Odchody

…to je mi moc lito, ale je to krásný věk….

Chcem sa podeliť so svojím smútkom - predvčerom sme boli utratiť nášho 15-ročného psa, Riči - Ritchie - sa volal. miešaný ridžbeg a labrador. (Včera som podobne prišla o jednu z mojich obľúbených sliepok.) 

Tie zdravotné problémy psa pretrvávali už dlho a stále sa to stupňovalo Už som aj spávala zväčša nie vedľa muža, ale vedľa psa, aby som mohla riešiť jeho opakujúce sa zdravotné problémy. Venčila viackrát v noci, aj tak to veľakrát nevyšlo, dostať sa vo vhodnú chvíľu von. Stále sa mu vracali krvavé hnačky, no a problémy s artrózou mal tiež už veľké. Zaujímavé, krvný obraz mal údajne veľmi dobrý. Žiadne parazity v stolici. 

Len som to odďalovala, liečila, o 2 dni bola hnačka späť, rozhodovali sme sa, čo je dobré pre psa aj nás, ale už som to ani ja ďalej nezvládala. Ani psychicky. Bol na mňa veľmi naviazaný. A dôveroval mi - aj keď som ho viedla na popravu. Krásny bol dokonca. Aj keď už bol chudý. 

Moc s Vámi cítím, věk pejska byl požehnaný a je jen na nás majitelích nepřekročit tu pomyslnou hranici únosnosti jejich bytí. Držte se. Věřím, že pejsek měl šťastný a naplněný život a proto jste se zachovala zodpovědně a darovala mi to poslední….důstojný odchod. 

Ďakujem, vážim si Vaše slová. Melie sa mi to v hlave, tak som pocítila túžbu napísať. Najhoršie sú tie konce.  A rozhodnutie človeka o konci. 

Známe to tady asi všechny, takže si troufám říct, že víme, jak to bylo těžký a jak se cítíte.

Upřímnou soustrast a držte se…💔

ZVĚDAVČE!!! NEVEDLA JSTE HO NA POPRAVU! Sakra. Co to říkáte za nesmysl! Dojdu k vám dom a budu Vás bít, ešivá budete takhle přemýšlet.  Zvíře má žít život důstojný a radostný a když přijde chvíle, kdy je to o trápení a ne o radosti, mělo by v klidu odejít. Je to naše daň za ty roky lásky a radosti, co nám dával. 

Já vím, jak Vám je. Fšicí tady to víme. Bolí to a bolet to bude a proto není nutný postavit sám sebe ke zdi odstřelit se. Víte - ono to nedělá dobře ani tomu, kdo odešel. Tak na to myslete. Plačte, klidně rozbíjejte věci, buďte smutná, dovolte si klidně zoufání, ale ne obviňování. 

Držte se a přeji, ať Vám čas milosrdně zhojí tu ránu v srdci. 

Udělala jste to nejlepší pro něj. Dopřát psu včasný odchod, to každý nedokáže.

Držím palce. 

Ďakujem. Bola som pri ňom, držala som ho, trvala som na tom, aby dostal riadnu dávku anestézie pred tou druhou injekciou, pretože predtým, keď skonával môj predchádzajúci psík, tak ten začal skučať. To ma trápi doteraz. Tak som naliehala aj s tou skúsenosťou  na lekárku, aby dávka bola čo najvyššia. 

Lekárka povedala, že už nebude nič cítiť. Aj tak to trvalo dosť dlho. Tá smrtiaca injekcia nejak nezaberala. A potom povedala, že mu pichne injekciu do srdca, a vraj už určite nič necíti, to som nemohla vidieť, tak som vyšla, s tým, že sa potom vrátim. Dúfam, že naozaj nič necítil. Je to tak, že v anestézii naozaj nič necíti? Skučanie som naozaj nepočula, ani poza dvere. 

Já vím, že to je těžký, ale nepřemýšlejte o tom.  Ono je hrozně těžký, když pejsek odejde do psího nebíčka..teda alespoň pro lidi, kteří mají se psem opravdu úzký vztah…najednou je konec, najednou je prázdno, najednou se psem odešel kus našeho srdce….ale jde o to, jak se s tím vyrovnáme.  Tady je z mého pohledu jediný lék a tím je čas.  Maslím, že pro naše truchlení je důležité, jestli má člověk vůči svému psu čisté svědomí, protože pak opravdu “jen” truchlí nad ztrátou psího přítele, ale pokud mu přijde, že se vůči svému psu něčím provinil…no co si budem, máme pak tendence se obviňovat, patlat se v tom, přemýšlet, co bychom udělali jinak, kdybychom měli tu šanci vrátit čas…..a tohle je cesta do pekel.

Pro pejska jste udělala všechno, co bylo ve vašich silách, nechala jste ho odejít a byla jste s ním až do konce…i to je hodně, znám dost lidí, kteří svého psa také strašně milují, ale nedokážou s ním být v té poslední chvíli a to mi přijde nejsmutnější, myslím, že to je ta poslední služba, kterou svému psu dlužíme za jeho bezmeznou lásku.

Takže si plačte, truchlete, ale hlavně nic si nevyčítejte….

Mě osobně ztráta psa vždycky dost semele…já si ihned pořizuju nové štěně…samozřejmě tu bolest to nevypne, ale při péči o psí mimčo nemám čas se v té svojí bolesti tolik patlat.

Je to tak, že v anestézii naozaj nič necíti?

Však by nemohla proběhnout operace, kdyby v anestézii pacient něco cítil. Moje drahá půle byla loni v listopadu akutně na sále a teda neříkal, že by vnímal, jak se v něm štrachaj, prostě najednou bim a nevíte nic.

Ďakujem Vám všetkým, že som sa mohla porozprávať. 

..dala jste mu to nejvíc co jste mohla, nechala jste ho důstojně odejít….I o tom je láska ke psu…vím že to strašně bolí, ale měl s vámi krásný život…hodně sily

ďakujem

To není veterinářka, to je čouda neempatická.

“vyhodila mě z ordinace…dlouho jsem se z jeho odchodu vzpamatovávala a už to zažít znovu nechci..😔”  

MIlá Eva - ak máte možnosť, a chováte ešte zvieratá, určite zmeňte veterinára.  Poburuje ma to! Viem si predstaviť Vašu bolesť. 

Mne sa to stalo s otcom, a to bol môj milovaný otec! - ešte v roku 1988, aj nás s mamou poslali lekári preč, keď zomieral,  do smrti si to budem vyčítať, že som poslúchla.  Poučila som sa, že nie so všetkým, čo autorita povie, súhlasím, ale s otcom som bola vtedy naposledy. 

och,  ☹️ je mi to ľúto

Rony 2009-22.7.2025 U nás od 29.12 2024 z útulku,protože 16ti letého labíka jsem tam prostě nechat nemohla. Nebylo to s ním jednoduché,ale přesto tu řvu jak želva. Bloncky ho přivítaly s otevřenou náručí a bude jim taky chybět.