No dám tady do pléna stručný popis včerejší ranní krátké procházky…třeba to někoho pobaví, když si to představí v reálu…
včerejší ranní procházka byla o hovně (omlouvám se za ten výraz, ale jinak se to popsat nedá) a to doslova….
Vyložím psy z auta…a vyrazíme do parku…včera se udělalo hezky, byla neděle a navíc sváteček, zavřené obchody, tak v parku opravdu nebyla o obecenstvo nouze…ujdeme pár desítek metrů a Máťa vykoná velkou potřebu…zatím vše v cajku, seberu, dojdeme pár metrů ke koši, vyhodím a pokračujeme…no a tentokrát jde do akce Gina…tady bych vás ráda uvedla do obrazu…Gina bere antibiotika, tak asi díky tomu sice produkuje odpad ve tvaru bobku, ale dost měkké konzistence…takže je hotovo, beru pytlík a sbírám tak nešikovně, že si potřísním i ruku..no fujky, fujky, co teď…kapesníky ani ubrousky Sardullah sebou nenosí, na co taky, ale tak nejsem blbá, jsem vdaná, mám zkušenosti…tráva byla mokrá, tak pokládám pytlík, “umývám” si ruku o mokrou trávu…beru opětovně položený pytlík s inkriminovaným obsahem, jenže, jak jsem to blbě nabrala, tak byl zmazaný ten pytlík a ruku jsem si potřísnila opětovně…no nakonec jsem úspěšně dokončila akci…vyhození pytlíku a očištění ruky. Ale Gina ještě neskončila a další hodně měkký bobek jí zůstal na zadnici přilepený na chlupech. Jsme stále v situaci, kdy nemám žádný ubrousek, pouze igelitové pytlíky…tak co už, alespoň pytlíkem odstraňuju to nejhorší…je vám jasný, jaký je výsledek…Gina má posranou (opět se omlouvám za ten výraz, ale je nejtrefnější) zadel. Vzhledem k tomu, že je bílá, tak je to samozřejmě hodně vidět. Ještěže za normální situace nese ocas dolu a tak z větší části tu katastrofu zakrývá. Tady je opravdu velká nevýhoda, že Gina budí obecně pozornost a lidi se za ní otáčejí…
No tak vyprazdňování máme za sebou a pokračujeme v komedii.
V parku hafec lidí a samozřejmě spousta pejskařů mělo stejný nápad jako já.
Máťa je na flexině, aby se alespoň trochu popoběhal, když musí být v parku na vodítku…flexi nedržím v ruce, ale mám jí pověšenou přes plece na dalším vodítku. Za normálních okolností Máťu ukočíruju normálně povelem, aniž bych musela brát flexinu do ruky a korigovat mechanicky vzdálenost ode mne, ale….u nás někde v sousedství hárá některá z fen, tudíž z Máti je ukňouraný stvoření, které reaguje na pejsky intenzivněji a když už je těch pejsků moc moc moc, tak už je vidět, že je z toho rozhozenej…na povely sice reaguje, ale po povelu nepřijde prostě do mojí blízkosti, jak to dělá běžně, ale oběhne mě…do toho mi zfanfrní Ginu, protože jeho hlasový projev…kňourání…je intenzivnější a Gina vyráží směr cizí pes, ale je slušně vychovaná, takže jakmile napne vodítko, tak se automaticky vrací ke mně…k noze, bohužel má ode mne debilně naučeno, že mě při přiřazení k noze obchází….takže já totál zamotaná flexinou s Máťou a Gininým vodítkem…no komedie, než jsem to rozmotala, moc tomu nepomohla pejskařka, která se kus od nás zastavila a pozorovala moje pachtění, aby mi sdělila, že mám moc hezký psy…Máťu teda připla na klasický vodítko…rychle jsme dooběhli park a trandili raději dom.
Tak to už se mi teda dlouho nestalo…a doufám, že nestane…jak říkám, že prochajda se psy je pro mě relax, tak včéra ráno to teda neplatilo…
