87. výstava exotického ptactva v BZUK Praha

Aneb tradice je tradice. Letošní léto vyvedlo se tak, že je horké a suché. Ať je jakékoliv, v druhé polovině srpna můžete navštívit tradiční výstavu exotického ptactva, která koná se ve sklenících botanické zahrady University Karlovy, v Praze, Na Slupi. BZUK to je ta zkratka z nadpisu. Představuje první výstavu po každoroční chovné sezoně a vlastně otevírá celou sezonu výstav exotického ptactva. Komu by se však chtělo v letošním horku navíc ještě chodit do skleníků? Právě jsem se odtud vrátil a musím konstatovat, že tam bylo mnohem příjemněji než venku. Pod stropem se točily velké větrníky, celá plocha stíněna, v koutě stojí pojízdná klimatizace, v pravidelných intervalech pracuje vodní mlha. Co do příjemnosti prostředí to nemá chybu. Snad jen karibský koktejl s dlouhým brčkem si musíte domyslet. A protože to celé stojí pod starými stromy, poskytujícími příjemný chládek, nenajdete v celém okolí příjemnějšího místa. Takže návštěvu mohu opravdu vřele doporučit. 
    
Ta výstava koná se na stejném místě více jak devadesát let. Nenechte se mýlit pořadovým číslem, i tudy šla historie. Byla léta, kdy se konat nemohla, neboť i její tradiční pořadatel byl z vyšší moci zrušen. Anebo se jen opravovaly skleníky, proto nebylo kde ptáky vystavovat. Avšak jako ten bájný pták fénix opět vstal ze svého vlastního popela, aby znovu pokračoval ve své činnosti, tak i spolek KPEP stále žije a nadále pokračuje. Právě tahle výstava je toho dokladem. Sice jsem ji viděl ještě před otevřením, vlastně způsobem podobným jako se venčí psi, rovněž mě vyvezli vyvenčit, ale viděl jsem na vlastní oči asi šedesát výstav předchozích. Něco tedy porovnat mohu a také chci. Něco vás fascinuje, jiné nepochopíte, i kdybyste se sebevíce snažili. Něco je skryto a nikdo to nevidí, další viděl dnes téměř každý, proto to nikoho nepřekvapuje. Super drahé a v přírodě vzácné ary hyacintové asi na výstavě neuvidíte, přesto je dnes u nás chová kde kdo. Největší návštěvnost měla výstava v botanické zahradě někdy koncem sedmdesátých let, kdy lidé stáli ve větší frontě, než bývala jinak na maso. A víte proč? Vystavováni byli totiž kolibříci, které u nás jinak na vlastní oči neuvidíte. Přivezl je tenkrát z Kuby jeden turista, kterého dodnes hledá Interpol. Naprášil jej posléze jeden pracovník českého úřadu ochrany, posedlý vidinou gangů pašujících papoušky, takže si odseděl nějaký čas v indonéském lochu o suché rýži. Po jeho návratu jsem musel konstatovat, že mu to viditelně prospělo, měl ideální váhu. Vše zakrátko dohnal knedlíkovou dietou. Historie veskrze klasicky česká. Ještě k těm kolibříkům. Ty přivezl do Prahy poprvé v roce 1911 majitel hotelu Palác, původem Francouz. Potom ještě měl mít nějaké kolibříky jeden z nejbohatších Čechů, totiž Kruliš-Randa, který skončil neblaze, i když klasicky po česku, neboť skonal na Mírově. Takže možnost vidět kolibříky na vlastní oči, což se stalo pouze dvakrát před tím, přivedla do BZUK davy.

Kakadu žlutočečelatý.

Jelikož tam tedy v letošním roce kolibříky dozajista neuvidíte, nepředpokládám, že byste snad museli stát frontu na vstupenku. V posledních létech koná se výstava vždy posledních čtrnáct dní v srpnu. Dříve tomu tak nebylo, bývala posunuta na první týden v září. To proto, že školy při rozjezdu vyučování využívaly výstavu jako zpestření výuky, především přírodopisu. I tohle byla propagace a pomoc při náboru mládí do chovatelských řad. Jinak se musí pořadatelé z chovatelských řad chovat dle přání vedení zahrady. Výstava se totiž vždy koná v jedné části sbírkových skleníků přírodovědecké fakulty, které slouží k výuce botaniků. A to v části, kde jsou umístěny sbírky subtropických rostlin. Ty jsou někdy v pozdním jaru přemístěny na volné povětří, jsou letněny, takže skleník je volný. Někdo si toho tenkrát všimnul a první výstava byla uskutečněna, tuším v roce 1932. Můžeme si všimnout, že mnozí inspektoři botanické zahrady, tedy její vedoucí, jsou vedeni jako čestní členové KPEP. Počínaje „tátou“ Hendrichem, až po nedávno zesnulého Dr. Větvičku. Ukazuje to na jistou symbiózu zahrady a KPEP. A také na nepopiratelný přínos pro obě strany. Na druhou stranu to ukazuje i negativní stranu celého města. Nikde jinde něco podobného v Praze vůbec uspořádat nejde. Buď podobný prostor vůbec nikde neexistuje, a kdyby snad náhodou ano, tak jej prostě nezaplatíte. Všechna větší města na západ od nás disponují víceúčelovými, výstavními halami na vhodných místech, které Praha prostě nemá. Praha má místo víceúčelové haly sjezdový palác. Nejbližší místo, na kterém je možné pořádat opravdu velkou výstavu, leží blíže ku Praze až v Lysé nad Labem. A to zase jen díky soukromému investorovi. Ideální situace to není. 
    
Ačkoliv výstava koná se koncem léta pravidelně, výstavní prostor je v podstatě neměnný, výstava sama je každým rokem jiná. To proto, že ptáky vystavují jednotliví chovatelé, dobrovolně, takže dnes nevíte, kdo bude chtít a moci vystavovat v roce příštím. Výstavu musíte přizpůsobit počtu přihlášek a druhu přihlášených ptáků a všechno se vám musí vejít do toho jednoho a téhož prostoru. Část výstavy je sestavena ze starších dřevěných voliér, část druhá již z moderních kovových skládaček. Je to takové to chovatelské lego, z kterého sestavíte vysokou voliéru, zrovna tak jako i menší klec. V případě menších klecí ztrácí se výhoda skládaček, protože v každém případě používá se moderní svařované pletivo a drátů je tam prostě moc. Malí ptáci nejsou potom dobře vidět. Klasická klec má svislé dráty, jenom sem tam vodorovně zpevněné. Pro výstavní účely není svařované pletivo až tak příhodné. Bohužel se klece vhodné pro vystavování ptáků sériově nevyrábí. Až dosud šlo vždy o atypickou výrobu a ovšem, i takový materiál podléhá zubu času, takže jej musíte měnit. Samozřejmě pak používáte to, co je k disposici. Současní výrobci by se mohli inspirovat.

Pohled do výstavy.

Jsem jeden z těch, kteří během času nahlédli i do zákulisí. Proto mě těší každá nová výstava, kterou se podařilo postavit. Ono to není jen tak. Potřebujete k tomu lidi a to lidi na práci. Všeobecně se říká, že nejsou lidi na práci. Proto mě těší, že toto pravidlo jaksi stoprocentně neplatí. V našem případě doslova. Ta výstava tam sama o sobě nevyrostla. Kdosi to musel zase znovu administrativně připravit, sehnat výstavní exponáty, sehnat lidi na manuální práci, kteří přinesli a postavili všechny ty klece, někde nařezali a do klecí dali bidla, aranžovali výzdobu. Lidi, kteří se budou o ty ptáky celou dobu starat, krmit je a napájet. A také hlídat, neb krade se odjakživa. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by jedno z desatera božích přikázání: nepokradeš. Samozřejmě toho, co je třeba udělat, je mnohem více, než co mě právě napadá. Nicméně skutečnost, že výstava se zase koná, je dokladem toho, že pořádající organizace žije a má dostatek členů, kteří jsou ochotní přiložit ruku k dílu. A to zadarmo. Zdá se vám to snad na dnešní dobu málo? 
    
I když výstavní plocha je vlastně malá, výstava v kostce představuje jakýsi průřez chovem exotického ptactva u nás. Vidíme různé druhy papoušků, od těch běžnějších druhů, až po ty vzácné, drobné ptáky, ale také i rarity. Bývá zvykem vystavit něco, co je k vidění poprvé. I letos podařilo se toto nepsané pravidlo naplnit. Zcela jistě je takovým exponátem australský ledňák obrovský, toho jen tak, z blízka, na vlastní oči neuvidíte. A také některé z „vodních“ ptáků jako je tenkozobec opačný nebo bílé volavky uvidíte jinak jen opravdu z velké dálky.
    
Konstatuji, že výstava opravdu stojí za návštěvu, ostatně jako každoročně. Jako bonus si můžete prohlédnout další sbírkové skleníky rostlin, anebo i nějakého toho ptáčka i zakoupit. Prostředí je příjemné, ať venku panuje počasí jakékoliv. Uvidíte něco, co jste možná ještě neviděli a váš obzor se rozšíří o dosud nepoznané. Pořadatelé se na vás těší až do konce srpna.

Vstup do skleníku a na výstavu.