Neznám, nevím. Já tu větu, kterou mi přisuzujete, nenapsala. Citovala jsem nějakého někoho… A vzala jsem si tu větu jako mustr pro svou polemiku o vytrácející se slušnosti ve společnosti.
Pardon, napsala. Aha, ono to jako citát nevypadalo.
Bohužel, nebo možná bohudík. Nejsprostší je druhá strana “barikády”, než na které stojí Konečná. Málokdy nakouknu do jiných diskuzí ( v zájmu zachování duševního zdraví ), ale sprostost, která tam kvete cílí nejvíc na "chcimíry, putinošmejdy, ale také Slováky, Maďary…….a samozřejmě komunisty - i ty domnělé !
Vidíte v popisu někoho “závadného” ? A přece se našel zamindrákovaný jedinec, který si dovolil do mikrofonu křičet, že by měli viset ! Proruští kolaboranti !
N (neregistrovaný)28.08.2025, 14:42:50xxx.xxx.189.103
Anonymní:
Rakušan je neobolševický lhář který k tomu chce ještě digitální euro. Ještě před pár lety by se takový nemorální hnůj neudržel v parlamentu, dnes najde dostatek užitečných idiotů kteří budou hájit smyčku kolem krku kterou si sami budou ještě ochotně přitahovat. Blbce a dezoláty budou delat z těch co v tomhle progresivistanu odmítají žít.
Tak to je,ale vysvětlete mi,že si to moc lidí neuvědomuje? Nemoc nebo přirozená debilita?😄 Nebo si neuvědomují,že každý zákaz, nařízení a povinnost nad rámec nutného je další krok k totalitě? 😐
Odpověď na příspěvek uživatele Penelope z 28.08.2025, 15:08:15
Tak z Jugošky šlo lehce zdrhnout do Itálie, takže tam nemohl jen tak někdo. Celní prohlášení nevím, vím je, že se podávalo prohlášení při cestách na západ ohledně peněz neb člověk dostal přidělené devizy a víc ofiko vyvézt nesměl, tak to musel podepsat. Při cestách po východním bloku mimo Jugošky nebylo potřeba nic, jen celní kontrola na hranicích.
Při cestách po východním bloku mimo Jugošky nebylo potřeba nic, jen celní kontrola na hranicích.
To není tak docela pravda. Nějaký papír se vyplňoval. Celní prohlášení ? Co v něm bylo, nesměli vám zabavit. A protože dětské boty se z NDR vozit nesměly, psalo se “bačkůrky” atp. A vymýšlela se prapodivná slova, která celníci neznali.
Jugoslávie byla devizová cizina, museli jste dostat devizový příslib od banky a na základě toho jste dostali prostředky k cestě a teprve potom vízum, respektive výjezdní doložku. To se týkalo soukromých cest. Když jste cestovali s Čedokem, koupili jste si zájezd a tím to končilo. Jen vám průvodce na dobu pobytu vzal pas do úschovy.
Já se rozhodne nechci vracet zpět, ja jsem ta ovce, co nechce komunismus.
Víza do USA chce po nás USA, aby si hlídali, kdo jim ta leze. Příslib byl z ČSSR, aby lidi neutikali
Příslib nebyl kvůli utíkání, ale kvůli nedostatku deviz ve státě. Nemohli jste jet bez prostředků a v cizině žebrat.
A do Jugošky mohli jenom vyvolení, jak píšete. A zase nemáte pravdu. S Čedokem mohl každý, kdo měl na to, koupit si zájezd. Nebyly zrovna levné. Podle čeho přidělovali deviz. přísliby - netuším. Nebylo to pro vyvolené, také jsem ho dostala. Možná to tahali z klobouku.
Utíkali ti, co žádný příslib nedostali, a třeba ho ani nepotřebovali.
N (neregistrovaný)28.08.2025, 17:45:03xxx.xxx.189.103
Cestování je neekologické plýtvání zdroji a energiemi.😄 Okamžitě zakázat a nechutně zdražit. Fuj, letadlo vám klidně vyleje 400 l paliva před přistáním na hlavu a nikoho to neznepokojuje.🙂 Fuj dobytkové.😄
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 28.08.2025, 19:38:59
My jsme jí nedostali, ani to nezdůvodnili a ani žádný extra škrakoup jsme neměli. Prostě to záviselo na nějakém kádru jak se zrovna vyspal. A tak jsme jezdili k Balatonu, super trhy tam byly, i džíny mívali. 🙂
Ale shodneme se, že výjezdní doložku nedostal každý.
Nechci se hádat. Předesílám. Jen vysvětlit.
Podle čeho přidělovali deviz. přísliby - netuším. Nebylo to pro vyvolené, také jsem ho dostala. Možná to tahali z klobouku.
Když píšu o devizáku, píšu o soukromé cestě. A ano s rodinou. Částečně na odvolání. Nemohl ho dostat každý. Deviz ve státě bylo málo. Možná některý rok bylo k přidělení víc. A měli jsme štěstí. Záleželo pravděpodobně na situaci v zahraničním obchodě. Na situaci a počtu žadatelů v tom kterém kraji……A také na razítku od ZV ROH. To jsem se dozvěděla až následně, ale to je jiná historka.
Kdyby někoho zajímalo, jak se emigrovalo, tady je historka : Měly jsme kamarádku D. Ta měla manžela Z. a šestiletou dceru J. Také jsem měla kolegyni R.- bude se hodit později. Kamarádka D. s dcerou J. odjela na dovolenou do Jug. s Čedokem. Příslib by nikdy nedostaly, rodiče Z. žili v NSR - legálně. Proto ani neuvažovali o tom, že by jeli na dovolenou společně. V pondělí ráno mi další kamarádka V. volala : “D. s J. se nevrátily z dovolené. Tatínek D. docela šílí.” Mezitím se v kanceláři kolem opálené R. shlukly všechny kolegyně a s očima navrch hlavy poslouchaly historku, jak z jejich zájezdu zmizela ženská s holčičkou a důvěřivému průvodci, který jí půjčil pas, aby mohla jet na výlet a neměla případně nepříjemnosti s Jug. orgány, nechala vzkaz : “Mrzí mě, že budete mít nepříjemnosti, ale nečekejte mě, neshánějte mě, tou dobou už budu za hranicemi a mířím do NSR.” Jen dodám : Pochopitelně jsme začly shánět Z., co ten o tom ví. Ale Z. už nebyl k nalezení. Tou dobou už byl mimo republiku, kterou opustil na šífu ( nákladní loď, co jezdily po Labi do Hamburku ) - to jsme se dozvěděly až o dost let později. A jestli to chcete usadit do historie - 1977.
Ale shodneme se, že výjezdní doložku nedostal každý.
Ano, výjezdní doložku nedostal každý, předcházel ji devizový příslib, ten byl rozhodující. Ještě existovala možnost vycestovat do “západní ciziny”, včetně Jugoslávie, na pozvání. Zpravidla se muselo jednat o příbuzné, kteří se zaručili o vás pečovat a v tom případě šlo potom o mnohem důslednější prověřování. A kontakt s STB, která měla speciální požadavky. Zkušenosti nula, strýček se nekonal.
Přes Jugoslávii utekla do Německa rodina sestry mojí spolužačky ze ZŠ, manželé se třemi malými dětmi, bylo to cca v roce 1985. Přes Jugoslávii se utíkalo na západ běžně. Tím nemyslím, že by utíkalo hodně lidí, ale byla to ta nejčastější cesta.
