Jak se vám venčí?

A hezky se na to dívá, že? Brouček malej šikovnej, srdce veliký má. Takhle to má Rumíček. Vím, že kdybych měla prostor dělat s ním cokoliv pořádně a měla na to hlavně taky nadání, tak spolu dáme cokoliv, je to ten pes, co prostě dělá všechno srdcem a pro člověka.

..ono spíš “nad čím to zas dumáš a co zase pokazíš”

.krásně řečeno, děkuju🌷

..to je fakt, ja jsem docela z toho velmi často jurodivá a odcházím v hluboké depresi, ale ovoce už to začíná nýst.. 

Pamatování příjmení a jmen mi taky nejde. A co hůř, tváří.

Se přestěhujte a uvidíte ten cambus. 😀 Já mám s tímhle potíž odjakživa. Kdyby lidi měli čísla, bylo by to fajn, ale ne, mají jména a gezichty. A já nulovou schopnost to vnímat. Čokly si pamatuju, děti si pamatuju, lidi ne. Druhá půle se mi směje, že jsem si v Dejvicích v činžáku - žádnej panelák - nepamatovala naše sousedy. Když jsme někoho na ulici potkali  a on nás pozdravil, vždycky jsem se ptala, kdože to je? 😀

A teď co jsme na vesnici, jsem v háji úplně. Těch pár lidí, co jsem už poznala prostě neumím vůbec zařadit. Pamatuju si jen pár z hasičů, s kterejma jsme pařili na čaroďkách a pak pár sousedek,  s kterejma jsme pařily při přípravě voleb. Ale jména k tomu nemám. Jen asi u pěti lidí! To je brutálně málo. A to nemluvím o tom, že jdu se psy (a kocourem na zádech), kolem jede auto, zatroubí, zamávají mi v něm A JÁ VŮBEC NETUŠÍM. Tak se tvářím přiblble a taky mávám. Ale vůbec nevím komu. Přijde mi to trapný ode mne. Oni mě znají, já je asi taky, ale vůbec, vůbec nevím . Asi nemoc nějaká.

..no my to takhle máme, když jdeme s mamčou(ale té už je přes osmdesát)a já se vždycky ptám, kdože nás to pozdravil, ona, že prý nevi, a pak půl hodiny dumáme kdo to tedy vlastně byl…. 

🤣🤣🤣

A co to děláte za nový sportík?

Vypadá to hodně sofistikovaně !🙂

Máte SZ

To jsem se Zrzavci od srdce zasmála

to jsem ráda, to jsem ráda. 

Je to těžký, co? Nebo situace - tuhle jsem po delší době zabrouzdala ve vodách, kde jsme bydleli a potkala známou tvář……..kruci, kdo to je??? Nic, nulová informace.. hezky jsem se usmála, pozdravily jsme se, jako že vím a já měla v hlavě takovou šrotovačku. A pak mi to došlo - to byla úleva ale, byla jsem na sebe hrdobec. byla to paní z McCafé, kam ráno občas před prací chodíme na kafe /nesmí to být MCdonaldový kafe kelímkový, to je hnus, ale z McCafé do porculánu, to je moc dobrý kafe, když ešče nechcete jít do práce a oddalujete nástup 😀/. A já jí poznala!  Sem měla hnedle lepčí den. 😀

No mávající tváře v autech, kde mám 2x5 pikosekundy rozeznat jestl je to chlap, nebo žena a půl pikosekundy zjistit, zda znám……….. a pak kdo to teda je……….ne, to není proveditelný, to je past. Opravdu pak prostě střílím naslepo. Tuhle jsem to vytunila 😀 😀  V létě to bylo, tílko, kraťásky, pejsci, kocourek… kolem jede auto. Myslela jsem, že vím……… no…….netrefila jsem to. Výraz toho pána, poté, c ojsem na něj zamávala,  jsem ovšem zaznamenat stihla 😀 . Měla to bejt sousedka , mávala jsem vřele a hodně

botičky žádný nepomůžou?

tak to je ztracený, když neví ani jeden 😀 

Jako je zvláštní, že jména si nepamatuju…teda jména lidí, ale pokud mají psa, tak si je pamatuju podle psů…Takže to není paní Nováková, ale paní Alíková…ten pán s Badýsem…no ten barák, jak mají tu akitu…

S lidmi, se kterými si evidentně tykám a náhodou si na jméno nevzpomenu, tak no stres, všechny oslovuju zlato..zlatí..dokonce už mám tak vycvičený mimikry, že ani nedám najevo, že vůbec nevím, kam dotyčného zařadit…dokážu konverzovat tak nějak o ničem s naprosto suverénním výrazem.

Ad zdravení v autě….neustále mi někdo známý říká, že mě zdravil, když jsme se míjeli autem a já nic…tak jim furt říkám, že jim se to kecá, protože mám povětšinou auto, které jsou jen dvě na celým okrese (ne že bych měla nějaký na zakázku vyrobený speciály, ale jak jsem socka a mám hodně starý auta, tak už jich moc nejezdí 😎)…obzvlášť když jsem měla alfu romeo GTV v žlutý metalýze…to se jim to zdraví…a oni ve stříbrný oktávce, kterejch jezdí bambilion…

Jim furt říkám…nalepte si na kapotu velkýho smajlíka, přestříkejte auto na růžovo a já si vás určo všimnu…

Jinak všem co zvládnou jakýkoliv parkůr…klobouk dolu…já si to nebyla štonc zapamatovat ani jako holka “od koní”…my měli parkúrový koně, tak i my jsme pořádali závody…a já na to vždycky čuměla a říkala si, jak si někdo může zapamatovat, jak má ten parkůr projet, když si to předtím prošel jednou pěšky…

Nemohla bych dělat se psem žádnej takovej sport, protože i kdybych měla k dispozici psa, který je mistr světa omeleta, tak v tandemu se mnou by byl zaručeně poslední….

Partnerku bych už asi nezvládla zaregistrovat 😀 😀 😀 

Škoda, že tu není Megi, vim, že nějaký botky kupovala někde na Allegru, nebo kde a chválila si je.