Já nevím - tuším bodlinka říká, že králíci dlouhé vlákno nepotřebují pro trávení (na rozdíl např. od koní) a tím pádem jsou různá granulovaná krmiva pro králíky vhodná i bez přidání běžného sena. Standardní granulovaná krmiva se nenamáčejí, granulované seno pak asi lze doplnit okusem zvlášť.
Mně se to taky nezdá, ale nejsem ani veterinář, ani letitý chovatel.
Projděte si web zkvaseno.cz. Zejména články psané nějakou paní Zuzanou - jsou mnohem přínosnější než ten pán, co tam taky píše. Je tam toho hodně nejen o kefíru. Logicky, rozumně, bez nějakých ezo-krávovin.
No, lidi pod ním chodí. Takže přes dva metry. Plus kdyby náhodou spadl ze zábradlí, tak připočítej ještě tak metr třicet.
Já kočky ráda, ale psy prostě víc.
Jinak klidně využívejte to nářadí, které máte doma. Přecedění přes nerezové sítko ničemu nevadí. Pokud kontakt kovu s kefírem není dlouhodobý, tak bych se tím vůbec nezaobírala, a pokud je dlouhodobý, tak bych spíš měla obavy o to náčiní, aby nezčernalo. Nerezovému by se ale nemělo nic stát ani tak.
Kefír zakysá i šlehačku a i po kysání se dá našlehat. Kysala jsem různá rostlinná mléka, pokud Vám nevadí, že zrna budou kontaminovaná drobky, tak i milkshaky s ovocem nebo ovesnými vločkami. Někdo tím prokysává různé šťávy a prý to zrnům nevadí, pokud se kysání šťáv prokládá kysáním mléka, ale to jsem nikdy nezkoušela.
Zkvašený kefír se dá překapat na něco jako sýr, který lze ochutit na mnoho způsobů a vyrobit z toho různorodé pomazánky. Dá se to nacpat do kynutého těsta na různé typy pečiva, na sladko i na slano.
A využití v kosmetice je také bohaté. Domácím kefírem jsem léčila plísně na tlapkách u psa - a úspěšně.
Mívám otevřené dveře na balkon… Takže záleží, jak moc dobře umějí skákat. 🙂
Zrzavci:https://g.cz/7-umeleckych-del-ktera-dokazuji-ze-prodat-se-da-vsechno/
husto hustý. A já si tady říkám, že ešivá ty moje dětinský “kresbičky” nejsou moc velkou urážkou opravdovýho malování.
MEGI - VYRÁŽÍME DO JŮESEJ.
Jedu s Vámi jako odborný kritik. 🙂
Případně, pokud o tuto mou profesionální službu nebude zájem, tak se hlásím jako hlídač psů. 🙂
Můžete.
Tibetskou houbu jsem měla dlouho, několik let. Trvá celkem dlouho, než to naroste tak, aby Vás to omezovalo. Někdy jsem měla pocit, že se spíš zmenšuje. Já tím hlavně vyráběla ze sladké smetany zakysanou, ale dá se to použít na kde co. Navíc v jistých kruzích je o ni docela zájem a dá se prostě rozdat.
Takže bych se nebála, že nebudete vědět, co s tou houbou.
Zrzavci:No já třeba nic z toho, co jste jmenovala nepáchám, takže si ten povzdech v pohodě myslím můžu dovolit.
edit- trofeje z Domečku, který jsme koupili jsem poskytla dále, na zdi je nemám.
a ano impresionismus- jako každé nové umění byl zpočátku kritizován, i jsem to psala, nicméně i zde platí to, že je do toho nějaký vklad a myslím, že to je něco jiného, než jsem právě vytvořila já a ten pán, co kreslil ten kalendář, kde to vypadalo naprosto totožně. Tohle a mrtvá kočka není umění. To je výměch těm, kteří za to vyhodí peníze a áchají, jak je to geniální 😀
Já Vám to zrecenzuji, můžu?
Obraz Smutek nad přejetou kočkou je plný ostrých hran a přímek. Převažující jednoduché geometrické obrazce ostře konstrastují s využitím širokého spektra barev, neboť strohost tvarů vyvolává očekávání podobné strohosti i v barevné škále; ta je přitom bohatá, využívá jak primární, tak sekundární barvy, ostré i tlumené, kontrastní i doplňkové. Převaha chladných barev vyvolává citovou odtažitost korespondující s pocity prožívání smutku a odkazují na první fázi - popření. Absence červené reprezentující hněv a černé jako symbol deprese jasně uvádějí, že smutek nad zmařeným životem rozhodně nepřebolel a není zpracováván, protože hněv a deprese jsou až následující fáze prožívání smutku. Jemná pastelová růžová a fialová však uchovávají naději na smíření se s nastálou smutnou situací.
Již zmíněné ostré hrany a úhly pak deklarují palčivost pocitu. Lichý počet obrazců vyvolává dojem nesouladu a nespokojenosti. Obrazců je zdánlivě pět, další je obdélník, který rámcuje celé dílo, a posledním je tečka v pravé části obrazu. Dohromady jich je tedy sedm, což odkazuje na tradiční pověru, že kočka má sedm životů. Trojúhelníky v pravém dolním rohu vyvolávají dojem symetričnosti, tento dojem je však náhle narušen použitím linek a vznikem víceúhelníků, což vyvolává existenciální napětí.
Název obrazu je přímo jeho součástí a písmo, kterým je text vytvořen, je záměrně jediným zdrojem křivek. Přináší tak útěchu a nadhled, připouští úlevu a znovunalezení potěšení v životě. Titul je úmyslně předsunutý barevné části obrazu, aby na sebe strhnul dostatek pozornosti a vyvážil negativní pocity.
Kontrastem k bohatosti barev a tvarů je jednoduchý černý puntík v pravé části obrazu, je téměř nepostřehnutelný. Jeho účel spočívá právě ve znázornění bezvýznamnosti - všichni jsme jen takový malý puntík, neprosto bezbranný ranám osudu. Jedná se o odkaz na biblické Prach jsi a v prach se obrátíš.
Obraz je dechberoucím komentářem existence, prožíváním smutku a smrti, ale též oslavou života kočky, vyjadřuje k ní obdiv, úctu, něhu a lásku. Zdůrazňuje důležitost prožití smutku, akceptování fatality života, vyrovnání se s těžkostmi. Přináší naději a útěchu v těžkém životním období. Je láskyplný, něžný a zároveň ostrý, rázný, přináší tak celou smršť emocí.
Nevím, no, nahatí lidi mi připadají úplně v pohodě. Taky to není nic nového, takový Discobolos a další, Venuše, David, Adam, prostě nahý člověk není nemorální, šokující ani pobuřující. Je jen nahý. Nemám s tím nejmenší problém. Současné celebrity a jejich kampaň pro Petu, kde jsou ti lidi taky nahatí, mi nepřijde nijak pohoršující (teda kromě toho politického sdělení, že kožich je fuj).
Ale tohle je jiné, tohle je prostě mrtvá kočka ve vitríně. Proč tam je? Hezké to není, zajímavé to není, originální to není, tak jakou to má funkci? Proč tu kočku prostě nepohřbít? I hodit ji do popelnice mi přijde lepší než tohle. Proč se na ni mám koukat?
Ať mi nikdo neříká, že kdo nechce, ten se na ni koukat nemusí - to by nebyla ve vitríně na veřejné ulici, ale někde uvnitř nebo bokem, aby se na ni lidi museli cíleně jít podívat.
Je mi té kočky vlastně líto. Chápu, že jí je to už jedno, ale i tak.
Mně přijde, že to není umění. Nic uměleckého v tom nevidím. Prý je třeba přečíst si ten nápis na kapesníku, což jako dobře, to beru, ale vidím to blbě, nedokážu to přečíst a článek nezmiňuje, co je tam napsáno. Do Přerova kvůli tomu nepojedu. Takže pořád je to pro mě jen mrtvá kočka.
A fakt nevím, proč by se to mělo vystavovat. Co s tou kočkou bude po výstavě? To ji někomu prodají? Nebude se rozkládat, i když je zalitá v umělé hmotě? Nebude to časem měnit barvy? Nebo ji vyloupnou ven a zakopou na zahradě? Udělají z ní další exponát?
Já nevím, toto mě nijak neoslovuje. Přijde mi to ujeté a neetické. Jako nějak moc mě to nešokuje nebo nepobuřuje, je to prostě mrtvé zvíře, to není nijak šokující. Ale přijde mi divné vzít tu mrtvou kočku a dát ji do vitríny.
Vycpané zvíře aspoň je ukázka nějakého umu, když už ne umění, ono to není jen tak, vycpat zvíře, aby vypadalo jako živé. Jiné exponáty jsou poučné, zajímavé z vědeckého hlediska. Ale tohle je mrtvá kočka. Nic víc.
Toto je prostě… nevím, necitelné a zbytečné.
Ano, teď je to dokonalé a přesné. Jako fotka. Výstřižek vzpomínky.
Denisek má fleky i na ouškách, ale jinak jste to trefila. Přesně takto to vypadalo. I ten překvapený pohled v očičkách jste vystihla.
Chudák malý rozespalý… Být vzbuzen takovým krutým způsobem… Měl letecký den, no.
No dobře, no. Vyhrála jste. 🙂 Vy a Vaše kočky vedou na body. 🙂
(Můj muž mi nosí sedmikilový vysavač ze sklepa, to kočky nedokážou, heč!)
Když o má volant, tak to je auto. 🙂
Můj strýc kdysi pracoval v jedné firmě mimo jiné jako ochranka při převozu peněz. Když se ještě výplaty platily hotově, tak jezdil jako spolujezdec. Měl tedy důvod udělat si zbrojní pas a koupit si legálně zbraň. Obojí má doteď.
Pak se stalo, že jeho kavalíra napadl německý ovčák (možná bPP, ono je to někdy těžko říct). Dvouletá nevychovaná nevycválaná nudící se fena na dvorku s otevřenou brankou, zdrhla, vydala se na špacír a potkala je. Strýc sbalil psa do náruče a nastavoval se k feně bokem. Kousla strýce do lokte, naštěstí přes bundu a popruh k žebradlu, které nosil přes rameno. Takže zhmožděniny, ale žádné otevřené rány ani nic zlomeného. Bylo prý vidět, že jde po kavalírovi, že do člověka kousat nechce.
Strýc si povykládal s majitelem feny a tím to pro něj mělo skončit.
Jenže incident se opakoval. V bledě modrém se stalo totéž. Fena na volno, majitel nikde, strejda s kavalírem (taky na volno) na procházce cca 200 metrů od nejbližšího domu, ona přiběhla odnikud a hnala se po kavalírovi. Strýc přivolal kavalíra, skočil šipku, zalehl ho a čekal dobrých deset minut, než přišli majitelé feny zjistit, proč tak řve na louce u lesa.
Už si nevykládali, už na sebe řvali. Strejda začal nosit na procházky zbraň.
Je to pár měsíců, co fenu zastřelil. Vrhla se na ně potřetí, tentokrát byl kavalír dál a nestihl by přiběhnout, aby ho strýc mohl chránit. Tak došlo na nejhorší.
Volala se policie i sanita (majitelka feny omdlela, když přiběhla a našla fenu bezvládnou, strýc měl tak vysoký tlak, že lékaři vyloučili možnost, že by se strýc přepravil na stanici a zpátky sám, vezli ho policajti), zjišťoval se stav, co se vlastně stalo a jaké jsou verze vyprávění…
Strýc to netušil, ale měl svědky. Na zahradě rodinného domu byla terasa, kde měli celý ten kravál jako na dlani. Tamní rodina popíjela kávu a fena na sebe upozornila, protože ač přibíhala potichu, během útoku řvala. Tak viděli, že strýc neměl čas na rozmýšlení; bylo to kavalír, nebo ovčanda, zlomek vteřiny by znamenal pro kavalíra konec.
Policie uzavřela problém s tím, že se jednalo o oprávněnou obranu.
Za mě je to strašný příběh. Ale nevím, jak jinak to vyřešit. Ta fenka měla celý život před sebou, byla zdravá, nebyla přirozeně agresivní… Jen se nudila a měla otevřenou branku.
Kousek dál si hrály děti na písku na neoplocené zahradě - chodila prý kolem nich celkem často sama a nikdy nikomu neublížila.
Ale co jinak dělat? Mít pepřák, nedostříknete. Mít obušek, jste moc daleko. Mát taser, netrefíte se, nemá tu přesnost. A mít vlastního psa trvale na vodítku, přestože je vychovaný a bezproblémový, protože nějaký šupák neumí zavřít branku… To bude jeden člověk terorizovat celou dědinu?
Později vyplavaly na povrch další informace, že fena napadala více zejména malých psů. Že si z toho udělala hobby. Že na majitele byly stížnosti, ale obec s tím nemohla nic dělat.
Hele, je to auto. Čtyři kola, jeden volant. Všechno je stejné, akorát barva je jiná.
Rozlišuju auta na auta pro psa (tj. řidič, spolujezdec a místo na psy), auta pro lidi (4 místa pro lidi a alespoň 1 místo na basu piv), minibus, autobus a trolejbus. Pak jsou taky auta hezká a škaredá.
Jediné rozlišení, které je skutečně důležité, je na auta, co jedou, a na auta, co nejedou, a je ještě speciální kategorie aut s majáčkem, která mají přednost.
Jaký je v tom jiný rozdíl? Jestli auto takové, nebo makové… Jede to? Vleze se tam dost (lidí, psů, vánočních stromečků…)? Pokud ano, je to dobré auto. Pokud ne, je to špatné auto.
Ach, jak je ten můj svět krásně jednoduchý! 🙂
Zrzavci:A třeba u nás nesměj psi do ložnice!
prdon, musela jsem, přišla jsem si hrozně ftipně, tak si mě nevšímejte. Každopádně, pokud nebe bylo-je-bude a nemohli by tam zvířata, tak já mám jasnou volbu. nenechám svá zvířata opuštěná.
U nás psi do ložnice též nesmějí.
Jedou jsem hlídala kavalíra, který si lehl do mé neustlané postele. Já si šla pak tu postel ustlat, vzala jsem za rohy peřiny a švihla s ní do vzduchu. Pes letěl vzduchem…
Naštěstí přistál na posteli. Ale od té doby k nám psi do ložnice nesmějí. Nikdy nevíte, co se může stát.
Jestli se nepletu, tak bylo nějaké období, kdy se četlo o jako a, pokud byly splněné nějaké další podmínky. To by to taky vysvětlovalo, ač by to tedy s prasaty nemělo nic společného.
Ale kdo ví, tu dobu už žádná nepamatujeme, pravda může být ukrytá prakticky všude. 🙂
Boží, díky za rozšíření vědomostí. 🙂
V Ottově slovníku je zapsáno hodně nepravd, protože se to tenkrát zkrátka nevědělo. Ale to nic nemění na tom, že to klidně tak být mohlo.
