Kamarádka za těžké totality jezdila do Švýcarska (a ze Švýcarska podnikali výlety do Francie, západního Německa, atd.). Měla tam myslím bratra. A jezdila na základě nějaké jakési oboustranné dohody o nerozdělování rodin (ty strany byly strany osvoboditelů)… Vždy někdo z její rodiny musel zůstat doma, buď matka nebo manžel, nesměla vzít oba. Tak jezdila dvakrát do roka, aby se tam podíval vždy jeden z nich. Ale když to někomu vyprávím, kdo tu dobu zažil, tak na mě kouká jako na mimozemšťana a říká, že ta musela mít nějakou prověrku nebo jinou velkou výhodu, že mohla takhle jezdit, protože to byla nějaká velká nemožnost.
Kamarádka za těžké totality jezdila do Švýcarska (a ze Švýcarska podnikali výlety do Francie, západního Německa, atd.). Měla tam myslím bratra. A jezdila na základě nějaké jakési oboustranné dohody o nerozdělování rodin (ty strany byly strany osvoboditelů)… Vždy někdo z její rodiny musel zůstat doma, buď matka nebo manžel, nesměla vzít oba. Tak jezdila dvakrát do roka, aby se tam podíval vždy jeden z nich. Ale když to někomu vyprávím, kdo tu dobu zažil, tak na mě kouká jako na mimozemšťana a říká, že ta musela mít nějakou prověrku nebo jinou velkou výhodu, že mohla takhle jezdit, protože to byla nějaká velká nemožnost.
U nás žila francouzka, vdala se tu a žila na větší vesnici, z nějakého důvodu nechtěla žít ve Francii. Byla to sousedka a známá mé babičky. Komunisté se jí tu snažili udržet, takže měla povolené mnoho věcí, včetně cestování, byla v domácnosti a domácnost měla vybavenou z Francie, včetně myčky na nádobí, která byla pro nás pro děti jak Jiříkovo vidění. Já si to přesně už nevybavuji, ale když babička něco potřebovala něco nesehnatelného, tak přes známou vždy sehnala, komunistům záleželo na tom, aby se tu francouzka měla dobře asi to bylo i kvuli obrazu v zahraničí.
Do Francie cestovala přesně jak píšete, vždy část rodiny. Nakonec stejně před revolucí utekla i s dětma do Francie a následně se rozvedla.
Vybavuji si, že babička od ní měla prášky na praní nebo jsme od ní jako děti měly hračky, Barbíny, ale i jiné panenky. Vůbec netuším, kde ty Barbíny skončily, dneska by asi měly cenu, ale jako děti jsme si jich nevážily, pravděpodoně skončili zničené.
Jo, přesně, ta moje kámoška taky, přivezla si videorekordér, myčku, pračku, netuším, jak to protáhla přes hranice, to jsem se s ní nějak o tom nebavila. A chemii také právě tahala ze zahraničí a rozdávala za úsluhy. Zajímavé je, že Švýcaři za ní sem do CZ nějak nejezdili, to asi ani ti Francouzi za tou vaší známou…
Jo, přesně, ta moje kámoška taky, přivezla si videorekordér, myčku, pračku, netuším, jak to protáhla přes hranice, to jsem se s ní nějak o tom nebavila. A chemii také právě tahala ze zahraničí a rozdávala za úsluhy. Zajímavé je, že Švýcaři za ní sem do CZ nějak nejezdili, to asi ani ti Francouzi za tou vaší známou…
Ano, nevybavuji si žádnou zahraniční návštěvu. Babička v té době už měla bolesti kloubů. U nás se ibalgin sháněl špatně, byl na předpis a lékaři ho z nějakého důvodu nepředpisovali. Nosila ho teta z nemocnice,byla zdravotní setra a další zdroj Ibalginu byla sousedka z Francie. Takové obstrukce kvuli Ibalginu, pokud člověk neměl známé, měl smolíka.
A ohledně léků, manžel měl hodně nemocnou babičku, měla rakovinu, lékaři jim na rovinu řekli, že bolesti utíší a i život prodlouží zahraniční léky, dokonce jim dohodili člověka, který za úplatek léky přes hranice převezl a další úplatek byl nutný pro celníky.
Když jsem ještě v osmdesátkách pracovala v Brně, tak kolegyně měla sestru v USA, která jí občas posílala balíky, většinou vlnu na pletení a podobné věci. Navštěvovat se nemohly a po 89. už nevím, to už jsem tam nepracovala.
Jinak Ibalgin se jmenoval dříve normálně Ibuprofen a nepamatuju se, že bychom něco takového doma měli, když jsem byla dítě. Na bolest byl buď Mironal a nebo Acylpyrin či Acylcoffin.
Když jsem ještě v osmdesátkách pracovala v Brně, tak kolegyně měla sestru v USA, která jí občas posílala balíky, většinou vlnu na pletení a podobné věci. Navštěvovat se nemohly a po 89. už nevím, to už jsem tam nepracovala.
Jinak Ibalgin se jmenoval dříve normálně Ibuprofen a nepamatuju se, že bychom něco takového doma měli, když jsem byla dítě. Na bolest byl buď Mironal a nebo Acylpyrin či Acylcoffin.
Ještě taky byl Sedolor. Ten využíval brácha. Měl na něj alergii, když se potřeboval ulejt….spolknul a osypal se. Jinak lékárničky dřív byly opravdu chudší. Fáč, nějaká náplast a živočišný uhlí. Prášky se řešily, až když byl někdo vážněji nemocný. Jinak čaje všeho druhu, priessnitz na krk a olejový zábal na hrudník.
Já si ještě živě pamatuju, jak mě jako dítěti bolely zuby, bylo mi snad 10 nebo 11. Naši byli někde na dovolené a já nemohla na tu bolest nic najít, našla jsem jenom slivovici. Asi si dovedete představit, jak to dopadlo, a to jsem tu slivovici vyplivovala, protože jsem ji nesnášela a ani by mně nenapadlo ji polknout. 😄
Ibuprofen se jeste prodava, ale ibalgin ma asi vetsi reklamu. Nevím, jestli to je náhoda, ale 2x mi lékárník,kdyz jsem chtěla ibalgin, říkal “tu růžovou pilulku ”, jako ze mají naučené 😁
