Jak se vám venčí?

Já takhle spala s kocourem…

Sardullah:

Tak to já jsem teda držák…když měl Máťa ten urvanej dráp a pajdal a bolelo to, tak aby za mnou nelozil do patra do ložnice, tak jsem si ustlala na chodbě hned za venkovníma dveřma…když byla Jessinka štěňátko a nechtěla spát v ložnici, tak jsem takhle s holkama spala asi dva měsíce, abych jí v noci pustila na čůranda, když se vzbudí. Jenže ona to není chodba, ale chodbička 1,15x2.15m takový zádveří a pak schody do zvýšenýho přízemí. 

Což je na pohodu, když tam se mnou spí pyrenejka, který ještě není rok a půl a malý štěndo…jenže při současných rozměrech Giny, Matěje a mých…jsme se tam všichni nevešli…resp. vešli, ale byli jsme jak sardinky…a Gina byla nervózní, protože si nemohla lehnout kam chtěla a roztáhnout se..

No a teď ta situace…pokud Matěj zůstane na chodbě sám, tak se sebere a bude pajdat po schodech za mnou, ale když s ním bude Gina, tak to dá…takže jsem se sebrala a šla do postele, protože psi leží a spí dole…jenže za chvíli dupyty dup Gina přišla spát taky do postele…tak jí říkám, že teda ať spí v posteli a já musím teda spát s Matýskem a popadla jsem saky paky a šla si zase ustlat dolů…za chvíli Gina “kňourinky kňourinky…tak kde jsi…haf haf..čekám”…tak se zvednu, aby nevzbudila celej barák a jdu jí nahoru vysvětlit, že musí spát v ložnici sama, že musím být s Máťou…jdu dolů…za chvíli přijde Gina a chvíli se tam teda motáme jak nudle v bandě, než se tam zase poskládáme jako puzzle…tak když usnou, tak se zase opatrně zvednu, seberu polštář a peřinu a jdu do postele…

No a teď si to přečtěte tak 3x za sebou a tak vypadala moje noc…

Z toho mi jasně vyplývá jedno…máme malou chodbičku…

No ono to u nás taky není jednoduchý, Idorek byl zmatenej kde jsem ale nakonec si lehl vedle mě do pelíšku, nejhůř to nesla Bessinka, ona prostě nesnáší změny a já nebyla v ložnici, tak pak odešla spát ven před barák před dveře a to zase nesu těžce já. Spíš jsem měla strach, jak tam Mirďa lezl přese mě a kolem mě a po mě, tak kdyby se Idor lekl tak aby po něm neskočil a kluci se neporvali. Kvůli těm zádům. Včera byl s námi v ložnici do desíti a pak jsem ho dala do ohrádky. Spí s ním v obýváku i Mijunka, ta je v pelíšku. Ta chodí do postele pod peřinu jenom v zimě. Začala jsem ho učit, že místo schůdků je k posteli rampička, je vtipný jak jsou z toho ti pesani chvíli zmatení a bojí se po tom jít 😀. Dneska když jsem s Mirďou přišla ráno z druhý krátký procházky ( první je v půl pátý ráno, abysme nepotkali žádnýho cizího psa ), tak jsem ho nechala chvíli chodit po kuchyni, než jsem se nachystala do práce. Pak šel do ohrádky. Bojím se ho ještě nechat v baráku, aby si nechtěl hrát s Mijunkou a blbě neskočil.  Venku máme taky ohrádku, aby na nás viděl, když jsme na zahradě.

Já bych řekla, že tohle je nejhorší…když máme zvířat víc a teď jsou na něco zvyklá a my jim do toho hodíme vidle. Takže sice jednomu uděláme “dobře”, ale zbytek nechápe, proč je něco jinak. Ono možná u psů, kteří jsou zvyklí, kteří často cestují, spí na návštěvách a nebo i pod širákem…tak ti nejsou tak konzervativní a případnou změnu uspořádání nesou lépe, ale třeba my jsme jenom doma a Gina, ta už je nervní, když je kolem desáté večer a já jsem se stále ještě neodebrala na kutě….to je schopná jít nahoru do ložnice a tam nahlas kňourat a štěkat, aby mě jako přivolala a když to nepomáhá, tak se sebere, jde zase dolů a začne držkovat dole.

My jak žijeme hodně stereotypně, tak Gina je strašná konzerva, ale jako omega, takovýho psa jsem ještě neměla a bude hůř…v tomhle mi připomíná dost Sáru, ta nás taky buzerovala, abychom dodržovali nastavený denní režim, zajímavý je, že psí kluky mám takové přizpůsobivější, ale ty psí holky, to je kolikrát horor, nemyslím si, že by měl psice udělat kňour, kňour nebo haf haf a moje odpověď je “no jo, už jdu, aby ses nepopo”….jako třeba teď…ležím v obýváku na “svém” gauči a datluju do klábosnice….ale to není ranní rituál, ráno ležím na druhé sedačce, která je permanentně rozložená a ležíme tam s Ginuškou…no tak teď začala držkovat, ať si jdu lehnout na moje “ranní místečko”….

Sardullah:

Já bych řekla, že tohle je nejhorší…když máme zvířat víc a teď jsou na něco zvyklá a my jim do toho hodíme vidle. Takže sice jednomu uděláme “dobře”, ale zbytek nechápe, proč je něco jinak. Ono možná u psů, kteří jsou zvyklí, kteří často cestují, spí na návštěvách a nebo i pod širákem…tak ti nejsou tak konzervativní a případnou změnu uspořádání nesou lépe, ale třeba my jsme jenom doma a Gina, ta už je nervní, když je kolem desáté večer a já jsem se stále ještě neodebrala na kutě….to je schopná jít nahoru do ložnice a tam nahlas kňourat a štěkat, aby mě jako přivolala a když to nepomáhá, tak se sebere, jde zase dolů a začne držkovat dole.

My jak žijeme hodně stereotypně, tak Gina je strašná konzerva, ale jako omega, takovýho psa jsem ještě neměla a bude hůř…v tomhle mi připomíná dost Sáru, ta nás taky buzerovala, abychom dodržovali nastavený denní režim, zajímavý je, že psí kluky mám takové přizpůsobivější, ale ty psí holky, to je kolikrát horor, nemyslím si, že by měl psice udělat kňour, kňour nebo haf haf a moje odpověď je “no jo, už jdu, aby ses nepopo”….jako třeba teď…ležím v obýváku na “svém” gauči a datluju do klábosnice….ale to není ranní rituál, ráno ležím na druhé sedačce, která je permanentně rozložená a ležíme tam s Ginuškou…no tak teď začala držkovat, ať si jdu lehnout na moje “ranní místečko”….

Přesně, já taky žiju dost stereotypně, ráno s psíkama ven, pak do práce, po práci s psíkama ven, pak s nima na zahradě, večer s psíkama ven, o víkendu ke koni, nebo někam na návštěvu ale tak, abych nenarušila procházkový hodiny psů 😀. Nejhorší jsou stařečci a týraní psíci, ti nesnáší porušení stereotypů, protože hned mají strach kde je ten jejich současnej milovanej páníček ( teda myslím si že mě milují jako já je a že se o ně starám jak nejlíp umím ) a bojí se….

Máme za sebou další gastritidu, naštěstí jen lehkou. Včera ráno zvracela, nežrala a nedostala inzulín. Dala jsem ji stříkačkou do tlamy zoosorb a tasectan duo (ten mám vyzkoušený a na její nevolnosti zabírá) a v práci se modlila, aby se to nějak nerozjelo. Nerozjelo. Odpo byla Bambule veselá, hladová…. Zblajzla jelení kýtu od Falca ( prostě ji neskutečně chutná) a spokojeně škemrala  ještě o něco dobrého. Ráno si dala kuřecí prsa a dostala svou dávku inzulínu. Snad se nás bude štěstí ještě držet. Kdyby jste ji ráno viděli jak nadšeně tancovala při vycházce. Snažila se mi vylízat na nose díru 😃. Je vidět, že jí to prostě nijak moc nesebralo. 

Jinak si myslím, že všichni, kteří se starají o nějaké zvíře žijí stereotypně. Prostě dodržují své návyky a návyky svých svěřenců. Přizpůsobujeme se jejich potřebám a snažíme se o co nejmenší výkyvy v denním pořádku. 

bambule:

Jinak si myslím, že všichni, kteří se starají o nějaké zvíře žijí stereotypně. Prostě dodržují své návyky a návyky svých svěřenců. Přizpůsobujeme se jejich potřebám a snažíme se o co nejmenší výkyvy v denním pořádku. 

Yoda má smůlu (a všechny dogy před ním taky). Mám zcela nepravidelnou pracovní dobu - první blok výuky začíná v sedm ráno, poslední končí v půl osmé večer. Každý semestr je to jinak, každý den v týdnu je to jinak. Někdy je nějaká ta pracovní akce či dálkaři i v sobotu. A tak se na dlouhou procházku někdy jde ven ráno, často v týdnu chodíme brzy po obědě a jindy zase až večer. Někdy jsem dopoledne doma já, někdy manžel, někdy oba a jindy je tam Yodislav sám. 

Nezdá se, že by to pes nějak řešil. Položím piškotky na pelíšek - sdělím mu “hlídej, a buď tady hodný” - a on ví, že zůstává doma. A o dovolených už vůbec nemá nic stereotypního - teď za 13 nocí spal na šesti různých místech… a žádná potíž. Dokonce všechny bobky byly v dokonalé konzistenci (známka pohody - jakmile je ve stresu, řídnou). 

Takže jediné co ví, že vždycky dostane najíst (a na cestách ho krmím častěji po menších porcích), ale přesný čas předložení mističky taky nemá - hodina sem, hodina tam…  

Tak mi jsme stereotypní, ale ne v procházkách…to se liší dle mojí práce a dle počasí…takže to není tak, že by psy třeba ve tři odpolko přešlapovali u dveří, že je čas na prochajdu….ale naprosto přesně poznají, že se jdu oblíknout na procházku a to i když je to v době, kdy se normálně oblíkám do práce…a nepoznají to podle oblečení…začínají “bláznit” už když se odebeřu do koupelny, abych se zkulturnila…

Dávám si naopak pozor, aby to vypadalo jako běžná příprava do práce nebo že jdu na nákup…ale stejně to ty potvory poznají a pak furt pobíhají z chodby do koupelny,asi se kouknout, co mi tak trvá a pak zase mastěj k věšáku s vodítkama…asi mají křišťálovou kouli nebo si to neumím vysvětlit.

Hodně stereotypní to máme večer…čas večeře a čas, kdy se panička přesunuje na kutě…na to je mistr moje pyrenejka, jak není dodržen čas večeře 19:15 - 19:45 tak začne držkovat a to samý spaní …tak max 21:45-22:00h…včéra jsem se nějak zasekla až do 22:15…to bylo keců…😴. Dostala jsem pěkně vyhudlíno, protože madam už se odebrala do ložnice a volala na mě a já nepřišla, no tak sešla dolů a za rámeček jsem si to teda nedala…

Ale nejvíc na tom lpěla berberka Sára…zase nešlo o procházky, protože nechodíme v pravidelnou hodinu, ale jinak se držela přesně denního harmonogramu…tedy hlavně jídelního, ona byla přes to žrádlo…takže snídaně, svačina, oběd…polední klid…svačina, večeře…poležení a pomazlení u televize a spaní…no tak jak jsme to nastavili, tak to vyžadovala…tady bych řekla, že to byla ona, kdo nás nutil striktně dodržovat denní režim…až to člověka sejřilo, ale pak odešla do psího nebe a bylo to ještě divnější…chyběl nám ten generál, co nám organizoval den…

Mirďa vypadá jakoby mu nic nebylo, šli jsme na kratší procházku a on se na mě kouknul a povídá, že by šel do lesa. Na to já že to teda ještě ne, až co řeknou v pondělí na fyzioterapii.  Tak se nasraně vlek domů….Pravou zadní nožku už používá normálně, před těmi třemi týdny  jí nepatrně odlehčoval. 

No tak hurááááá…🤗

Já teda musím říct, že nejhorší je, když je potřeba dodržovat nějakej klidovej režim nebo pohybová omezení u psa, kterej je přesvědčenej o tom, že je v pořádku a že můžu cokoliv…

Sardullah:

No tak hurááááá…🤗

Já teda musím říct, že nejhorší je, když je potřeba dodržovat nějakej klidovej režim nebo pohybová omezení u psa, kterej je přesvědčenej o tom, že je v pořádku a že můžu cokoliv…

Nenechám se zvyklat, ještě chvíli to musí vydržet 

Yoda první červnový týden:

a teď bezpsí - je mokro, kytičkám se to líbí, začínají růst houby (i kdy jedlé zatím nic moc)…

Ta rozkvetlá louka je překrásná 😊

Černý kožíšek v té zeleni jen září, sluší mu to 🐶

Vahine:

Ta rozkvetlá louka je překrásná 😊

to jsou louky u Rádla - a místní se o louky vzorně starají - jsou v nich vysekané chodníčky, aby se daly procházet a přitom se moc neničily. A mají v okolí i naučné stezky pro děti a krásné hřiště a přírodní volně přístupné koupaliště…

a v lesích za humny nám vysázeli lesáci novou alej - a překvapivě to nejsou ani jeřabiny, ani javory (jako jinde na horách), ale jsou to jabloně, hrušně, třešně, švestky… prostě budeme mít ovocné stromy podél cest. U Yody je to sedmá fotka - v ohrádkách jsou nové ovocné stromky

bambule:

Jinak si myslím, že všichni, kteří se starají o nějaké zvíře žijí stereotypně. Prostě dodržují své návyky a návyky svých svěřenců. Přizpůsobujeme se jejich potřebám a snažíme se o co nejmenší výkyvy v denním pořádku. 

Naše japánka brala  roky léky,nemusela jsem na to ani  pamatovat,sama se na minutu přesně přihlásila.  Tak moc mi chybí.

Vahine:

Ta rozkvetlá louka je překrásná 😊

přesně to jsem chtěla napsat…to se už tak moc nevidí….Prostě panennské louky-u nás v roce 1968..na kopcích Hrubého Jeseníku

Včera v TV bylo, že kdesi pěstují luční kvítí, můžu tam přijet dostanu kyblík, nůžky a jdu si nasbírat samosběrem luční kvítí. No a šok, při zaplacení za ten kyblík co se do něho vleze 40 kytiček lučních dám 1500kč, no nedám ani náhodou, radši zajdu za chalupu a zadarmo si nasbírám samosběrem.