Psa opravuji / psa navádím.
Mně se víc líbí to druhé.
https://www.youtube.com/watch?v=u9cpD6VFhTU&ab_channel=DogTrainingbyK9-1.com
“Megí, je přece spousta věcí, co má pes dělat bez povelu - nevítat kolemjdoucí, neřvat na psy, nezdrhat moc daleko, atd. Tak i netahat na vodítku.”
se omlouvám, ale tohle mi nedalo (zejména to spojení “co má dělat” s “ne…ne…ne…”) 😄😉, jestli jsem to už někde nečetla…… :
(text Katky Lerlové)
"Na test mrtvého muže jsem narazila nedávno a v první řadě mě pobavilo, v druhé řadě mi přijde opravdu chytré. Chcete svého psa něco naučit. Nějaké chování se dá získat jedině přes odměny (tresty tako ovlivňují chování, ale tak, že ho potlačují, není možné jen skrze tresty chování získat). Ale co je vlastně chování, které se dá odměnit? V tom nám pomůže test mrtvého muže může pomoci.
Zní: Když to může udělat mrtvý muž, není to chování. Když to mrtvý muž udělat nemůže, je to chování.
Co to znamená v praxi? Každý, kdo začal cvičit, zjistil, že se obtížně učí, aby pes něco nedělal - neštěkal, netahal, nevyrážel za zvěří... Neštěkat a netahat není chování. To totiž zvládne i mrtvola - taky neštěká a nehoní zvěř. Mnohem lépe se učí, co by pes měl dělat místo toho nežádoucího - jít na pelíšek, držet se u nohy, podívat se na psovoda. Ani jedno mrtvý muž nezvládne, proto to je chování. Test mrtvého muže je jen taková pomůcka pro určení, jestli to, co chceme naučit, se počítá mezi chování, a bude se nám to dobře učit."
🙂
Hmn - to je moc pěkné povídání, tak akorát stačí ty činnosti přeformulovat: projdi kolem lidí slušně, chovej se ke psům civilizovaně, drž si vhodnou vzdálenost, hlídej si prověšené vodítko.
Nemám v úmyslu slovíčkařit ani se dohadovat, kdo má lepší pravdu, pouze přidávám svůj pohled do diskuze.
keriton: já jen píši další možnost - a myslím, že o dost lepší než tu tradiční
dál to rozvádím v dalším příspěvku a další ve videu, ta paní v dalším videu právě i ukazuje, jak psovi říct, že se mu vyplatí na mě koukat
to se pes musí naučit
tady máte pravdu!
ale učit se to bude starý pes stejně jako štěně
a paní nemá klikr, tak by to nikoho nemuselo odradit…
je to o tom, že psa učím následovat mě, sledovat mě, hraju si s ním cestou, krmím ho z ruky, leju mu vodu z mé lahve
nelákám! učím mě sledovat, zvykat, že jsme tým
učíme se - takže začínáme doma v kuchyni a úplně stejně jako každý jiný povel cvik přenášíme do rušnějšího prostředí
tady máte zase pravdu! vyrazit ze dveří jak utržení ze řetězu - to je na houby, ten sedák by šel, já bych přidala “tahej”, nebo něco podobného a povzbuzovala jásavým tónem a hlasitě - tak pes pak rozliší i bez sedáku a čehokoli, co se po něm chce,
protože zachytím i to opačné chování - až už nebude moct tahat… a já su těžká… tak klidněji přidám “pomalu”, nebo jdeme, nebo tak něco
a je vymalováno. 🙂
Tam je taková věc, že si zvolím cestu. Čím větší pes, tím méně lidé škubají vodítkem. Nebo bojový. Vypadá to malé, ale vykloubí ruku jak nic. Magorek roztomilý. Do roka věku jsem nerozhodovala o tom, jak se toto bude cvičit a vychovávat, takže vodítko, změna směru, letecký den (já to nebyla), fungovalo to tak dva dny vždy.
Vím, co dělá E.Š. a R.D. a další, co od něj přišli.
Tvrdohlavý teriér se vám na to vykašle. A zraníte jeho city. A když nemáte hrůzu vyvolávající pohled od přírody, pes začne zase tahat. Všichni to ví.
Ale já to neříkám proto, že bych si myslela, že všichni psem cloumají jak třešní.
Jen vím, že to nemá trvanlivost. Tak se tím už nezdržuji.
Tak jsem dala takto jiný pohled, protože mi přijde opravdu zvláštní, že tak strašně moc lidí používá změny směru, škubnutí, otočky, lákání na jídlo (a pletou si to s odměnou), hračku, …
Ale naučit činnost “jdeme”? Ve skutečném životě jsem to ještě nikdy neviděla.
keriton:Hmn - to je moc pěkné povídání, tak akorát stačí ty činnosti přeformulovat: projdi kolem lidí slušně, chovej se ke psům civilizovaně, drž si vhodnou vzdálenost, hlídej si prověšené vodítko.
Nemám v úmyslu slovíčkařit ani se dohadovat, kdo má lepší pravdu, pouze přidávám svůj pohled do diskuze.
Jak naučíte, aby šel kolem lidí slušně?
Norinka umí jdeme. Respektive už jsem to dlouho nepoužila jako povel, spíš takový to běžný kecání se psem jakože stojíme někde tak aby se vědělo, že jdeme
ale taková malá Nora neměla problém s taháním na vodítku, problém byl zcela opačný, odmítala chodit vůbec. Takže “jdeme” byl naprostý základ a nakonec z toho byl pes, co na vodítku chodit umí. Nenávidí, když to tahá, takže netahá
No a podobně probíhalo i to k noze. Od předchozích psů jsem byla ze cvičáku naučená takovou tu metodu “vodítkem si psa drž tam, kde má být” ale jak to udělat u psa, co nenávidí, když to tahá a reaguje na to “tak já nejdu”? Nakonec to bylo jednoduché, prostě Norinka šla bez vodítka a když šla zrovna u nohy, tak se zajímavé ruky vypadlo kokino. Vodítko se k tomu přidalo jen tak úplně mimochodem tam viselo a tím pádem netahalo, až když bylo to ostatní jasné a jediné, k čemu tak bylo dobré, bylo k označení místa, kde se sedí, když je to k noze bez pohybu. To už mohlo trochu zatáhnout, protože to je přece signál “nejdu”.
mám taky tradiční často používaný povel “honém”. To je prostě “běžíme”. jako třeba na přechodu nebo tak.
keriton:Hmn - to je moc pěkné povídání, tak akorát stačí ty činnosti přeformulovat: projdi kolem lidí slušně, chovej se ke psům civilizovaně, drž si vhodnou vzdálenost, hlídej si prověšené vodítko.
Nemám v úmyslu slovíčkařit ani se dohadovat, kdo má lepší pravdu, pouze přidávám svůj pohled do diskuze.
jó kdyby to bylo jenom o slovíčkách, to by bylo fajn
jenomže není, no……
…třeba by pomohlo tohle…
Tak! A co říká paní? Make the sound!
A kolikrát to opakuje.
Dej psovi odměnu, koukl na tebe.
A co děláme my? Taháme za vodítko. 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=QsUcD1Ebfzw&ab_channel=spilo1978
megi-the-pes:Jak naučíte, aby šel kolem lidí slušně?
Jelikož pracuju s dospělým psem s dobrou povahou, tak takto - nejdřív chválím správné projití a včas odchytím a znemožním udělat něco nevhodnýho (vodítkem, upoutáním pozornosti na sebe, cvikem, čímkoliv), už ve fázi nápadu. Cílem je aby pes pochopil, že se po něm žádá, aby si kolemjdoucích nevšímal a prošel bez snahy o kontakt. Po nějakém čase, podle toho, jak rychle se daný pes učí a jak těžká nebo snadná věc to pro něj je, postupně přesouvám zodpovědnost na něj. Ubírám množství pochval a odměn a přidávám možnost udělat chybu (např. naznačí, že by šel někoho kontaktovat), což je příležitost psovi ujasnit, že to není žádoucí, a zase ho pak o to víc pochválit, když se nechá opravit a udělá to dobře.
Jinak by to asi bylo u štěněte a pracnější by to bylo u psa s nějakým větším problémem, třeba se strachem nebo agresí.
Sardullah:No já si vyrobila pěknej zlozvyk u Jacka tím, že jsem použila metodu..."táhneš, tak otočka a jdeme opačným směrem", Jack nebyl žádnej myslitel a navíc chlap a tak to pochopil úplně přesně a prováděl následně samostatně….chůze na vodítku (pokud byl na vodítku volný režim a nešlo se u nohy) vypadala následovně…táhnu, táhnu a pak udělám kolečko kolem paničky (ve své podstatě změním směr a protože ale panička ne, tak se zase musím otočit)…dost blbý a i když se teda potom naučil netahat, tak tenhle debulní zvyk mu zůstal a prostě ty kolečka kolem mě měl tendence dělat.
No a protože chybami se člověk učí, tak jsem se zařekla, že tohle už používat nebudu.
No a přišla Gina…naprosto vzorné a netahací štěňátko, ale jak se dostala do puberty, tak začalo peklo. Nejdřív jsem používala zastavovací techniku a čekala na moment, kdy povolí vodítko, abych mohla pochválit a pokračovat, ale jakmile jsem pak udělala krok, tak vodítko opět v tahu. Takže jsem zvolila jiný způsob a když jsem zastavila, tak jsem po ní požadovala, aby přišla k noze…a nevím proč jsem naučila se k noze přiřadit tak, že mě obejde a ne prostým obratem. Jako ono to ve své podstatě nevadí, když mám jednoho psa, ale když jsou na vodítku dva, tak už je to trochu o cviku, aby se mi nezamotali, ale pokud jde se mnou jedno z dětí jako spoluvenčitel, tak už to problím je. A nějak se mi to nedaří přeučit. A Gina tohle dělá i během procházky, když víc zatáhne, tak mě jde automaticky obejít k noze. A já když se teda soustředím, tak jí nutím, aby se otočila u nohy, ale když si přemejšlím, tak to je pro mě už taky takovej tik…naučený pohyb, aby jsem nebyli zamotaní. A když mi pak naskočí mozek, tak zjistím, že jsem jí to nechala dělat celou prochajdu.
Hodně se mi osvědčila metoda změny směru…deset kroků tam, deset zpátky, deset směr sever severovýchod, deset jihovýchodně…To vždycky donutilo pyrenejku přestat si dělat svoje a začít se soustředit. Takže na začítku prochajdy, pokud se rozhodla, že dnes bude tahat jak lokomotiva, jsme udělaly tohle pocvičeníčko a pak už to většinou šlo..už mě potom vnímala.
Co se týká chůze u nohy na vodítku, tak u toho vidím základ v tom, že pes na vodítku umí chodit bez tahání a chůze u nohy je vlastně to samé, akorát je vodítko kratší a zase chceme, aby nebylo napnuté a pejskovi vysvětlíme, kdeže je ta noha.
A nebo si koupíte štěně berňuchy a jasňačka člověk ví, že štěňátko neumí česky a že se musí všechno naučit a že mu člověk musí vysvětlit, co který povel znamená, co má na to které slovo dělat, ale tak nějak povel ze mě vypadne ze zvyku, automaticky…a řeknete “Matý, k noze..” a Matýsek normálně ťape u nohy. Řeknete “Matý, netahej..” a on hned povolí vodítko….takže nevěřila bych tomu, ale některá štěňata se asi rodí už vycvičená, jinak si to neumím vysvětlit.
Tohle mě pobavilo, já zase na radu zkušenjších naučila svého psa skákat mi na zadek🙂 On je nadšeně vítací typ, a při vítání se opře předníma o člověka a na cvičáku mi někdo poradil abych se k němu otočila zády, už když přibíhá se se mnou vítat. Pes si to po pár otočeních zády vyhodnotil tak, že mě začal obíhat už předem a tlapkama se mi opíral o zadek. Tlapky otisklé vepředu jsou OK o těch víte, ale tlapky otisklé přesně na zadku jsou vtipné když teprve večer zjistíte, že jste s touhle parádou na zadku chodila celý den🙂
Každý pes je originál - na každého platí niečo iné. Možno som ozaj mala šťastie, ale nikdy som nemala žiaden extra problém naučiť chodenie na vodítku. Ale vždy sme išli (ako to tu už niekto spomínal) z domu v kľude - proste z dverí sa nerútime a kým neprestaneš robiť “tanečky” dvere sa neotvoria (úplne malé šteňatá som na rýchle venčenie nosila vonku na rukách). A keď ťaháš stojíme resp. pokračujeme úplne iným smerom - štandardné rady fungovali. No ja si hlavne myslím, že vždy mali naše psiská veľmi veľa voľného pohybu - teda nekompenzovali “potrebu lietania” na vodítku. Paradoxne ma vždy poslúchali psy lepšie bez vodítka ako na ňom. Na cvičáku táto posledná vyzerala ako dement, že nevie ostať v povele zostaň (keď mala pripnuté vodítko sa vždy zdvíhala za mnou) - bez vodítka mala výdrž v povele bez problémov (maximálne čo sme skúšali bolo 15 minút bez toho aby ma videla), ale pripnem vodítko a je to zas dement ☺
A Sardullah - priradenie k nohe máme tak isto obchádzaním - to hebedo má proste problém iba prisunúť zadok - automaticky sa sama začala radiť obchádzaním - tak to tak ostalo (mne to nevadí a z vlastnej lenivosti som sa už ani nepokúšala to preučovať)
No já teda teď Matese aktuálně učím “k noze” právě s obratem….ale je to těžký, on je úžasňák, snaživka, ale žádnej myslitel, takže jak jsem si myslela, že tohle sfouknem za jedno pocvičeníčko a nee…bude to trochu na dýl.