»
Odpověď na příspěvek uživatele
lesnizinka z 22.09.2026, 10:47:30
Já to mám přesně naopak. Protože mi vadí stav zvířat ve velkochovech, být v mase potravinově nezávislá je můj sen. Na 2750 m² se mi to asi nepodaří, ale kdybych si sama odchovala kuřata, husy a sem tam kačku nebo krůtu, byla bych happy jak dva grepy. Ryby musím kupovat, tam nějaká soběstačnost absolutně nepřichází v úvahu, hovězí a vepřové kupuji v Hrotovicích (české chovatelství je celosvětově nadprůměrné, tak je to takový z nouze kompromis), králíka sem tam někdo chová, no ale tu drůbež na maso a vejce bych ráda zvládla.
Mléko taky sama nevyrobím. Nejen že je na dvě kozy málo prostoru (to v současné době nestačí ani na pastvu, o seně nemluvím), ale manžel je intolerantní na laktózu a bezlaktózové mléko a mléčné výrobky zkrátka doma neudělám. Takže tady jsem rezignovala úplně.
Krom toho bych si přála soběstačnost v ovoci (alespoň v těch druzích, co se tu dají pěstovat) a v zelenině (opět alespoň v místních druzích a v sezóně - 20 kg zelí na naložení nebo 100 kg brambor na zimu asi taky nezvládnu). Ale kupovat jabka, rybíz, mrkev nebo pórek, když mi mohou růst na zahradě, mi přijde trochu divné. Totéž s těmi kuřaty. Nebudu pořizovat býka na výkrm, stejně jako nebudu mít 200m skleník na citrusy a granátová jablka, ale to malé, místní, co se tu chovalo a pěstovalo vždycky - proč ne?
V čem se asi žádná soběstačnost nikdy konat nebude, jsou krmiva, osiva a kalorie - kávu a čokoládu v nouzi i oželím, ale sít pšenici a pak mlít mouku, z cukrovky si vařit vlastní cukr, pěstovat fazoli a čočku na zrno, povím Vám, já jsem praštěná dost, ale tak moc zas ne. Znám paní, co si hrála na Krtečka - vysela len na kalhoty a tři roky jí trvalo, než je ušila. Krom toho si pěstuje kukuřici na polentu a vyrábí boty z lýka, které pak skutečně nosí. To je liga, kterou mohu zdáli obdivovat, ale nikdy jí dosáhnout nechci.
No ale to jsem odbočila od zvířat. Co se jich týká, tak ne každý má elán, chuť, prostředky, zdravotní stav a vědomosti na jejich chov, a pak je jednoznačně dobře, když takoví lidé nechovají. Není to ničí povinnost. Ale zároveň si myslím, že kdo má skutečný zájem o welfare zvířat, udělá nejlépe, když si bude maximum spotřeby, zejména živočišné, pokrývat sám. Jen tak bude jistě vědět, jestli je spokojen se standardy chovu.
Nikomu svůj postoj nevnucuji a sama jsem zvědavá,jak dlouho mi mé ideály vydrží, až se konečně nastěhujem do svého.