak s největší pravděpodobností u nás zimují strnadi rákosní nějakých východních populací. Je to druh rozšířený na opravdu velkém území západní Palearktiky až orientální oblasti a je popsáno až 15 různých zeměpisných forem. Strnadi rákosní mohou být v zimě k nerozeznání třeba od strnadů rolních, malinkých, bělohlavých, kteří se mohou i křížit se strnady obecnými, takže možností záměn je nabízeno bohatě. Populace našich strnadů rákosních je odhadována podle posledních tabulek na 40 000 – 80 000 hnízdících párů, počet zimujících jedinců na 800 – 1600 kusů. To zase není až tolik, proto je zřejmé, že mnohdy musí jít o záměnu druhů.

Strnad luční

Nakonec máme u nás jako hnízdící druh strnada lučního. Ten je svou stavbou těla viditelně odlišný od strnadů rodu Emberiza, proto je také řazen do rodu Miliaria. Nenápadně skvrnitý pták býval u nás kdysi hojným, aby posléze téměř vymizel. V současnosti se někde opět vrací do naší přírody. Poslední tabulky uvádí 700 – 1400 hnízdících párů, zimujících jedinců pak 150 – 400. Samozřejmě jde spíše o jedince nějakých východních populací než o našince. Znám strnady luční docela dobře jak z mládí, tak i ze současnosti, a dovedu ty obecné od lučních rozeznat i z jedoucího auta. Mají jinou siluetu těla a způsob, chcete-li techniku, letu. Letícího strnada lučního si spíše spletete se skřivanem než se strnadem obecným. Jasným rozlišovacím znakem je zobák. Zobák strnadů lučních je mohutný a nápadně jiného tvaru. Proto mě docela překvapují hlášené počty zimujících strnadů lučních na avifu. Domnívám se, že musí jít o záměnu. 
    
Jak snadné je zmýlit se, chci na ukázku předložit dvě fotky strnadů, pořízené ve středních Čechách, na kterých ty ptáky nedovedu určit. A to mám na fotkách docela slušný srovnávací materiál druhů strnadů původem z Ruska. Nějaké tušení sice mám, ale tušit přeci neznamená určit. V tomto případě ruku do ohně nedám. Oprava. Chtěl jsem, jenže tu druhou fotku ne a ne najít. Doplňuji proto komentář k fotce č.1. Ti ptáci jsou skvrnití jako strnadi luční, ale nemají správně silný zobák a na čele mají jinou kresbu. Byli focení na vzdálenost dobře přes sto metrů, proto se nedá odhadnout jejich skutečná velikost. 
    
Nakonec ještě malá poznámka. V zimních měsících se u nás, sice řídce, ale vcelku pravidelně, objevuje ještě jeden strnadovitý pták. Mám na mysli sněhuli severní – Plectrophenax nivalis. Tento zimní host je poměrně výrazně zbarvený pták, na dálku je proto nápadným a dobře rozeznatelným. Ale zase pozor! Na všech fotkách jsou pouze samci, samici jsem na fotce pořízené někde u nás ještě neviděl. Samice jsou zase jen nenápadně zbarvení ptáci, které si snadno spletete s jiným druhem strnadů.

Zdravím pane Sókratés, já taky vím, že nic nevím, ale rád bych věděl více.