Já mám jízdárnu travnatou, takže netřeba kropení (velká výhoda). A vlastně žádných úprav - nevadí mi, že mi zarůstá travou, neprošlapuje se povrch, nevylézá geotextilie, nepráší, nedrží se na ní voda, dokonalost sama.
Vodu napouštím právě také do té krychle, na chatičce, kde je vodovod, a pak to vozím na vozíku ke koním, tedy když jsou vhodné podmínky.
Včera bylo dobrodrůžo, holky nezavřely jednu z těch podezmních nádrží na vodu, asi před deseti dny, já jsem na to přišla, někdy v týdnu to zavřela, ale nekoukla dovnitř. Až včera. A tam tři utopené myši. Metr pod terénem, v nádrži, kam vede jediný otvor 15 cm v průměru. To chceš. Takže operace. Vodu vyčerpat - konečně jsem teda zalila ty brambory…, nesměla přijít do styku s ničím, co by mohli vzít do huby koně… Nechala jsem si dva barely na zalévání, snad nikoho nenapadne si z toho brát vodu na cokoli. Dneska jsem doma naložila dvě lahve sava a chrstnu je do toho, co tam zbylo na dně za vodu, a musím tu nádrž pěkně vymýt, asi tam strčím mop a opatlám tou vodou se savem i ty stěny (musím savo ještě přikoupit, 10 cm zbylé vody na dně znamená 100 litrů, musím dát víc sava, aby to bylo stopro, málo platné je to nádrž na pitnou…) No a pak musím tím mopem (nejspíš) tu vodu se savem vytahat a vyždímat (musím vzít k mopu i kýbl), to bude zase akce, skvělá zábava na odpůldne, vytahovat sto litrů vody v mopu… mě trefí, fakt.
No a páč jsem přivezla plnou kostku pitné vody, tak nebylo kam to dát. Musela jsem tedy vyčerpat i druhou nádrž, kde bylo naštěstí už tak jen třetina vody. Tak třetinu do vaničky vedle, z které pijí koně a příležitostně z ní také zalévám, pak naplnit obě popelnice na máčení sena, zbytek holt zase do brambor (do brambor šla první část, aby se čerpadlo a hadice propláchly po té myšině…).
No a nakonec teda přelít pitnou novou krásnou vodu z kostky do té nemyší nádrže… 😂 Tak jako vodu trochu máme v zásobě, to zase ne že ne, ale…
