Německý ovčák - výchova štěněte

To je moc dobře, že se takhle zamýšlíte předem.  Budu přemýšlet nahlas:

Je, myslím, dobrý brát v potaz, že každý pes je jiný v povaze.  Stejně jako třeba děti. Můj současný vižlík je typ psa, kdy stačí změnit tón, zvednout obočí a už to vnímá. Na druhou stranu máme k němu německou ohařku a to je trochu jiná liga, je to pes původně velmi nezávislý a hodně samostatný a tam jsem původně s nějakým tónem mohla jít tak leda k šípku, bylo jí to jedno. Všichni a všechno jí bylo jedno - nebyla to její chyba, neměla vazbu na lidi, nebyli jsme její první, ale pátí majitelé. Takže úplně nejvíc nejpodstatnější z mého pohledu je : BUDOVAT SI SE ŠTĚNĚTEM VZTAH. Formou hry a laskavé důslednosti, která povede k nastavení hranic /jak dítě, tak štěně ty hranice potřebují a věřte, že pak se skvěle funguje - pro obě strany, štěně víc co může, co ne, nemá v tom zmatek, jeho svět je o to jednodušší - i ve smečce, která je jeho rodinou,  by musel respektovat hranice/ . Abych se vrátila k té německé ohařce - tam to bylo tak, že když jsem jela svůj obvyklý přístup, měla za to, že mě vůbec nemusí respektovat, vnímat. Musela jsem tedy být za přísnou a bohužel i důraznou. Věřím, že mít ji od štěněte mohly bychom fungovat o mnoho lépe, ale vždy by tam musela být velká a striktní důslednost, protože ona dlouho, velmi dlouho měla za to, že když se někde něco nedotáhlo, nemuselo se dotahovat povely obecně. Specialita mého muže - přivolám, pes přijde tak nějak, jsem s tím spokojen a ani nedám povel volno, nebo běž, nebo cokoliv, co zruší to přivolání, tak to vedlo k tomu, že měla za to, že obecně tak nějak se poslouchat nemusí, přenesla si to do úplně všeho. A obráceně, povel doma - nevím, třeba ..jdi na místo, ona šla, nedošla, páníček si to dál neohlídal, spokojen, že tam zamířila a nebo i došla a hned zase odešla a ona si tenhle přístup přenesla do toho samotného přivolání. Peklo, peklo, peklo, byl to pes, kde opravdu, opravdu  musíte důsledně, důsledně úplně všechno i tu nejposlednější pitominu, která by vám u jiného psa v pohodě prošla, protože spolu fungujete. Ten minulý čas je tam správně, protože po stopadesáti letech úmorný práce se podařilo toho psa dovést k tomu, že je z něj taky ten pohodovej parťák, kterýho nemusíte povelovat, ale mluvíte s ním a on rád a s nadšením spolupracuje.  Rozepsala jsem se takhle schválně, abych na vlastním příkladu ukázala to, jak HROZNĚ MOC JE U NĚKTERÝCH PSŮ DŮLEŽITÁ DOKONALÁ DŮSLEDNOST. A na druhou stranu, že jsou povahy psa, kde se čistě domluvíte. Píšete, že fena je pracák, to úplně nebývají ořezávátka, ale to zase neznamená, že člověk musí být vždy nutně razantní . Uvidíte sama, jaké štěndo bude, jaký bude mít zájem o spolupráci, vztah, jak moc samostatné bude.  Když třeba vezmu svého úplně prvního vižlíka - bylo to štěně, které si celý sídliště dávalo za vzor  -chytrý, spolupracující, dokonale poslušný a……… .😀 v roce přišla pubertička a já měla doma hovado a vracela se domů s brekem 😀 . To aby pýcha předcházela pád. Musela jsem začít od začátku, povely mi odpadávaly, jak zralý švestky a zůstal mi nakonec jeden jediný - a to, že ze dveří se i bez povelu nevystřeluje, ale sedí a čeká se na povolení jít ven (nesnáším čokle, co vyletujou s jekotem ze vchodu do prostoru a děsí lidi, takže tohle bylo a je u všech mých psů vycizelovaný do dokonalosti) . Naopak ten můj současný vižlíček, ta měkká povaha, tak ten jest pubertou nepolíben.  Tak snad si z toho něco vezmete?

No můj názor je, že se vždycky vyplatí laskavá důslednost.

Co se trestů týče, chce se mi říct “bože, vždyť je to mimi”.

Už co se toho gauče týče, povětšinou malé osmitýdenní štěně na ten gauč nevyskočí, pokud není nějak extrémně nízký. Tudíž je prostor na to, abych ho já na gauč netahala NIKDY a spíš ho jako štěndo učila na jeho místečko.

A pokud chci mít interakci se štěnětem třeba během čučení na televizi, tak si prostě si s ním prostě dřepnu na zem.

Ono u těch štěňat je to spíš o tom, že některá jsou kousavá vrčidla, démoni v rouše štěněcím, psi baskervilští převlečení za psí miminko…jenže když se na to člověk koukne z jiné perspektivy, tak to štěně se takhle “mordovalo..hrálo si” se svými sourozenci a najednou má jenom nás. 

Ve své podstatě jediný “trest”…spíš bych to nazvala opatřením…bylo, že hodně rozjeté jakože už přetočené, přetažené, tak ho odvelim na chodbu. Já teda nezavírám dveře, jen dám do dveří mřížku a nikdo si štěněte nevšímá, aby nemělo žádný podnět z naší strany a zklidnilo se nebo případně vím, že už by potřebovalo spinkat, že už je z toho i vzteklé, tak aby si mohlo lehnout a hajat.

Přijde mi, že čím dominantnější, ostřejší, chytřejší pes, tak o to víc je potřeba klást důraz na vzájemný respekt. Nastavit pravidla, přes který nejede vlak. Já bych brala fyzické potrestání psa jako svoje osobní selhání, protože jsem nebyla schopná vymyslet to jinak. Navíc mi přijde, že jako autorita bych v očích psa hluboko klesla.. u těch (v mém případě fen), co jsou ředitelky zeměkoule už od narození a u mých citlivých psích chlapečků bych mohla vyvolat strach, protože v tu chvíli bych pro ně byla agresor bez důvodu.…navíc jsou štěňata, co si to nedají líbit…kdybych malou Sáru plácla, byť lehce přes zadel, tak bych jí v tu chvíli měla na férovku zakouslou v ruce a co bych dělala pak dál?? 

Navíc takové to přitlačování psa k zemi, to se mi ekhaftí.

Vovčáčci jsou psi co toho dost odpustí, ale i tak si myslím, že není důvod zklamat důvěru štěňátka takovým způsobem.

Aneb neučíme psa co nemá dělat, ale co má dělat…neshodíme štěně z gauče, nepřitiskneme k zemi, neplácneme, ale řekneme mu, ukážeme, naučíme třeba jít na místo…nebo lehnout u gauče.

A ještě jedno obecné moudro…unavený pes = hodný pes. Když se štěně právě vyspinkalo do růžova, má elánu na rozdávání a samou rozverností by nejraději skákalo po stropě, tak fakt nemá smysl učit nějaké “místo…lehni..” ale zvedneme zadel a pořádně se proběhneme, pohrajeme, zmordujeme, unavíme a pak můžeme učit nějaké klidové povely.

ale zároven samozřejmě nechci, aby mi pes přerostl přes hlavu

Jestli bude mít váš pes pubertu jako měly všechny moje psí holky, tak doporučuju trénovat počítání do deseti a dýchání…výdech, nádech…a připravit si kýbl, aby měl člověk kam dát nervy…😉

Vzhledem k plánovanému plemeni a vaší nezkušenosti - doporučuju intenzivně studovat metody výcviku a výchovy, než si štěňátko přivezete.

Hezkou základní představu můžete získat např. poslechem podcastů Neštěkej na svého psa nebo Pejskárium. Zajímavé bývají rozhovory s Frantou Šustou. To jsou vše tzv. “force-free” přístupy. Pokud chcete nahlédnout k trenérovi, který není výhradně force-free, ráda sleduju Evu Štemberovou, ta toho ale nebude moc mít veřejně, max. v nějakých diskuzích na FB (skupina Žiju s reaktivcem). 

Ideální by bylo moct sledovat nějakého zkušeného člověka přímo v praxi osobně např. na trénincích, socializačních procházkách, apod. To by se ale vyplatilo třeba i někoho, kdo tam bude mít německé ovčáky, ať vidíte přímo plemeno, o které máte zájem - taková práce s borderkou bude mít prostě jiná specifika. A ideálně někoho, kdo má trochu sofistikovanější postupy, než uvádí vámi zmíněný chovatel (které podle mého názoru můžou určitým lidem fungovat, ale spíš bych si tipla značnou šanci, že z toho budete mít průšvih, pokud nevíte, co dělate).

JE U NĚKTERÝCH PSŮ DŮLEŽITÁ DOKONALÁ DŮSLEDNOST.

Za mě je to u VŠECH psů, ale taky koní a dětí. A považuju to za nejtěžší princip výchovy

Nevím jak pro začátečníka, ale pro mě byla výchova NO, top. Jsou to bezvadní psi, kteří fungují stoprocentně. Kdysi jsem takového měla, pro život skvělý pes, bez potřeby vodítka. Ale dneska už žiju jinak a potřebuji jiná plemena. 

Hele, úpně jednoduše. Každé štěně je jiné. Kdybych odvolávala na chodbu své štěně, kdykoli vyskočilo na gauč, stráví na té chodbě celé štěněctví.

Nikdy jsem ho neplácala přes zadek (resp. jednou nebo dvakrát, kdy opravdu dělal věci, které absolutně nesmí, protože jsou nebezpečné, třeba zkoušel honit auta). Ale stáhnout ho (jemně, bez cukání a z přiměřené výšky) na zem, jo, to jsem praktikovala. Ne na čerstvém dvouměsíčním štěňátku, ale takové čtyřměsíční, to už leccos snese a výlučně po dobrém bych toho moc nepořídila. A pokud se choval jó natvrdle, tak ho lehce přimáčknout k zemi taky nebylo na škodu.

Ale co platilo na mého psa, nemusí platit na Zrzavčiny ohaře, pastevce Sardullah ani Vašeho ovčouna. Nakonec stejně budete muset přijít na to, jak prosadit svou v podstatných věcech, jak se domluvit tam, kde to jde, a kdy je třeba nechat štěněti volnost. Záleží, jestli máte spíš psa, který Vám chce vyhovět, nebo který Vaše přání považuje za nezávazné doporučení, anebo je úplný ignorant. Jestli to je nějaká citlivá duše, která chycení za kůži na hřbetě bere jako zradu, nebo třeba nenapravitelný hráč, který to bude považovat za výzvu ke hře, tak ho za kůži na hřbetě prostě brát nemůžete. A podobně - od toho, jakého psa vlastně máte (resp. budete mít) a od vnějších okolností se bude odlišovat Váš postup. No a taky od Vaší osobnosti. 

Nejvíc se oplatí zůstat v klidu a být důsledný/á. Co zakážete, zakažte jednou pro vždy (časem, až budete mít starého psa, to můžete přehodnotit, ale minimálně do konce puberty si na těch zákazech trvejte), co povolíte, také povolte napořád. A jestli psa stáhnete ze zakázaného gauče za kůži, obojek, postroj, snesete z gauče, odpovelujete (tzn. pes musí umět povel vykonat, a když nevykoná, musíte si umět splnění povelu vymoci, což nás vrací ke stáhnutí z gauče nějak alternativně), nalákáte na hračku, na pamlsek, na pohlazení, na vycházku… je ve finále jedno, pokud to Vám a Vašemu psu funguje.

Jestli to je Váš první pes, tak můžete mít ideály, jaké chcete, stejně o ně přijdete. 😀 A je to dobře. Mít psa je mnohem těžší na přemýšlení, než se dočtete v jakékoli knize nebo doslechnete v jakémkoli podcastu, ale taky mnohem, mnohem lepší. 

Je dobře, že přemýšlíte dopředu, ale pravda je, že jsou věci, na které se připravit dopředu nedá. Takže se nebojte, že selžete - Vy totiž selžete, nedá se tomu vyhnout. Potřebujete ale selhat tak, aby se to neodrazilo na Vašem vztahu se psem. A pokud jste tak empatický/á, jak působíte, tak to zvládnete levou zadní. 

Já třeba dala Siriusovi pohlavek, ne prudký ani nijak extra silný, ale pohlavek to byl. Pro upřesnění - o půl jedné ráno se rozhodl, že je ten správný čas na hraní a pěkně silně mě hryzl do brady. Já samozřejmě rozespalá a moje první reakce byl ten pohlavek. No světe div se štěně přezubuje, kouše syna, kouše manžela, ale mě ne. Stačil jediný pohlavek, aby pochopil,  že panička se neokusuje. Čímž samozřejmě nechci říct, že je potřeba pohlavkovat štěně, to určitě ne. Jen to pro něj byla srozumitelně nastavená hranice. 

Hele teď obecně…jací jsou dnes němečtí ovčáci. Já měla ovčandu jako prvního psa. “Učila” jsem se na ní. Zvládla jsem jí vycvičit bez pomoci tak, že kdybych chtěla, tak nepotřebuju vodítko nikde. Jo asi mi to šlo pomaleji, než kdyby mi někdo pomáhal, ale v té době byly jen svazarmovské cvičáky a to teda nebyl vůbec můj šálek kávy. A teda čuba nebyla žádný vořezávátko, byla…jak se říká…ostrá jak břitva.

Za mých mladých let chodily s NO na cvičák běžně 12-13ti leté holky, které ty psy vycvičit zvládly.

Jako jo, určitě si chce nastudovat teorii a ujasnit si jak to chci dělat. Rozhlídnout se po cvičácích, kde by třeba byla nějaká fajn štěněcí školka a pak tam třeba i pokračovat.

Ale chce se mi říct…vždyť je to NO, není to žádný přírodní plémě. Je to pes vyšlechtěný ke spolupráci s člověkem…bych z toho zase nedělala kovbojku.

A teda velká pochvala, že si lidi zjišťují informace předem …tak by to mělo být, to je super.

Marně se snažím vzpomenout si, kdy jsem naposled potkala nějakého “normálního” NO. Neříkám, že neexistují, ale v mém běžném pejskařském okolí se jaksi záhadně vyskytují samí nezvládnutí… rozhodně je super studovat si všechno předem.

No, to je fakt! Že kolik vychovaných psů potkáváme, žejo.

A samozřejmě vy jste člověk, kterej ví, co dělá, narozdíl od většiny majitelů NO (a dalších různých plemen) v mém pejskařském rajónu 😀 

Já znám ovčouna, co je supr vychovanej, a je to pracák, ale je pravda, že je taky v rukou člověka, který moc dobře ví, co v té ruce má, vždy měla pracáky  a taky s nima hodně dělá. On ten pes má prostě trochu jiné nastavení a pro člověka laika může být překvapením - i jsem měla ve svojí blízkosti člověka, který překvapený z ovčouna z pracovní linie byl. Ač to rozhodně nebyl psí začátečník. 

ahá? já měla za to, že psala, že jsou pracovně vedení,tak jsem to nějak automaticky směřovala tam.