Hele, úpně jednoduše. Každé štěně je jiné. Kdybych odvolávala na chodbu své štěně, kdykoli vyskočilo na gauč, stráví na té chodbě celé štěněctví.
Nikdy jsem ho neplácala přes zadek (resp. jednou nebo dvakrát, kdy opravdu dělal věci, které absolutně nesmí, protože jsou nebezpečné, třeba zkoušel honit auta). Ale stáhnout ho (jemně, bez cukání a z přiměřené výšky) na zem, jo, to jsem praktikovala. Ne na čerstvém dvouměsíčním štěňátku, ale takové čtyřměsíční, to už leccos snese a výlučně po dobrém bych toho moc nepořídila. A pokud se choval jó natvrdle, tak ho lehce přimáčknout k zemi taky nebylo na škodu.
Ale co platilo na mého psa, nemusí platit na Zrzavčiny ohaře, pastevce Sardullah ani Vašeho ovčouna. Nakonec stejně budete muset přijít na to, jak prosadit svou v podstatných věcech, jak se domluvit tam, kde to jde, a kdy je třeba nechat štěněti volnost. Záleží, jestli máte spíš psa, který Vám chce vyhovět, nebo který Vaše přání považuje za nezávazné doporučení, anebo je úplný ignorant. Jestli to je nějaká citlivá duše, která chycení za kůži na hřbetě bere jako zradu, nebo třeba nenapravitelný hráč, který to bude považovat za výzvu ke hře, tak ho za kůži na hřbetě prostě brát nemůžete. A podobně - od toho, jakého psa vlastně máte (resp. budete mít) a od vnějších okolností se bude odlišovat Váš postup. No a taky od Vaší osobnosti.
Nejvíc se oplatí zůstat v klidu a být důsledný/á. Co zakážete, zakažte jednou pro vždy (časem, až budete mít starého psa, to můžete přehodnotit, ale minimálně do konce puberty si na těch zákazech trvejte), co povolíte, také povolte napořád. A jestli psa stáhnete ze zakázaného gauče za kůži, obojek, postroj, snesete z gauče, odpovelujete (tzn. pes musí umět povel vykonat, a když nevykoná, musíte si umět splnění povelu vymoci, což nás vrací ke stáhnutí z gauče nějak alternativně), nalákáte na hračku, na pamlsek, na pohlazení, na vycházku… je ve finále jedno, pokud to Vám a Vašemu psu funguje.
Jestli to je Váš první pes, tak můžete mít ideály, jaké chcete, stejně o ně přijdete. 😀 A je to dobře. Mít psa je mnohem těžší na přemýšlení, než se dočtete v jakékoli knize nebo doslechnete v jakémkoli podcastu, ale taky mnohem, mnohem lepší.
Je dobře, že přemýšlíte dopředu, ale pravda je, že jsou věci, na které se připravit dopředu nedá. Takže se nebojte, že selžete - Vy totiž selžete, nedá se tomu vyhnout. Potřebujete ale selhat tak, aby se to neodrazilo na Vašem vztahu se psem. A pokud jste tak empatický/á, jak působíte, tak to zvládnete levou zadní.