Jak zde bylo doporučeno, pročítat diskuze a sehnat si knihu “Drůbež na vašem dvoře”. Je naprosto super. Žádná jiná knížka mi v začátku nedala tolik informací o slepicích jako tahle. Je to stručné, věcné a pro začátečníka si myslím že ideální.  A ještě doplním, že by bylo dobré se podívat i na články o drůbeži tady na Chovzvirat.cz. Najdete tam hodně informací do začátku.  Také není špatná Kniha Chov drůbeže, Glenn Drows. a “odpočinková” Co nevíme o slepicích.

Reaguji na tu křemelinu, i když si uvědomuji, tohle není diskuse o čmelících. Já s ní nemám dobré zkušenosti.  Posypávat křemelinu proti čmelíkům jsem také zkoušel. Měl jsem křemelinu koupenou v obchodě s vinařskými potřebami. A moc nefungovala. Prášil jsem ji v kurníku po podlaze i po stěnách a stropě,  odstranil jsem hřady, slepice v té vrstvě křemeliny chodily, prosypával jsem křemelinou slepicím peří a vmasírovával jim to pod peří až na kůži, používal jsem postřiky, vypaloval jsem čmelíky plynovým hořákem. Jediné, co jsem tenkrát nezkusil byly přípravky do napájecí vody. Slepice byly od čmelíků tak vycucané, že během dvou měsíců většina postupně uhynula. To co zbylo bylo tak lehké, že se to  nehodilo zpracovat ani k jídlu a ani na polévku. Vývar byl naprosto čirý, jen "špinavá" voda bez kapky tuku na hladině. Čmelíci byli všude, našel jsem je schované dokonce i v závitech pod uzávěrem barelové napáječky, která stála v zahradě 50 metrů od kurníku. 

S tím průmyslovým vysavačem od Karcheru mě to také napadlo. Mám jeden, ale než jsem se pustil do luxování, tak jsem to byl zkonzultovat u Karchera v prodejně. Tam mi to prodavač rozmluvil. Údajně jeho známý luxoval slepicím občas kurník a ten naprosto jemný prach z trusu prošel filtrem a zrezavěl mu prý časem motor, přestal fungovat a vysavač byl na vyhození.  Tak nevím.  Ale zkusil jsem to vysávat starým hrncovým vysavačem po babičce, je to 50 let starý stroj s látkovým pytlem pro zachytávání vysávaného materiálu.  Použil jsem ho zatím asi 10 x a pořád funguje.  Možná by místo Karchera bylo vhodné podívat se po nějakém bazarovém domácím vysavači, u kterého nebude líto, když přestane fungovat. 

To netuším, jestli s výběhem by to bylo stejné. Možná to bylo štěstí začátečníka. S chovem slepic jsem totiž začal v červnu toho stejného roku, 2013.  Neměl jsem do té doby s chovem drůbeže absolutně žádné zkušenosti. Chytlo mě to, chtěl jsem všechno vyzkoušet a poskytnou slepicím maximální komfort. Informace jsem převážně sbíral na Ifauně.  A kdyby tam někdo napsal, že se mají slípkám na noc číst pohádky, tak jsem to byl ochoten dělat taky.
Ke Kalimerům jsem přistupoval jako k brojlerům, o kterých jsem si načetl dost informací.  I kolik prostoru mají brojleři mít, tedy kolik kusů je ideál na metr čtvereční. Tak jsem je měl namačkané na sebe v ohrádce z OSB desek.  Byl jsem tenkrát na ně zvědavý, protože na Ifauně je v té době spousta lidí haněla a pohrdala jimi, jako že to jsou kříženci - dvorková směs od rodičů dovezených z Francie, odpad. Sem tam je někdo chválil, ale to byla výjimka.  Proto jsem si to chtěl sám vyzkoušet, udělat si na ně názor a dal jsem jim snad až přehnané podmínky. Svítil jsem jim i přes noc, v zimní měsíce přitápěl přímotopem a prokrmil jsou spoustu pytlů krmiva, Od BR1 až po BR3 a pak až do porážky vlastní směsi míchané z pšenice, kukuřice, trochou drti vojtěškových granulí a bílkovinného koncentrátu z Čebína - podle jejich doporučených směsných poměrů.  Dokumentoval jsem to na kameru, což jsem od té doby už nikdy nedělal.  Ekonomika byla úplně v háji, tu jsem tenkrát vůbec neřešil. A ani nechci vědět, co mě to ve skutečnosti stálo. Možná proto byly takové přírůstky.  Když pominu ten zážitek z prosperujícího hejna a chovu,  tak mě potěšil i výsledek - maso těch Kalimer. Bylo chuťově úžasné. Vždycky to v kuchyni vonělo, jako když pečete kachnu.  Ale za tři roky jsem už takové výsledky neměl, jak jsem psal. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem je odchovával od začátku června přes horké letní měsíce, nebo že jsem v péči polevil, případně se nějak změnila genetika - barevně to bylo úplně něco jiného. Taková naježená, skvrnitá bílorezavá pometla. Údajně Kalimero 2. Proto mě opět letos napadlo že vyzkouším, kam se v Gyronu za těch pár let dostali.  Mezitím jsem odchovával bílé brojlery, jejichž zdroj jsem měl blíž. 

Já jsem Kalimera poprvé choval v roce 2013. Zajel jsem si pro ně přímo do Gyronu. Byl jsem s nimi tenkrát velmi spokojený. Krmil jsem bez omezení a odchovával je jako brojlery, tedy v malém prostoru a bez hřadů.  Přiložil jsem odkaz na kratší video. Je na YouTube jako neveřejné, takže spustit by se mělo dát jen zde z toho odkazu. 
Poslední kohouty jsem zabíjel někdy v květnu 2014 a měli živou váhu 5 - 6 Kg.  Co se týče té “kopy vajec”, jak to prezentují v Gyronu, tak to moc slavné nebylo a vejce byla docela malá.  Chuť masa byla mnohem lepší, než u běžných - doma odchovaných brojlerů. A kupovaná kuřata z obchodu se Kalimeru nemohou ani rovnat.
V roce 2016 jsem opět měl z Gyronu kuřátka, ale nebyly už takové, jako v tom roce 2013. Myslím tím přírůstky. Rostly pomaleji a živá váha kohoutů byla za stejnou dobu jen kolem 4 Kg.  Od té doby jsem Kalimera nechoval, ale letos bych to chtěl zase zkusit.