Toxoplazmóza a úzkost u psů: může parazit ovlivnit chování?

V posledních letech se stále častěji setkáváme s informacemi, že některé parazity nejsou pouze „pasivními“ obyvateli organismu, ale mohou ovlivňovat i chování svých hostitelů. Jedním z nejdiskutovanějších je prvok Toxoplasma gondii, známý především v souvislosti s kočkami a riziky pro člověka. Novější výzkumy však ukazují, že tento parazit může mít dopad i na chování jiných živočišných druhů, včetně psů. Nedávná studie publikovaná v odborném časopise Applied Animal Behaviour Science se zaměřila na otázku, zda existuje souvislost mezi prodělanou infekcí Toxoplasma gondii a výskytem úzkostných poruch u psů chovaných v domácnostech (přesná citace: Dini, F. M., Marliani, G., Amadei, E., Tosco, S., Cavallini, D., Accorsi, P. A., & Galuppi, R. (2025). Exploring the relationship between Toxoplasma gondii seropositivity and anxiety disorders in companion dogs (Canis lupus familiaris). Applied Animal Behaviour Science, 282, 106462.)

Co je toxoplazmóza a proč se o ní mluví i v souvislosti s chováním

Toxoplasma gondii je mikroskopický parazit, který dokáže infikovat většinu teplokrevných živočichů. Definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy, v jejichž střevě probíhá pohlavní fáze vývoje a odkud se parazit šíří do prostředí ve formě oocyst. Mezihostitelé – tedy například hlodavci, ptáci, hospodářská zvířata, psi i lidé – se mohou nakazit pozřením oocyst z prostředí nebo tkáňových cyst obsažených v syrovém či nedostatečně tepelně upraveném mase.

Po prodělané infekci parazit v těle často přetrvává ve formě tzv. bradyzoitních cyst, zejména v nervové a svalové tkáni. Dlouhou dobu se předpokládalo, že tato „latentní“ toxoplazmóza je u zdravých jedinců bezpříznaková. Experimentální i terénní studie na hlodavcích a volně žijících šelmách však ukázaly, že přítomnost cyst v mozku může vést ke změnám chování – například ke sníženému strachu, zvýšené riskantnosti nebo změnám reakce na stres. Tyto poznatky otevřely otázku, zda by podobný mechanismus mohl fungovat i u psů.

Úzkost jako multifaktoriální problém

Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější behaviorální problémy psů. Mohou se projevovat nadměrnou ostražitostí, neklidem, třesem, skrýváním, přehnanými reakcemi na běžné podněty, ale i destruktivním chováním. Příčiny úzkosti jsou velmi různorodé a zahrnují genetické predispozice, rané životní zkušenosti, kvalitu socializace, způsob výchovy, zdravotní stav i aktuální životní podmínky.

Studie, o které je zde řeč, nevychází z předpokladu, že by toxoplazmóza byla hlavní nebo jedinou příčinou úzkosti. Autoři naopak zdůrazňují, že úzkost je vždy výsledkem souhry více faktorů. Cílem jejich práce bylo zjistit, zda infekce T. gondii může být jedním z možných přispívajících faktorů.

Jak byla studie provedena

Výzkumu se zúčastnilo 124 dospělých psů z městského prostředí, kteří byli vyšetřeni v rámci běžných veterinárních prohlídek. Každý pes absolvoval podrobné behaviorální vyšetření provedené veterinárním lékařem specializovaným na chování zvířat. Na základě tohoto vyšetření byli psi rozděleni na jedince s úzkostnými poruchami a psy bez zjevných projevů úzkosti.

Současně byla z krevních vzorků stanovena přítomnost protilátek proti Toxoplasma gondii, což umožňuje zjistit, zda se pes s parazitem někdy v minulosti setkal. Majitelé také poskytli informace o způsobu krmení (zejména o podávání syrového masa), životním stylu psa a případném soužití s kočkami.

Velikost psa hraje zásadní roli

Jedním z nejdůležitějších zjištění studie bylo, že velikost psa sama o sobě významně ovlivňuje riziko úzkostných poruch. Psi s hmotností pod 15 kg měli přibližně 2,4krát vyšší pravděpodobnost výskytu úzkosti než psi středních a velkých plemen, a to bez ohledu na to, zda byli či nebyli vystaveni toxoplazmóze.

Tento výsledek odpovídá dřívějším poznatkům, podle nichž jsou malé psy častěji postiženy behaviorálními problémy. Důvodem mohou být genetické rozdíly mezi plemeny, odlišná struktura mozku, ale také lidský faktor – malé psy mají majitelé tendenci méně důsledně vychovávat, více chránit a častěji tolerovat problematické chování.

Toxoplazmóza a úzkost: rozdíly mezi malými a velkými psy

Zásadním přínosem studie je zjištění, že vliv toxoplazmózy na úzkost se liší podle velikosti psa. U malých psů nebyla nalezena žádná souvislost mezi přítomností protilátek proti T. gondii a výskytem úzkostných poruch. Jinými slovy – malí psi byli úzkostní častěji bez ohledu na to, zda se s parazitem setkali.

U středních a velkých psů se však objevil odlišný obraz. Psi vážící více než 15 kg, kteří byli séropozitivní na T. gondii, vykazovali přibližně 3,4krát vyšší riziko úzkostných poruch než jejich sérologicky negativní protějšky. Statisticky jde o tzv. trend na hranici významnosti, což znamená, že výsledek není definitivním důkazem, ale je natolik výrazný, že si zaslouží pozornost a další výzkum.

Autoři vysvětlují tento rozdíl tím, že velcí psi mají obecně nižší „základní“ predispozici k úzkosti. Pokud se tedy objeví další faktor – například chronická toxoplazmóza s možným vlivem na nervovou soustavu – může se jeho efekt projevit výrazněji než u malých psů, u nichž je úzkost již běžně přítomna z jiných důvodů.

Krmení syrovým masem jako významný rizikový faktor

Velmi praktickým a jasným výsledkem studie je potvrzení, že krmení syrovým masem výrazně zvyšuje riziko infekce Toxoplasma gondii. Psi, kteří pravidelně dostávali syrové maso, měli téměř třikrát vyšší pravděpodobnost pozitivního nálezu protilátek než psi krmení tepelně upravenou stravou.

Naopak soužití s kočkami nebo způsob života (vnitřní vs. venkovní) se v této studii jako významné rizikové faktory neprokázaly. Autoři však upozorňují, že sledovaná populace pocházela převážně z městského prostředí, a výsledky se proto nemusí plně vztahovat na psy žijící na venkově nebo lovecké psy.

Co si z výsledků vzít jako chovatel

Studie nepřináší důkaz, že by toxoplazmóza přímo způsobovala úzkost. Ukazuje však, že u některých psů – zejména středních a velkých – může být jedním z faktorů, které se na vzniku úzkostných poruch podílejí. Pro chovatele i majitele psů z toho plyne několik důležitých závěrů.

Úzkostné chování psa by mělo být vždy posuzováno komplexně, s ohledem na genetiku, výchovu, prostředí i zdravotní stav. U psů s nevysvětlitelnou nebo nově vzniklou úzkostí může být v některých případech užitečné zohlednit i možné prodělání toxoplazmózy. Zároveň je vhodné pečlivě zvážit rizika spojená s krmením syrovým masem, zejména pokud nejsou dodržena přísná hygienická a bezpečnostní pravidla.

Závěrem

Výzkum vztahu mezi parazity a chováním zvířat je stále relativně mladou oblastí. Tato studie představuje důležitý krok k pochopení toho, že infekční onemocnění nemusí ovlivňovat pouze tělesné zdraví, ale mohou mít i jemnější, dlouhodobé dopady na chování a welfare zvířat. Pro chovatele je klíčové nepodléhat zjednodušeným závěrům, ale vnímat toxoplazmózu jako jeden z mnoha dílků složité skládačky, kterou je psychika a chování psa.