takže i pokud zasahuje rozštěp do korunky,tak při správném kování je možné s ním sportovat…to je fascinující…U lidí si to neumím představit
Tak zasahující do korunky nikdy ty rozštěpy, které jsem vídala, nebyly. Nebo ne nijak zásadně. Zpravidla byla prasklina do dvou třetin kopyta, nahoře zarašplovaná, aby se nešířila (zpravidla se i tak postupně šířila, jak kopyto odrůstalo, pokud to bylo dlouhodobější a ne nějaký úraz nebo jedno špatné vystouhání). Pokud zasahovala až ke korunce, tak pouze povrchově třeba, jako že byly lístky rozdělené až do místa korunky, ale na rozrašplovaném místě bylo vidět, že ta prasklina nezasahuje nad ošetřeným místem do nepigmentované části rohoviny… Že by nějaký kůň sportoval přímo v tom stavu, v jakém jsem viděla toho chlaďase, to si fakt neumím představit, i přes stlučení podkovou by se to kopyto vnitřně hýbalo - působením závěsného aparátu, práce chrupavek, atd.
Buggyra:Já jo, zažila jsem. Ten kůň (chladnokrevník) byl jako jelen, každá půlka kopyta se pohybovala samostatně.
A to nedostal do škáry infekci?
Ví bůh. Poté, co jsem ho odmítla dále využívat, odvezli ho do domácí stáje. (koňský tábor)
Později měl rakovinu kopyt, ale myslím, že obou (př.), kopyto se mu v podstatě vyrábělo z tmelu, asi ta péče celkově stála za zdrávas.