Maďarská plemena psů 1. část – Puli, Komondor

Na to, jak malá země Maďarsko je (rozlohou i počtem obyvatel srovnatelná s námi), se do světové kynologie zapsala výrazným písmem. Nejen poměrně velkým počtem devíti plemen, ale především jejich unikátností. Podobné psy, jako jsou některá tamní plemena, jinde na světě nenajdete. Za svou neobvyklost vděčí pravděpodobně svému poněkud exotickému původu. Na území dnešního Maďarska se, ostatně podobně jako tamní obyvatelstvo, dostali jejich předchůdci v době stěhování národů ze střední Asie. Do Karpatské kotliny přicestovali Maďaři z travnatých asijských stepí jako jedni z posledních, až na sklonku 10. století. A doprovázeli je jejich psi.

Země rovin, země psů

Maďarsko je zemí rovin, velkou část jeho území pokrývá Hortobágy puszta, jedna z největších travnatých stepí Evropy, na které se pod širým nebem pasou šedý skot, koně, ovce a buvoli. Zachovala se zde také prastará a jedinečná plemena domácích psů, puli, pumi, mudi a komondor, která Maďarsko proslavila po celém kynologickém světě.

Ačkoliv písemné doklady z nejstarších dob neexistují, a i těch ostatních je poskrovnu, zdá se, že většina maďarských psů se po dlouhá staletí se téměř nezměnila. Týká se to především psů maďarských pastevců.  I když plánovitý chov v dnešním slova smyslu nastal, tak jako všude jinde, až ve druhé polovině 19. století, šlechtitelské práci se, byť nikoli na vědeckém základě, maďarští pastevci věnovali odjakživa. Svých psů si velmi vážili (cena za štěně dobrého ovčáckého psa se rovnala ceně za slibné tele) a nelitovali trmácet se do leckdy vzdálených oblastí jen proto, aby svou fenu mohli nakrýt věhlasným psem. Dbali také na to, aby zůstala zachována čistota krve, a svým psům aktivně bránili v křížení s jinými, například hlídacími nebo loveckými.

I když lidem pochopitelně šlo v prvé řadě o pracovní vlastnosti jejich psích pomocníků, ty exteriérové (třeba bílé zbarvení, dlouhá šňůrovitá srst apod.) s nimi byly tak propojeny, že mimoděk byly i ony dlouhodobě upevňovány.

Také maďarská lovecká plemena za sebou mají dlouhou historii, i když v jejich případě docházelo v průběhu staletí i v novodobé historii častěji ke křížení s jinými plemeny, takže je nelze považovat za tak původní. Patří sem celosvětově nejrozšířenější a nejpopulárnější maďarské plemeno, maďarský ohař krátkosrstý čili vyžla. A také jeho drsnosrstý protějšek, maďarský ohař drátosrstý, který má svůj vlastní standard, a je tudíž považován za samostatné plemeno.

Maďaři mají své zástupce také mezi dalšími skupinami loveckých psů. Honiče reprezentuje transylvánský honič (někdy zvaný též sedmihradský), jenž na počátku 20. století téměř vyhynul, nakonec se mu však přece jen podařilo přežít do dnešních dní. Podobně na tom byl maďarský chrt, někdejší oblíbenec uherské šlechty, který s rozvojem zemědělství a zmenšováním loveckých revírů pomalu přicházel o své uplatnění, a nakonec musel být regenerován zčásti i za účasti jiných plemen. Ani jemu už dnes bezprostřední vyhynutí nehrozí.

Komondor - bílý obr

Největší, nejzvláštnější, nejnebezpečnější... Tyto a spousta dalších superlativů bývají spojovány se skutečnou chloubou maďarské kynologie, s bílým psím obrem komondorem. Těžko říci, co vás na něm na první pohled zaujme nejvíce. Dlouhá šňůrovitá srst spadající v provazcích až k zemi? Impozantní výška leckdy přesahujíc hranici osmdesáti centimetrů? Tajemná tvář zakrytá záplavou chlupů tak, že znemožňuje jakékoli odečítání mimiky? Nebo to všechno dohromady?

Komondor lidi láká i zneklidňuje. Na výstavách k sobě spolehlivě přitahuje zástupy zvědavců. Snad každý, kdo se o psy trochu zajímá, ho zná, jen málokdo si ho však troufne pořídit. Bojí se péče o jeho jedinečnou srst, obává se příslovečné nevypočitatelnosti a ostrosti. Jak je to doopravdy? S péčí o srst to není tak zlé, protože se v dospělosti nečeše ani nekartáčuje, jen ručně „protrhává“ a rozplétá, aby se zabránilo tvorbě velkých zplstnatělých míst. Povahu má komondor jako většina pasteveckých psů samostatnou a nezávislou, je od přírody skvělým hlídačem. Rozhodně však není agresivní ani bezdůvodně útočný, bývá vyrovnaný a klidný a jeho rodina se na něj může stoprocentně spolehnout. Málo štěká. V případě potřeby útočí tiše, ale velmi razantně. Nevyžaduje žádný speciální výcvik, pokud má co hlídat a dostatečně velký pozemek, po většinu dne si vystačí sám. Hlídá „svůj majetek“ a nenechá k němu proklouznout ani myš. Určitě to není ideální pes do bytu, ale ti, kdo hledají spolehlivého otužilého hlídače pro svůj velký pozemek a zároveň touží po něčem neobvyklém, by v komondorovi mohli najít to pravé.

Komondor v kostce

• Původní určení: Pastevecký pes ke střežení stád.
• Kohoutková výška: Psi nejméně 70 cm v kohoutku, feny alespoň 65 cm. Většina zvířat však uvedené míry výrazně přesahuje.
• Hmotnost: Psi 50 až 60 kg, feny 40 až 50 kg.
• Zbarvení: Slonovinové.

Pes plemene Komondor

Puli - hromada chlupů s charakterem

Mnoho lidí si komondora a puliho plete. Mate je podobný typ srsti s dlouhými zplstnatělými provazci i podobné zbarvení. Ve skutečnosti se komondor a pumi výrazně liší velikostí, navíc záměna přichází v úvahu jen u světlé varianty puliho, ale jeho nejčastější zbarvení je černé.

To však není všechno. Původní určení puliho nebylo stáda pouze střežit, ale hlavně hnát je z místa na místo a pracovat s nimi. Byl tedy zvyklý těsně spolupracovat s člověkem a řídit se jeho pokyny. To je velkou výhodou pro soužití s lidmi i dnes. Puli v sobě nemá uzavřenost a nepřístupnost pasteveckých plemen psů. Je sice také do určité míry nezávislý a samostatný, ale zároveň relativně  snadno ovladatelný a  učenlivý. Ke svým lidem bývá velmi milý a přítulný, k cizím sice nedůvěřivější, ale nikoliv útočný. Vyznačuje se robustním zdravím a dlouhověkostí.

A jak je to s obávanou péčí o srst? Nechme promluvit chovatelku:
„Mnoho lidí říká: Rádi bychom si puliho pořídili, jen kdyby domů nenosil tolik špíny. Ve skutečnosti ale puli nenanese domů více špíny než jakékoli jiné dlouhosrsté plemeno! A prakticky nelíná. Péče o něj zabere jen málo času. Doma je puli velmi skromný a spokojí se pouze s tím, že smí být u svých lidí, aniž by stále vyžadoval nějakou pozornost nebo akci. Ovšem bez smysluplného zaměstnání by strádal. Proto se svými puli provozujeme hned několik psích sportů (třeba flyball), aby byli opravdu vytížení. Každý majitel puliho si musí chtě nechtě zvyknout na nejrůznější slovní komentáře jako „Ale vždyť on vůbec nic nevidí!“, „Podívej, pes jako Bob Marley!“ nebo „Ty lokny jste mu natáčeli sami? Ale je také hodně lidí, kteří se o toto nezvyklé, vzácné a velmi staré plemeno začnou doopravdy zajímat.  Jeho zvláštním rysem je, že je neustále šťastné. A dokáže učinit šťastnými i lidi kolem sebe! "

Puli v kostce

• Původní určení: Honácký pes.
• Kohoutková výška: Psi 39 až 45 cm, ideální 41 až 43 cm, feny 36 až 42 cm, ideální 38 až 40 cm.
• Hmotnost: Psů 13 až 15 kg, fen 10 až 13 kg.
• Zbarvení: Černé (možno i s lehkým rezavým nebo šedým nádechem), plavé, perlově bílé.

Pes plemene Puli